Kaktusy 2014|4

Obsah časopisu Kaktusy 2014|4  (vyšlo 15. 11. 2014)

Sulcorebutia slabana Horáček spec. nova – nezaměnitelný druh podobný rebuciím
Ladislav Horáček
V příspěvku je popisován nový, výrazně odlišný taxon pocházející z východních oblastí rozšíření rodu Sulcorebutia. Vyskytuje se na území S. crispata, (při jeho jižním okraji), a tak jsme delší dobu zvažovali, zda s touto rostlinou nemá blízké sepětí. Časem jsme však shledali tolik výrazných odlišných znaků i skutečností, že jsme se rozhodli pro jeho klasifikaci na úrovni druhu. Od S. crispata se liší stonky, které dosahují velkých rozměrů, až 150 mm šířky a délky. Dále typem růstu, který je soliterní, případně jen mírně cespitózní. Nejvýrazněji se však rostlina liší otrněním. To není jako u S. crispata hřebínkovitě, ale paprsčitě uspořádané. Velký počet (okolo 25) trnů částečně tangenciálně odstává, jsou téměř rovné, tenké, některé až vlasovitě jemné, jednotně bělavé. Za nejdůležitější skutečnost pro uznání druhu je pak třeba uvést, že lokality S. slabana se nacházejí velmi blízko, prakticky na dohled (asi 1 km) od lokality S. crispata. Kdyby se jednalo o blízce příbuzné taxony, musely by již dávno zaniknout, splynout důsledkem vzájemného sprašování. Kromě popisu jsou také v článku uvedeny okolnosti jeho objevení a je pojednáno o jeho výskytu včetně doprovodné vegetace. Za zmínku např. stojí upozornění, že stonky rostou soliterně nebo jen mírně obrážejí pouze na skalních stanovištích nepřístupných pasoucímu se dobytku. Na travnatých lokalitách jsou stonky menší, výrazně odnožující. Je to způsobeno tím, že dochází při pastvě k vykusování jejich temen. Jedinci nehynou, ale vytvářejí odnožováním i mohutné trsy složené z malých hlaviček.

Opuncie rodu Consolea Lem.
René Samek  
Stromovité opuncie z Karibiku – tak lze charakterizovat tuto skupinu opuncií, které v dospělosti vytvářejí až několik metrů vysoké stromy s trny pokrytým kmenem. Stromovitý vzrůst však není hlavním určovacím znakem rodu, tím jsou nepravidelné, asymetrické články, malé květy, jiná stuktura pylu, jiná struktura semen a jiné molekulární složení. Rod Consolea v přírodě roste pouze na části karibských ostrovů od Baham po Guadeloupe. Jeden druh, Consolea corallicola, roste v přírodě na dvou ostrůvcích jižně od Floridy, takzvaných Florida Keys, a je pravděpodobně nejvzácnějším kaktusem, protože v přírodě existuje pouze několik živých jedinců. V New Cactus Lexicon jsou jako platné uznány pouze tři druhy zatímco Alberto Areces-Mallea z botanické zahrady v Bronxu rozlišuje 9 druhů a 3 poddruhy. Kvůli původu z teplého Karibiku je třeba v zimě držet tyto rostliny v teple a eventuálně za slunných dnů občas mírně zalévat. Zdá se že jeden druh, Consolea rubescens, začíná být používán v parkové výsadbě v teplých krajích, například ve Spojených arabských emirátech, odkud je většina fotografií z tohoto článku. Jedna z fotografií ukazuje zhruba 1,5 metru vysoké rostliny připravené k výsadbě. Menší rostliny tohoto druhu se také začínají objevovat v evropských květinářstvích, ale někdy bývají nesprávně označeny jako Opuntia tomentosa.

Rod Consolea na Kubě
Vít Zavadil

Autor popisuje setkání s rodem Consolea při expedici Kuba 2012, které se zúčastnil. I když byla expedice orientovaná hlavně na rod Melocactus, rostliny tohoto rodu byly zajímavé. Především C. moniliformis subsp. gauntanamana upoutala strukturou vrásek a bradavic na povrchu pokožky jednotlivých článků. Roste stromovitě, kmen je silně trnitý a čerstvé beztrnné koncové články vynikají svou bradavičnatostí a pozoruhodným reliéfem pokožky, který připomíná moniliózu ovoce. Roste poměrně hojně v provincii Oriente. Podstatně vzácnější je C. nashii subsp. gibarensis, která je však vzhledově méně atraktivní. Její nominátní poddruh roste na Bahamách, poddruh gibarensis se vyskytuje na severním pobřeží Kuby v okolí městečka Gibara. Články tohoto druhu nejsou nijak zdobené, také květy příliš nevynikají. Tato konsolea je na Kubě opravdu vzácná, ve volné přírodě jsme viděli jen jeden exemplář v přímořské bujné vegetaci.

Callisia – extrémně odolné sukulenty z Mexika
Jaroslav Vích

Autos vypráví o svých setkáních s těmito odolnými sukulentními rostlinami (známými ze sbírek spíše pod rodovým jménem Tradescantia) – Callisia navicularis a C. micrantha – na mnoha místech v Mexiku. V úvodu se zabývá historií rodu i obou druhů a provádí čtenáře jejich spletitým taxonomickým vývojem. Kalisije rostou na velmi suchých a slunci vystavených místech spolu s kaktusy. Obě jmenované rostliny snesou na stanovištích extrémní podmínky, stejně dobře jako mexické kaktusy, ale na rozdíl od nich nejsou ve sbírkách náročné na pěstování a snesou i přiměřené začátečnické chyby.

