Obsah časopisu Kaktusy 2014|3
(vyšlo 15. 8. 2014)
Mrazuvzdorné eskobarie, okruh Escobaria missouriensis (Sweet) D. R. Hunt ● Gabriel Vereš
Sulcorebutia vargasii v. viridissima Diers et Krahn – i my jsme ji našli ● Pavel Heřtus
Peniocereus maculatus (Weing.) Cutak – kaktus ze křoví – od Rio Balsas ze státu Guerrero
v jižním Mexiku ● Jan Říha
Lobivia famatinensis (Speg.) Br. et R. var. famatinensis – mimořádně zajímavý
druh z pohoří Sierra Famatina ● Rudolf Slaba
Janovy postřehy: Strombocactus corregidorae S. Arias et E. Sánchez ● Jan Říha
Setkání s Leuchtenbergia principis ● Libor Kunte
Senecio cephalophorus (Compton) H. Jacobsen (1956) ● Jan Gratias
Frailea mammifera Buining et Brederoo – zvláštnost z jihu Brazílie ● Stanislav Stuchlík
Pátranie po názvoch rastlín (2) ● Ladislav Fábián
Z obsahu vybíráme:
Mrazuvzdorné
eskobarie, okruh Escobaria missouriensis (Sweet) D.
R. Hunt
Gabriel Vereš
V článku sa autor zaoberá časťou rodu Escobaria
od prvého popisu až po posledný názor na usporiadanie druhu
E. missouriensis. Vynecháva množstvo zmien, ktorými
prešiel celý rod, ale i druh E. missouriensis. Na
obrázkoch chcel ukázať rozdiely medzi popísanými druhmi, ale
i podobnosti, ktoré sú evidentné a sú zdrojom rozdielnych
názorov na
druh. Pripája svoje skúsenosti pri pestovaní týchto rastlín
vo voľnej kultúre i v nevykúrenom skleníku.
Sulcorebutia vargasii v. viridissima Diers et
Krahn – i my jsme ji našli
Pavel Heřtus

Poutavé vyprávění o několikaletém hledání světle zelené
variety S. vargasii, která byla popsána L. Diersem a
W. Krahnem již v roce 2006 v holandském kaktusářském
časopisu [Succulenta 85 (1): 13, 2006]. Jak asi bylo těžké
hledání, vystihuje hned první odstavec, který situaci přesně
charakterizuje: „Tato varieta nám zůstala po mnoho let
utajena, ač jsme ji hledali každý rok od roku 2008. Konečně
v roce 2012 se nám tento velký sen splnil.“ Bylo to
v listopadu 2012 v okolí bolivijského města Valle Grande
směrem na Postervalle. Cestu lemují vlhká údolí plná
exotických Podocarpus sp., je zde i mnoho epifytů,
orchidejí a vysoká vzdušná vlhkost. Málokdo by zde hledal
kaktusy, natož sulkorebucie. Ale Ladislav Horáček opět
osvědčil svůj „čich“ na hledání rostlin a lokalitu
Sulcorebutia vargasii var. viridissima objevil…
Peniocereus maculatus (Weing.) Cutak – kaktus ze křoví –
od Rio Balsas ze státu Guerrero v jižním Mexiku
Jan Říha

