Josef Odehnal –
80 let
„Dámy a
pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás na to má?“ –
používám tento dnes již proslulý výrok, jen mírně upravený,
protože velmi dobře vystihuje to, co chci říci: Dámy a pánové,
kaktusářky a kaktusáři, kdo z vás je nebo si myslí, že bude v
takové fyzické kondici, aby krátce před dovršením osmdesáti let
svého života, což je u Pepy Odehnala 21. března, odjel na více
než čtyři týdny za kaktusy do Jižní Ameriky? Asi jen málokdo,
ale Pepa Odehnal ano. Letošní lednová cesta do Chile a Argentiny
je posledním z mnoha korálků na šňůrce jeho poznávacích cest za
kaktusy a jinými sukulenty do jejich domoviny.
Ta úplně první se uskutečnila hned poté, co bylo možné z naší
republiky volně odcestovat, tzn. po listopadu 1989. Byla ve
velkém stylu, čtyři měsíce jezdil po USA a Mexiku (včetně Baja
California), během cesty ujel 40 000 kilometrů. Srovnatelně v
délce a počtu ujetých kilometrů se této cestě může rovnat jeho
cesta do Austrálie a na Nový Zéland. Ale cest za kaktusy bylo
mnohem více, během nich navštívil na americkém kontinentu
opakovaně kromě již výše vzpomínaných USA, Mexika, Chile a
Argentiny také Bolívii a Peru. Zařadil se tak mezi naše
kaktusáře-cestovatele, kteří v domovině kaktusů pobyli ne
nevýznamnou část svého života. Praktickým důsledkem cest je
množství obrázků a dojmů pro mnoho přednášek a článků.
Je ale nejenom Pepa-cestovatel, je také Pepa-pěstitel. Jeho
skleníky a pařeniště v Brně zná mnoho kaktusářů našich i
zahraničních. Zájemců o návštěvy bývá někdy tolik, že je těžké
je všechny uspokojit. Sbírkových rostlin je mnoho, stejně tak
mnoho je i rostlin ve výsevech. Už řadu let říkám Pepovi, že by
už neměl vysévat, že má semenáčů tolik, že nebude vědět co s
nimi. Při přípravě tohoto povídání u něho doma jsem mu opět
řekl: „Doufám, Pepo, že už nevyséváš!“ Místo odpovědi jenom
odhrnul záclonu od okenního parapetu, kde trůnily řady misek s
čerstvými výsevy. A to jsou výsevy i jinde v bytě. Lákadlo ve
formě vlastnoručně nasbíraných semen z přírody, především
lobívií, mediolobívií, sulkorebucií i rebucií, je příliš velké,
než aby Pepa odolal. A tak je mezera po rozloučení se s
gymnokalycii už zcela zaplněna – a plocha kaktusů se dokonce
zvětšila.
Ale nemohu nevzpomenout i na Pepu-funkcionáře. Do výboru KK
Astrophytum Brno se dostal začátkem sedmdesátých let minulého
století, vystřídal nejrůznější funkce, až nakonec se stal
předsedou. Je jedním ze zakládajících členů sdružení Gymnofil,
kde rovněž působil ve funkci předsedy. Vrcholem jeho
funkcionářské činnosti bylo působení ve Společnosti českých a
slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů. Aktivně pracoval na
jejím založení, stal se jejím místopředsedou a nakonec i
předsedou. Veškeré uvedené činnosti směřovaly logicky k ocenění
jeho práce, kterým bylo udělení Zlatého Alberta v roce 2008.
Mohlo by se zdát, že jeho letošní cesta za kaktusy do Jižní
Ameriky by mohla být poslední. Ale nebude, už je naplánována
další cesta do USA, i když jejím cílem je ukázat vnučkám krásy
USA. Nepochybuji o tom, že mezi navštívenými krásami budou i
kaktusy.
A tak, Pepo, ať ještě hodně dlouho vydrží tvůj elán, podporovaný
zdravím – to ti přeji nejenom svým jménem, ale také za výbor a
za všechny členy brněnského Astrophyta.
Text a foto
Stanislav Stuchlík
|
 |
|
Josef Odehnal |
Společenská rubrika
je otevřená všem
klubům a spolkům, které jsou sdruženy ve Společnosti. Mohou sem posílat zprávy a
oznámení jak o životních jubilejích, tak o úmrtích svých členů. Rubrika
v časopise Kaktusy může mít jen omezený rozsah a bude v ní otištěná jen
zkrácená verze těchto příspěvků, o jejichž zařazení navíc rozhoduje
redakční rada.
Kontaktní adresy
Mgr. Jan
Gratias
E-mail: gratias@tiscali.cz
Ing. Zdeněk
Podešva
E-mail: podesva@post.cz
|
