Kaktusy 2015|3

Obsah časopisu Kaktusy 2015|3  (vyšlo 15. 8. 2015)

Islaya divaricatiflora F. Ritter – jediná červeně kvetoucí islaya
Zlatko Janeba
V úvodu se autor zabývá obecnou charakteristikou rodu Islaya a historií nálezu a popisu červenokvěté I. divaricatiflora, ke které uvádí i zkrácený popis. V dalším pak již popisuje vlastní zkušenosti s objevením dvou lokalit tohoto vzácného druhu v přírodě – obě se nacházejí v regionu Arequipa na jihu Peru, poblíž Camaná – spolu s anglickým kaktusářem Paulem Hoxeym. Dále seznamuje čtenáře se situací na obou lokalitách, v jakých podmínkách rostliny rostou, uvádí doprovodnou kaktusovou i nekaktusovou vegetaci. V závěru uvádí i pěstitelské postřehy z kultury a končí konstatováním, že by si tyto rostliny zasloužily větší rozšíření v našich sbírkách a zároveň se přimlouvá za pravokořennou kulturu, která není až tak náročná, jak se mnohokrát dříve tradovalo.

Kaktusy podél Route 66
Horst-Helmut Henßen  
Autor článku spolu s manželkou jeli 2000 km po známé silnici Route 66 z Los Angeles do Chicaga. Dnes již není tak významná, její úlohu převzala nová dálnice. Během cesty nalezli mnoho druhů kaktusů a viděli také řadu dalších zajímavostí z přírody. Silnice Route 66 je známá i z literatury, J. Steinbeck na ni umístil děj svého románu Hrozny hněvu. Z kaktusů byly k vidění druhy rodů Echinocereus, Escobaria, Ferocactus, Mammillaria a Opuntia. Mnoho rostlin kvetlo a poskytovalo tak nádhernou podívanou.

Rod Marlothistella Schwantes
Ivana & Jiří Jandovi

Autoři ve svém článku popisují vlastní zkušenosti s pěstováním rostlin rodu Marlothistella. Pouhé dva druhy vzájemně si podobných zástupců tohoto rodu jsou zatím v kultuře pěstovány spíše výjimečně, přestože se jedná o mimořádně odolné rostliny z pustin afrického jihu. Díky tomu, že oba druhy ve sbírce autorů vykvetly v jediný den, přináší fotodokumentace k článku i srovnávací pohledy na jejich květy, otevírající se v předvánočním období. Marlothistella uniondalensis i Marlothistella stenophylla jsou rostliny vhodné k tvarování díky svým ztloustlým kořenům birazních tvarů, které je možno povysazovat nad povrch substrátu. Právě tvarování je věnována závěrečná část článku.

Málo známá gymnokalycia 2
Gymnocalycium melanocarpum (Arechavaleta) Britton et Rose
Ivan Milt

Autor představuje další z víceméně nejasných taxonů rodu Gymnocalycium – G. melanocarpum – popsané již r. 1905 Arechavaletou. Dále popisuje situaci kolem tohoto taxonu až do dnešních dnů. V závěru se potom zabývá pěstitelskou problematikou, zejména problematikou sprašování brzy na jaře kvetoucích rostlin, které nemusejí mít vyzrálý buď pyl, nebo blizny, pomocí uchovávání pylu ve zkumavkách v chladničce.

Gymnosalycyum saglionis (Cels) Br. et R. – obr mezi gymnokalycii
Rudolf Slaba

V článku se autor zabývá výjimečností druhu. Nejdříve upozorňuje na jeho mimořádnou velikost. I když je v popisu uvedena maximální šířka 30 cm, vzácně se lze setkat i s jedinci 0,5 m širokými, 0,75 m vysokými, vážícími okolo 100 kg. Dále jej označuje za gymnokalycium s největším areálem rozšíření, severojižní osa je dlouhá 1000 km. Při tom obsazuje světelně i klimaticky rozdílná stanoviště od asi 600 do téměř 3000 m n. m. Za hlavní příčinu takto širokého rozšíření považuje dužnatost červeně zbarvených, chutných plodů, díky nimž jsou semena velmi často šířena ptactvem. Jako třetí NEJ autor připomíná značnou variabilitu pramenící z jeho širokého rozšíření. V závěrečné kapitole se zabývá taxonem tilcarense, především jeho opodstatněnou či neopodstatněnou botanickou hodnotou. Zcela nakonec příspěvku je zmínka o pěstování, jmenovitě o některých jeho odlišnostech.

