Kaktusy 2015|2

Obsah časopisu Kaktusy 2015|2  (vyšlo 15. 5. 2015)

Mrazuvzdorné eskobarie – okruh Escobaria vivipara (Nuttall) F. Buxbaum
Gabriel Vereš
Článok je voľným pokračovaním článku o eskobariach, ktorý vyšiel v časopise Kaktusy 2014/3. Zaoberá sa okruhom Escobaria vivipara z hľadiska pestovateľského v podmienkach Sliača. Jeho kultúra pozostáva z voľnej kultúry, ktorá je prekrytá cez zimu skleneným krytom a skleníkovej bez vykurovania. Pre delenie mrazuvzdorných taxonov použil delenie z roku 1986 podľa N. P. Taylora, lebo pod takými názvami sa nachádzajú jeho rastliny v zbierke.

Oreobivia – kaktus, s kterým se ve sbírkách nesetkáme
Rudolf Slaba  
Na začátku příspěvku je zmínka o možnostech hybridizace jak ve sbírkách, tak v domovině. Čím jsou rostliny příbuzensky vzdálenější, tím je hybridizace obtížnější. Zatímco v kultuře se můžeme častěji setkávat s mezidruhovými kříženci jednoho rodu, v domovině spíše připadá v úvahu křížení mezirodové. Na lokalitách se totiž vyskytuje promíseně téměř vždy několik kaktusových druhů, jsou to však příslušníci rozdílných rodů. Ne vždy je ale zabráněno jejich hybridizaci nějakými mechanismy, jako jsou např. rozdílná doba kvetení, samosprašnost nebo specifičtí opylovači. V druhé části je pak již popisován přírodní hybrid Oreobivia, kříženec mezi Oreocereus celsianus a Lobivia longispina. Jako hlavní příčina jeho vzniku je uváděn bohatý a častý sympatrický výskyt v horských oblastech jižní Bolívie a severní Argentiny, kde se střetávají v nadmořských výškách od 2700 do 3800 m. Kromě toho mají podíl na jeho zrodu i společní opylovači specializovaní na opylování květů s dlouhou trubkou.

Zajímavé kaktusy v údolí Cuatro Ciénegas, Coahuila, a jeho okolí,
3. část – Valle Ocampo
Maria Lukešová & Vlastimil Lukeš

Třetím pokračováním se uzavře povídání o kaktusech v okolí Cuatro Ciénegas. Tentokrát s autory navštívíme údolí Valle de Ocampo, které bývá nazýváno také Valle de Las Calaveras (Údolí lebek). Návštěva byla již jejich třetí v pořadí, takže již věděli, na co se těšit. Asi po 10 km jízdy od Ocampo pozorují první A. fissuratus (velmi seschlé), E. pectinatus a A. uncinatus var. wrightii a pár mladých jedinců Echinomastus mariposensis. Po dalších pár kilometrech mladé koryfanty, zřejmě C. ramillosa, ale také L. williamsii, kvetoucí A. uncinatus var. wrightii a N. conoidea a další. Na druhé straně silnice, na pusté kamenité pláni s řídkými keříky Larrea tridentata další, také seschlé, A. fissuratus. Asi 40 km západně od Ocampo pozorovali E. horizonthalonius, C. echinus a E. mariposensis. Při zatím poslední návštěvě v údolí Ocampo v říjnu, 2013 měli možnost, asi 15 km západně od města, pozorovat naprosto výjimečnou populaci A. fissuratus v květu. V závěru pak konstatují, že tato oblast je pro kaktusáře zajímavá snad po celý rok, ale podzimní kvetení zdejších ariokarpusů je opravdu nezapomenutelné.

Sulcorebutia roberto-vasquezii s květem barvy „magenta“
Mirek Sochůrek

V roce 2005 objevil bolivijský botanik Roberto Vasquez tuto novou sulcorebutii v poloze kolem 1300 m n. m. L. Diers a W. Krahn ji pojmenovali na počest objevitele. V širším pojetí patří do skupiny Crispato–tarvitaensis. Nález podstatně rozšířil oblast předpokládaného výskytu rodu. Autorovi a jeho kolegům se ji podařilo rovněž objevit a potěšit se jejími bílými květy. Naleziště s nadmořskou výškou 1380 m bylo u osady Bohorquez, 17 km od Monteaguda. Postupně byly nacházeny také rostliny s květy narůžovělými a dokonce byla ověřována informace o rostlinách se žlutými květy, která však v terénu nikým nebyla potvrzena. R. Müller našel rostliny kvetoucí růžově (RMR 0810), obdobně J. de Vries pod VZ 669. Při cestě z Inca-ruinas do Villar se už těšili na koupel v potoce. Po ujetí pár stovek metrů Honza Weber spatřil na skalní římse u cesty, asi 3 m vysoko, červeně kvetoucí rostlinu. A to i ta římsa i celý skalní masiv a vlastně celé míjené pohoří bylo také červené barvy. Až doposud červený pískovec symbolizoval z hlediska sulekorebutií mrtvou zem. A omyl! Právě na tomto podkladu byla objevena Sulcorebutia roberto-vasquezii (aspoň v to autor doufá) s květem barvy magenta.