Janovy postřehy
Wilcoxia schmollii (Weing.) Backeb. – kaktus „myší ocásek“ z náhorních pouštních planin v Querétaro, Mexiko
Jan Říha & Emilio Sánchez Martinez

Druh je dnes zařazen do rodu Echinocereus jako podrod. Charakteristické jsou relativně velké podzemní zásobní orgány, hlízy. Vyskytuje se na dvou lokalitách na náhorní plošině v Querétaro, México, východně od Cadereyta ve výšce asi 2000 m. Roste pod ochranou nízkých xefofilních keřů a v opadaném listí je nenápadnou rostlinou a je velmi obtížně k nalezení – pokud brzy zjara zrovna nekvete. Stonky jsou tužkovité, měkké, trny vlasovité. Staré adultní rostliny vytvářejí i silnější tmavé středové trny nazvané var. neriispina, naopak juvenilní chlupovitě otrněné var. lanata. Květy, plody a semena jsou shodné. Obě lokality jsou dnes monitorovány pracovníky Jardín Botánico de Cadereyta a taxon náleží ke kriticky ohroženým druhům. Jedná se o sice málo nápadný, ale přesto zajímavý a velmi vzácný kaktus.

Gymnocalycium guanchinense Schütz
a jeho Cuesta de Miranda a Guanchin
Tvrdík Martin

Autor přibližuje tuto krásnou část provincie La Rioja z pohledu kaktusáře-gymnofila. Upozorňuje na rychle probíhající rekonstrukce komunikací i ve složitém terénu horských přejezdů (cuesta) a s tím spojené negativní dopady na populace kaktusovitých v oblasti. V neposlední řadě pak představuje samotné G. guanchinense z pohledu historie, jeho variabilitu a jednotlivé lokality, které na svých cestách v této oblasti navštívil.

Notocactus scopa (Spreng.) A. Berger – obyvatel skal
Stanislav Stuchlík

Druhové jméno poprvé použil C. Sprengel, rostliny pojmenoval Cereus scopa. V literatuře se běžně uvádí jako autor prvního popisu, ale v databázi jmen The International Plant Names Index jsou jako autoři prvního popisu uvedeni H. F. Link a F. Otto. Areál rozšíření N. scopa je veliký, začíná na jihu Uruguaye, pokračuje prakticky přes téměř celou Uruguay a končí v jižní části brazilského státu Rio Grande do Sul. Rostliny rostou především na kamenitých nebo skalnatých místech. Jedno z nich je blíže popsáno. Kromě N. scopa na něm rostou ještě N. sellowii, N. ottonis a Frailea gracillima. Semena N. scopa jsou drobná, vyklíčené malé semenáče rostou pomalu.

Zajímavé kaktusy v údolí Cuatro Ciénegas, Coahuila, a jeho okolí, 1. část
Maria Lukešová & Vlastimil Lukeš

Autoři popisují své zážitky z toulek kaktusářsky velmi zajímavým místem ve státu Coahuila, konkrétně Valle Cuatro Ciénegas, kterému se v tomto příspěvku věnují detailněji. Popisují svá pozorování v rozmezí deseti let. Úvod je věnován obecné charakteristice Údolí Cuatro Ciénegas (tj. Čtyři mokřiny), jež bylo v roce 1994 vyhlášeno jako federální Oblast ochrany flory a fauny. Jedná se o světově významnou biosférickou rezervaci s unikátním pouštně-vodním ekosystémem. Bohužel konstatují, že i přes tato ochranářská opatření je zde stále více patrnější tlak člověka. Dále potom již provázejí slovem i obrazem nejzajímavějšími lokalitami v blízkém okolí Cuatro Ciénegas a představují atraktivní Astrophytum niveum, Echinocereus stramineus, Agave lechuguilla, Ariocarpus fissuratus, Coryphantha pseudoechinus, Echinocactus horizonthalonius, Glandulicactus uncinatus, Lophophora wiliamsii, Mammillaria pottsii a Opuntia bradtiana a Yucca rostrata a v neposlední řadě v tomto časopisu v r. 2011 P. Pavlíčkem popsané Astrophytum capricorne subsp. sanjuanense, které se vyskytuje asi 20 km na východ od města Cuatro Ciénegas, poblíž silnice Mex 30 na Monclova, nedaleko vesnice San Juan de Boquillas, na výběžku Sierra La Purisima.

Rauhocereus riosaniensis Backeb.
Jan Říha

Málo známý cereus s nočními velkými a voňavými květy z podhůří paruánských And ze severu země, kde byl ještě před čtvrtstoletím běžnou součástí přírody hlavně v údolích řek. Dnes je však již vytlačen na skalnaté svahy hor, do míst nevhodných k pěstování potravin, ale i jiných zemědělských produktů. Autorem byl před lety využíván i jako podnož pro jihoamerické druhy, severoamerické nepřirůstaly. Dnes tento kaktus ve sbírkách patrně neexistuje. Objevovaly se i pokusy jméno Rauhocereus nahradit jiným (Trichocereus, Browningia). Prof. W. Rauh popsal varietu jaenensis, kterou Ostolaza zařadil 1998 jako poddruh R. riosaniensis subsp. jaenensis.

Kaktusy 2014/4 - přední strana obálky: Opuncie rodu Consolea LEM.

Kaktusy 2014/4 - zadní strana obálky:  údolí Cuatro Ciénegas, Coahuila

Speciál časopisu Kaktusy 2014|2

Předplatné časopisu

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přijímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

předchozí - následující číslo časopisu