Obsah časopisu Kaktusy 2018|2
(vyšlo 15. 5. 2018)
Parodia occulta Ritt., záhadná rostlina nejen pro Rittera ● Rudolf Slaba | 39
Echinocereus relictus B. Wellard ● Jan Hadrava |
45
Melocactus peruvianus Vaupel ● Mário Snopka |
48
Miniatlas sukulentů
Keříčkovité euforbie ● Jan Gratias |
54
Wigginsia calvescens (N. Gerloff & A. D. Nilson) Font roste také v Argentině ● Stanislav Stuchlík | 56
Tři zajímavosti a tři otázky v jednom roce ● František Chládek |
60
Turbinicarpus mandragora (A. Berger, ut Thelocactus descriptus) Zimmerman ● Jaroslav Vích |
62
Delosperma harazianum (Deflers) Poppend. & Ihlenf. ● Ivana a Jiří Jandovi |
67
Na ožehavé téma
Má smysl být v kaktusářském spolku? ● Miroslav Valachovič |
P/17
Informace pro funkcionáře členské základny SČSPKS ● Jaroslav Vích |
P/18
Hin sa hukáže, aneb Do roka a do dne! ● Alexander Táslar |
P/19
Kalanchoe daigremontiana – úporný plevel, či užitečná rostlina? ● Alexander Táslar|
P/20
Z obsahu vybíráme:
Parodia occulta Ritt.,
záhadná rostlina nejen pro Rittera
Rudolf Slaba
V úvodní části příspěvku autor popisuje znovuobjevení
tohoto prakticky neznámého kaktusu. Charakterizuje závěr
údolí Río Paichu, včetně jeho pestré a bohaté kaktusové
vegetace, i vlastní typovou lokalitu Parodia occulta,
která se zde nachází v bezprostřední blízkosti osady Cana
Cruz, na jediném malém pahorku krytém břidlicovým štěrkem.
Také upozorňuje na možnost jejího příbuzenského sepětí
s všude okolo se vyskytující P. suprema. Dále uvádí
i determinační znaky P. occulta a odlišnosti, jimiž
se spolehlivě rozpozná od nedaleko rostoucí, avšak vysokou
hradbou hor izolované P. slabana. U té se domnívá, že
mohla vzniknout jako mutační „odskok“ od žlutokvěté P.
maxima. Na závěr příspěvku je vzpomenuto i celkem
bezproblémové pěstování P. occulta.
Echinocereus relictus B. Wellard
Jan Hadrava
Autor informuje o popisu nového
druhu Echinocereus relictus Wellard vyčleněného, na
základě zjištění odlišného počtu chromozomů (2n = 22), od
E. englmaennii (2n = 44) jako vývojově staršího druhu.
Uvádí morfologické odlišnosti mezi nově popsaným E.
relictus a E. engelmannii. Informuje, že E.
engelmannii var. purpureus je synonymem nového
druhu, ale neplatně pojmenovaným, protože jméno „purpureus“
bylo již dříve použito v okruhu E. reichenbachii.
Upozorňuje na zmatek se jménem E. chrysocentrus.
Informuje o pozorování rostlin na stanovištích a doprovodné
sukulentní vegetaci. Na závěr podává stručný návod na
pěstování.
Melocactus peruvianus Vaupel
Mário Snopka
O tom, že okruh rostlin okolo
M. peruvianus je velmi plastický, věděl autor již ze
studia literatury a ze sbírek. Tím více byl zvědav, zda jeho
vlastní pozorování v přírodě dosavadní vědomosti o tomto
okruhu potvrdí, nebo vyvrátí. První setkání s M.
peruvianus bylo u řeky Canete v Zuniga (M. peruvianus
v. canetensis) – dvě lokality, rozdílné rostliny.
Další lokalita byla u městečka Chasquitambo, opět trochu
jiné rostliny, dále pak v blízkosti města Raquia, kde se
rostliny nápadně podobaly těm z první lokality. Další
lokalita u městečka Sucre (M. peruvianus v. ferox)
a lokalita u města Tablones. Další den a další lokalita mezi
městy Simbal a Sicicap a opět trochu jiné M. peruvianus.
Následující den lokalita u města Chuquicara, kde se rostliny
vyznačují téměř šedou epidermis. Sedmá lokalita byla u města
Huamba podél řeky Río Malvas, kde některé mladé rostliny
vypadaly spíše jako gymnokalycia. Osmá lokalita byla u města
Callahuanca, kde bylo jen pár rostlin. Poslední lokalita
byla blízko Limy v Chosica. Na většině lokalit rostly
melokaktusy společně s Neoraimondia gigantea,
Mila nealeana a haageocereusy.