Peniocereus
je rodem lesních až polopouštních kaktusů s prutovitými
stonky a zásobními hlízovitými kořeny. Stonky jsou dimorfní,
liší se stavbou v juvenilním a adultní stadiu. Květy se
otevírají na jedinou noc. Koncem vegetačního období tvoří na
vrcholech větví odlučivé, silně dužnaté krátké stonky,
propagule, kterými je snadné tyto kaktusy množit. V luxuriantních
podmínkách je kvetení velmi bohaté. P. maculatus
roste v přírodě ve střední části státu Guerrero, Mexiko a je
zařazen mezi ohrožené druhy. Blízce příbuzný je P.
cuixmalensis, pochází z oblasti západně od nalezišť
P. maculatus. Doporučeno je pěstování v záhonech a
větších nádobách, kde narostou velké zásobní hlízy, které
lze zimovat v nepříznivých krajích samostatně podobně jako
Dahlia aj. podobné rostliny.
Lobivia famatinensis (Speg.) Br. et R. var.
famatinensis – mimořádně zajímavý druh z pohoří Sierra
Famatina
Rudolf Slaba
V úvodní části autor vzpomíná
bohatou historii druhu od jeho objevení v r. 1879 Hieronymem
a Niederleinem přes popsání Spegazzinim v r. 1921 až po
zavedení do sbírek Ritterem po r. 1955 a Rauscherm po
r. 1965. Zmiňuje se i o omylech Backeberga, který taxony
z nejbližšího příbuzenstva L. densispina a pocházející
z lokalit 600 km severně Sierra Famatina, z Quebrada de
Humahuaca, považoval za L. famatimensis a řadu z nich
z části popsal, z části překombinoval jako její variety.
Dále upozorňuje na druhý Backebergův omyl. Pravou L.
famatimensis přiřadil k chliským kaktusům, v r. 1942 pro
ni dokonce navrhl rod Reicheocactus a znovu ji popsal
jako R. pseudoreichianus.
V další části je pak vzpomínán současný stav na lokalitách
v Sierra Famatina. Druh se s velkou pravděpodobností
vyskytuje ostrůvkovitě v celé části 120 km dlouhého a až
6' 000 m vysokého pohoří. Bylo to potvrzeno především sběry
i v okolí Cuesta Miranda. Objevení dalších lokalit
s výjimkou údolí západně od města Famatina (Corales, La
Mexicana) bude ale prakticky nemožné. Jinde do nitra pohoří
nevedou cesty, po kterých by šlo do nadmořských výšek 2 500
až 3 200 m, ve kterých druh roste, proniknout. K vlastním
rostlinám pak autor uvádí, že se vyskytují ve dvou odlišných
formách. Ty pak rostou odděleně, mohly by být proto chápány
jako variety. Ve vyšších nadmořských výškách (okolo 3 000 m)
se vyskytují na břidlicových výchozech tmavé formy.
V nižších nadmořských výškách (okolo 2 500 m) na bělavých
podkladech světlé formy. Tyto se kromě bílého otrnění liší
mimořádnou měkkostí stonků, častějším odnožováním i světleji
zbarvenými květy.
V závěrečné části článku je pak také uváděna doprovodná
kaktusová vegetace i vzpomenuty variety sanjuanensis
Rausch a jachalensis Rausch, které však autor
příspěvku považuje pro výraznější odlišnosti a izolovanost
značně vzdálených lokalit v provincii San Juan spíše za
poddruhy. Článek je ukončen krátkou pasáží, osvětlující,
proč by se nemělo používat jméno L. famatimensis ale
L. famatinensis.
Janovy postřehy
Strombocactus corregidorae S. Arias et E. Sánchez
Jan Říha

Nově zavedená rubrika z pera známého
kaktusáře bude přinášet krátké, a výstižné postřehy
o zajímavých, ale i opomíjených rostlinách čeledi
Cactaceae. V tomto čísle je to pár zajímavostí o teprve
nedávno objeveném a popsaném strombokaktusu.
Setkání s Leuchtenbergia principis
Libor Kunte

Poutavé vyprávění
o nečekaném setkání s velmi početnou populací
Lechtenbergia principis při pátrání po bělokvěté varietě
Echinocactus horizonthalonius var. subikii
nedaleko od osady La Soledad. Druh se vyskytuje v mnoha
severomexických státech – Coahuila, Nuevo León, Zacatecas,
Tamaulipas, San Luis Potosí a některé údaje hovoří o výskytu
i v jihovýchodní části státu Durango. Jednotlivé populace
jsou od sebe odlišné především velikostí rostlin a délkou
bradavek. Pro rostliny od La Soledad bylo charakteristické
kompaktní utváření nadzemní části stonku a také to, že
prakticky nevytvářely typický kmínek. Květy byly až 80 mm
široké, vnitřní okvětní lístky sytě žluté, vnější okvětní
lístky s podélným, obvykle červenohnědým pružkem. Na
lokalitě bylo možné vidět i Ancistrocactus uncinatus
subsp. uncinatus, Ariocarpus retusus subsp.
retusus, Coryphantha delicata, C. glanduligera,
Echinocereus pectinatus, E. pentalophus,
Mammillaria candida, M. formosa, Lophophora
williamsii forma Huizache, Neolloydia conoidea,
Thelocactus bicolor subsp. bicolor, T.
rinconensis subsp. multicephalus, Stenocactus
erectrocentrus, vzácněji pak např. Encephalocarpus
strobiliformis.
Senecio cephalophorus (Compton) H.
Jacobsen (1956)
Jan Gratias