Za Tillandsia carlos-hankii Matuda do Sierra Juárez, Oaxaca
Zdeněk Štěpančík

Tillandsia carlos-hankii Matuda 1973 patří mezi 15 druhů mexických národních endemických tilandsií a spolu s Tillandsia sierrajuarezensis Matuda 1973 to jsou endemitmí rostliny státu Oaxaca. Je zahrnuta mezi druhy ohrožené vyhubením (NOM. ECOL-059-2001). Vyskytuje se v pohoří Sierra Juárez v distriktu Ixtlán de Juárez. Pozorována byla v municipích Santa Catarina Ixtepeji, Ixtlán de Juárez, Calpulálpam de Méndez a Natividad v dubových a borových lesích, ve výškách 1800 až 2600 m n. m. Kvete v prosinci, plodí v červnu. Květuschopné velikosti dosahuje ve 48 cm, délka květenství 14 až 34 cm, tlouštka 8,5 až 11,5 cm. Barva květních listenů je jasně červená. Barvou svých listenů je, stejně jako ostatní druhy v tomto pohoří, velmi nápadná, a proto je místními obyvateli často sbírána k okrasným a náboženským účelům a prodávaná na trzích v Oaxace. Autor textu strávil několik dnů v lesích mezi obcemi Ixtlán de Juárez a Calpulálpam de Méndez s cílem vyhledat, pozorovat a dokumentovat především rostliny druhu Tillandsia carlos-hankii. Čas strávený pobytem v terénu využil i k průzkumu diverzifikace současného stavu vegetace čeledí Cactaceae, Bromeliaceae i Orchideaceae v této oblasti. Kromě T. carlos-hankii pozoroval především Mammillaria rekoi, Disocactus flagelliformis, Encyclia tripunctata, Erycina hyalinobulbon, Oncidium endocharis, Prosthechea citrina, Catopsis berteroniana, T. fasciculata, T. macdougalii, T. magnusiana, T. punctulata, T. violacea. T. gymnobotrya, T. oaxacana, T. schiedeana a Viridantha plumosa.

Notocactus mueller-moelleri Frič ex Fleischer et Schütz, rostlina s českou stopou
Stanislav Stuchlík

Notocactus mueller-moelleri patří mezi kaktusy, na jejichž historii se významným způsobem podíleli čeští kaktusáři – jméno poprvé použil A. V. Frič pro jednu ze svých rostlin. Jeho jméno se také objevilo v prvním popisu spolu se jmény B. Schütz a Z. Fleischer. O původní rostlině A. V. Frič neuvedl téměř žádné údaje, jen ji zařadil – velice stručně – do příbuzenstva N. mueller-melchersii. První popis byl proveden na základě nových sběrů H. Schlossera, je ovšem otázkou, jestli nové rostliny opravdu odpovídají rostlinám Friče. N. mueller-moelleri se nachází v severních departamentech Uruguaye a v jižní části státu Rio Grande do Sul (Brazílie). Je charakterizován především svým dlouhým otrněním.

Echinopsis subdenudata Cárd. – skutečné setkání s legendou?
Libor Kunte

Autor si při své poslední cestě za kaktusy na jihoamerický kontinent předsevzal ověření výskytu Echinopsis subdenudata. To se mu podařilo v jihobolivijském departamentu Tarija nedaleko města Villa Montes v nadmořské výšce 1780 m. Původní informace o výskytu E. subdenudata udávaly, že se vyskytuje v provincii Entre Rios, v dept. Tarija. (Nejznámější sběry pocházejí od Angosto de Villamontes, z nadmořské výšky asi 1000 m, KK 1527.) Dnes jsou hlášeny ověřené zdroje (např. Brian Bates nebo R. Hillmann), které udávají výskyt druhu v nadmořských výškách 1400–1800 m. V závěru je uveden zkrácený popis druhu.

Neobeseje ve skleníku, pod krytem i volně venku
Jiří Štembera

Autor popisuje své zkušenosti s pěstováním rostlin bývalého rodu Neobesseya ve třech kulturách – v nevytápěném skleníku, venku se zakrytím na zimu a volně venku bez jakékoliv ochrany před rozmary středoevropského počasí. Tuto skupinu rostlin doporučuje pro jejich nesmírnou adatabilitu k většímu rozšíření ve sbírkách.

Sulcorebutia hertusii (J. J. HALDA ET L. HORÁČEK) J. J. HALDA ET L. HORÁČEK – nejkrásnější zástupce rodu? | Notocactus brevihamatus (W. HAAGE EX BACKEB.) BUXB. | Gymnocalycium friedrichii (WERD.) PAŽOUT var. angustostriatum (PAŽOUT) SCHÜTZ | Rod Austrocactus – pěstitelské zkušenosti | Pachyphytum compactum ROSE |
…a další zajímavé čtení nejen o kaktusech a jiných sukulentech.

Kaktusy 2015/3 - přední strana obálky

Kaktusy 2015/3 - zadní strana obálky

Speciál časopisu Kaktusy 2015|1

Předplatné časopisu

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přijímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

předchozí - následující číslo časopisu