Miniatlas sukulentů
Keříčkovité euforbie
Jan Gratias
Volná rubrika, ve které autor
vždy představuje čtyři druhy tzv. jiných sukulentů a
seznamuje čtenáře nejen s jejich historií, ale také s jejich
úspěšným pěstováním ve sbírkách. Tentokrát je pozornost
soustředěna na keříčkovitě rostoucí příslušníky rodu
Euphorbia.
Wigginsia calvescens (N. Gerloff & A. D. Nilson)
Font roste také v Argentině
Stanislav Stuchlík
Wigginsia calvescens je velice
zajímavý kaktus, značně se lišící od dalších rostlin tohoto
rodu, protože připomíná spíše diskokaktus. Popsána byla na
základě rostlin, nalezených v Brazílii (Rio Grande do Sul),
ale bylo zjištěno, že se nachází také v Argentině. Je
popsána situace na stanovišti u řeky Rio Mirinay, kde rostou
nejen W. calvescens, ale i další kaktusy nebo jiné
sukulentní rostliny čeledi Bromeliaceae. Stanoviště
W. calvescens (v Argentině i Brazílii) se nacházejí
ve fytogeografické oblasti, zvané espinal, charakterizované
především příslušníky rodu Prosopis.
Tři zajímavosti a tři otázky v jedom roce
František Chládek
Tři zajímavosti ze života kaktusáře,
jak je zaznamenal autor příspěvku v průběhu jediného
kaktusářského roku. Co všechno je možné vidět a zaznamenat
na našich rostlinách, je popsáno a názorně ukázáno na
přiložených fotografiích.
Turbinicarpus mandragora (A. Berger, 1929, ut
Thelocactus descriptus) Zimmerman 1991
Jaroslav Vích
V úvodu autor seznamuje čtenáře
s historií této tajemstvími opředené rostliny. Od svého
objevení změnila několikrát své rodové zařazení, takže ji
lze v literatuře najít i od jmény Napina,
Echinocactus, Thelocactus, Neolloydia,
Rapicactus, Lodia nebo pod nejznámějším jménem
Gymnocactus. Kdo objevil rostliny v přírodě jako první,
se autorovi nepodařilo zjistit. Přesto je to rostlina
s výraznou českou stopou, za kterou nebyl nikdo jiný než
A. V. Frič. Nomenklatorické hrátky v podstatě pokračují do
současnosti. V další části pak autor popisuje své vlastní
zkušenosti s objevením těchto rostlin v přírodě při své
návštěvě mexického státu Coahuila (pohoří Sierra Parras),
popisuje podmínky na stanovišti a přibližuje doprovodnou
kaktusovou vegetaci. Návštěvu lokality T. mandragora
považuje za nejsilnější zážitek z Mexika vůbec.
Delosperma harazianum (Deflers) Poppend. et
Ihlenf.
Ivana a Jiří Jandovi
Autoři v dalším povídání o jiných
sukulentech představují Delosperma harazianum, která
pochází z vyšších horských poloh (2500–3500 m) západního
Jemenu – asi nejsevernější výskyt v rámci rodu. Krátce
připomínají historii druhu, která se začala psát již roku
1889 jako Mesembryanthemum harazianum. V závěru pak
uvádějí doporučení pro pěstování v kultuře s důrazem na
letní kulturu pod širým nebem. Jako výsev se jim osvědčilo
vydrolit tobolky do blízkosti rostlin a za pár sezon si
„vyzvednout“ malé a odolné rostlinky.
Josef Odehnal – 80 let
Stanislav Stuchlík
Význačný český kaktusář-cestovatel,
ale také funkcionář, který stál dvě volební období v čele
Společnosti, oslavil v plné síle 80. narozeniny. Gratulujeme
a přejeme pevné zdraví do dalších let života.
|
|
Kaktusy
2018/1 - přední strana obálky: Parodia occulta
|
|
Kaktusy 2018/2 - zadní strana obálky:
Turbinicarpus mandragora, hezká fotografie Vojty Myšáka
|
Předplatné časopisu
Časopis
KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a
sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném
podají a objednávky přijímají:
Ing.
Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz
Mgr. Petr
Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail:
pavelka@palkowitschia.cz
Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz
|
předchozí
- následující číslo časopisu |
|
|