Sukulentní zástupci čeledi
Asteraceae mají mimořádně pestrou paletu životních
forem, vyloženě pachykaulní druhy však nepřesahují počet
prstů na jedné ruce. Vyobrazená rostlina byla do Evropy
dovezena z oblasti Richtersveldu (JAR, Severní provincie) a
v prvním popisu se rostlina jmenovala Kleinia
cephalophora Compton (1949). Dorůstá do výšky kolem
60 cm a tvoří ji několik až 3 cm tlustých, šedozelených
víceméně vzpřímených stonků s nápadnými jizvami po listech.
Květenství vzniká na vrcholu zpočátku olistěné, až 25 cm
vysoké lodyhy. Poupata úboru vypadají jako malé stříbrné
lucerny, květ je až 4 cm dlouhý a 3 cm tlustý, jednotlivé
květy mají žlutou až oranžovou barvu. Pěstování není
náročné, základním požadavkem je trpělivost, protože růst je
pomalý, roční přírůstky stonků jsou 3 až 5 cm a na první
květy je nutné nejméně tři roky počkat, až je rostlina
„uživí.“ Tvarování do podoby sukulentní bonsaje vyžaduje
také velkou trpělivost a dodržování pravidla: „Dvakrát měř a
přemýšlej, než jednou řízneš!“
Frailea mammifera Buining et
Brederoo – zvláštnost z jihu Brazílie
Stanislav Stuchlík

Frailea mammifera
pochází ze státu Rio Grande do Sul (Brazílie), kde se
vyskytuje na několika stanovištích severně od města Dom
Pedrito. Roste ve společnosti dalších kaktusů, jako je
několik druhů rodu Notocactus nebo Gymnocalycium
denudatum a Echinopsis oxygona. Svým habitem je
zcela odlišná proti dalším zástupcům rodu Frailea,
kteří rostou v Rio Grande do Sul. Velmi podobné rostliny
rostou jak v Argentině (F. mammifera subsp.
angelesiae, tak ve východní Bolívii (F. atrobella).
Pro své malé rozměry se rostliny v přírodě velmi těžko
hledají. Květy F. mammifera jsou poměrně malé,
v přírodě začínají rostliny kvést poměrně pozdě odpoledne.
Jejich pěstování není obtížné.
Pátranie po názvoch rastlín
(2)
Ladislav Fábián

V pokračování svého pátrání po jménech
rostlin ze své sbírky se autor vydává po stopě rostliny
nápadně podobné Trichocereus (Echinopsis)
purpureopilosus. Jméno uvádí Backeberg v Das
Kakteenlexikon a jako domovina je uvedeno Argentina (Sierra
de Córdoba). Popis odpovídal přesně, ale vyobrazení
v publikaci chybí. Hledání vyobrazení na internetu vedlo
spíše k Trichocereus imperialis.
Při pokusu o křížení s Echinopsis eyriesii byla
získána drobná semena podobná rodu Helianthocereus
(bohužel neklíčivá). Další pokus o křížení s Echinopsis
adolphofriedrichii opět přinesl plody, ale na výsledky
bude třeba ještě jednu sezonu počkat.
Podobnost Trichocereus purpureopilosus a
Cereus hungaricus je podle autora dost nápadná, takže
nevylučuje možnost, že druh vznikl v přírodě jako hybrid.
Za historií druhé dnešní rostliny
stojí pan Ladislav Balogh z Maďarska, který byl v Peru, kde
údajně nasbíral plody z Denmoza erythrocephala (? –
ale určitě ne v přírodě, protože Denmoza roste
v Argentině). Semena klíčila velmi špatne a podařilo se
udržet jen jednu rostlinu, která sice habitem připomíná
Denmoza erythrocephala, ovšem poněkud prodlouženou. V literatře
autor kdysi četl, že rody Denmoza a Haageocereus
bez problémů tvoří hybridy, které jsou dost vitální. Na
internetu pak našel rostlinu velmi podobnou té jeho. Z toho
usuzuje, že druhým rodičem by mohla být rostlina rodu
Haageocereus a tudíž plody pocházely buď z botanické
zahrady, nebo ze soukromé sbírky, ale to už se nikdy
nedozví…
|
 |
Kaktusy
2014/3 - přední strana obálky: Mrazuvzdorné
eskobarie, okruh Escobaria missouriensis (Sweet)
D. R. Hunt
|
 |
Kaktusy 2014/3 - zadní strana obálky:
Leuchtenbergia principis
|
Předplatné časopisu
Časopis
KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a
sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném
podají a objednávky přijímají:
Ing.
Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr
Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail:
pavelka@palkowitschia.cz
Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz
 |
předchozí
- následující číslo časopisu |
|