Barevné variace ze Sierra de Ancasti
Jaroslav Vích

Autor představuje rostliny patřící do příbuzenstva Notocactus submammulosus, u nichž se kromě žluté barvy květů vyskytují další dvě barvy: sytě oranžová a červená s nádechem do fialova. Tyto rostliny pocházejí ze severní Argentiny, provincie Catamarca, z pohoří Sierra de Ancasti. Žlutokvěté i červenokvěté rostliny zde rostou společně. Podle pozorování se oba typy rostlin liší nejen barvou květů, ale i barvou epidermis a otrnění. Pouze žlutě kvetoucí rostlina je shodná s popisem květu subsp. minor. V oblasti Sierra de Ancasti lze pozorovat více barev květů i u některých druhů rodů Parodia a Lobivia.

Sukulenty pod širákem
Ivana a Jiří Jandovi

Autoři, známí pěstitelé a propagátoři sukulentních rostlin, popisují své praktické zkušenosti s tzv. letněním sukulentů, tedy s pěstováním těchto rostlin od jara do podzimu pod širým nebem. Dosavadní zkušenosti jsou více než povzbudivé, což dokládají na přiložených fotografiích, kde prezentují rostliny mnoha čeledí. V úvodu je v krátkosti popsána příprava na takové pěstování po přezimování ve skleníku, kdy rostliny jsou na dva týdny umístěny v maximálně větraném „makroloňáku“ s regulací přísunu vody. Po tomto zahřívacím kole teprve jdou sukulenty pod volné nebe na stoly, kde se jim dostává maximálního slunečního požitku po zbytek sezony. Samozřejmě, že zde rostliny dostanou i maximum vody ze srážek. Stěhování na nekryté letní stanoviště probíhá podle průběhu počasí každý rok jinak, ale vždy až poté, kdy nehrozí déletrvající mrazíky. Po celé léto jsou rostliny zalévány (vždy zhora konví) nebo kropeny, s výjimkou deštivých dnů. Po vydatném dešti nejsou zalévány zhruba 3–4 dny. Na podzim už jsou sukulenty mnohem otužilejší a mohou být klidně mokré, i když teploty k ránu klesají k bodu mrazu, aniž by to mělo vliv na jejich zdraví a dobrou kondici. Než jsou přestěhovány na zimoviště ve vytápěném skleníku (5–12°C), což většinou bývá koncem října, užijí si opět zhruba dvoutýdenní pobyt v „makroloňáku“, kde dokonale vyschne substrát v jejich nádobách. Na zimoviště jsou pak stěhovány sice s těly plnými vody, ale s kořeny v suchu a s již částečně utlumeným růstem.

Notocactus prolifer, jeden z mála odnožujících taxonů podrodu Malacocarpus
Stanislav Stuchlík

N. prolifer je jedním ze tří popsaných taxonů rodu Notocactus, které odnožují. Pochází z Rio Grande do Sul, kde se vyskytuje poblíž města Caçapava do Sul. Areál výskytu je jen velmi malý. Rostliny rostou na vrcholech kopců, vystaveny vlivu počasí. Jejich hlavním znakem je značné odnožování, jednotlivé rostliny nejsou příliš velké. N. prolifer roste spolu s N. arachnitis, Frailea horstii a Echinopsis oxygona. Ve sbírkách není příliš zastoupen, jeho růst je jen pozvolný. Množení je jednoduché, vytvářené odnože se lehce odlamují a často mívají vytvořeny už čekací kořeny.

Jeden den v kopcích za Villa Tejúpam de la Union, Oaxaca
Zdeněk Štěpančík

Článek popisuje jeden den, který autor strávil průzkumem zajímavé přírodní lokality na jihozápadním okraji biosférické rezervace Tehuacán – Cuicatlán, v kopcích Sierra Mixteca západně od Villa Tejúpam de la Union, v distriktu San Juan Teposcolula státu Oaxaca. V úvodu se věnuje zeměpisné, klimatické a botanické charakteristice území. Zmiňuje zastoupená rostlinná společenstva a čeledi sukulentní vegetace. Z čeledi Cactaceae identifikuje nenarušené populace Stenocactus crispatus, Coryphantha pallida, Mammillaria albilanata var. oaxacana, Mammillaria mystax var. casoi, Mammillaria haageana var. vaupelii, Ferocactus macrodiscus. Pozastavuje se nad variabilitou otrnění Mammillaria mystax. Z čeledi Bromeliaceae zaznamenává Tillandsia fasciculata, T. gymnobotrya, T. usneoides, Viridantha plumosa, V. atroviridipetala. Z čeledi Orchideaceae eviduje Laelia furfuracea a Prosthechea citrina a těší se z četných Echeveria grandiflora, Agave salmiana var. ferox i Plumeria rubra. Autor opouští území v okolí Villa Tejúpam de la Union plný těch nejlepších dojmů z mexické přírody.

Kaktusy 2015/2 - přední strana obálky

Kaktusy 2015/2 - zadní strana obálky

Speciál časopisu Kaktusy 2015|1

Předplatné časopisu

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přijímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

předchozí - následující číslo časopisu