Kaktusy 2015|1

Obsah časopisu Kaktusy 2015|1  (vychází 15. 2. 2015)

Legendární Rebutia einsteinii Frič – 1931
Rudolf Slaba
V úvodu autor uvádí důvody, proč je R. einsteinii považována za mimořádný druh. Dále pak upozorňuje na chybné údaje (např. v nadmořské výšce lokalit) i mylné závěry, které Frič při ustanovení jemu příbuzných „druhů“ učinil. Také vzpomíná jak doprovodnou kaktusovou vegetaci, tak celkový stav lokalit. Ze šesti stanovišť, na kterých měl možnost druh studovat, může označit za rozsáhlé pouze jediné, a to poblíž Encrucijada (3780 m n. m.). Jen zde lze na početné populaci hodnověrně posoudit variabilitu druhu. Tu označuje za mimořádně širokou. Kromě rostlin odpovídajících popisu R. einsteinii se tady vyskytují jedinci s pokožkou šedozelenou (odpovídají R. nicolai), hnědočervenou (odpovídají R. karreri) i nafialovělou (odpovídají R. rubriviridis). Trny mohou mít krátké, dlouhé jen několik mm, ale i štětinovité, propletené, dosahující až 20 mm (odpovídají R. steinecki). Jejich barva je buď světlá, bělavá, nejčastěji však hnědá, u některých jedinců i smolně černá. Tyto tmavotrnné rostliny jsou neodlišitelné od R. einsteinii var. atrospinosa (Rausch) Šída. Tak jak se projevuje variabilita ve vzhledu stonku, tak se odráží i ve velikosti a barvě květů. U některých jedinců jsou skutečně veliké, až 40 mm široké, u jiných spíše menší, pouze okolo 25 mm široké. Barvu mají většinou sytě žlutou, u některých jedinců i světle žlutou a dokonce zde byly nalezeny naprosto ojediněle formy červenokvěté. V další části se autor též vyjadřuje i k taxonomickému zařazení blízce příbuzných druhů R. einsteinii. Zatímco připouští a zdůvodňuje možnost zařazení R. aureiflora jako variety či poddruhu R. einsteinii, k řazení R. gonjianii jako variety nebo poddruhu R. einsteinii se staví záporně. Uvádí, že R. gonjianii má sice květy R. einsteinii velmi podobné, stonky jsou však naprosto rozdílné a jako hlavní důvod řazení na samostatné (druhové) úrovni vidí ten, že se oba dva taxony v oblasti Abra de Lipan (západně Purmamarca) vyskytují i promíseně.

Zajímavé kaktusy v údolí Cuatro Ciénegas, Coahuila, a jeho okolí,
2. část – Valle El Hundido
Maria Lukešová & Vlastimil Lukeš  
V tomto příspěvku zamíří autoři (v letech 2003 a 2012) z města Cuatro Ciénegas po silnici Mex 30 směrem na jihozápad a navštíví Valle El Hundido. Nedaleko osady El Hundido nejprve pozorovali osamocený exemplář Coryphantha valida s právě se otevírajícím květem, dále pak keříky Larrea tridentata a porosty Agave lechuguilla, ale také hustě zeleně olistěné exempláře Fouquieria splendens a rozměrné trsy Opuntia bradtiana. Na další zastávce zaznamenali oblíbený Thelocactus bicolor, který se v jižní polovině státu Coahuila vyskytuje v podobě vysokých, štíhlých a krásně hustě a barevně vytrněných sloupků. Tyto rostliny jsou dnes obvykle řazeny k T. bicolor subsp. bolaensis, jehož pravděpodobná původní lokalita Cerro Bola je u San Pedro de las Colonias. Na popisované lokalitě se vyskytují Echinocactus horizonthalonius a Ariocarpus fissuratus, ale hlavně Coryphantha werdermannii, která je endemitem státu Coahuila a je považována za ohroženou vyhubením. 2 km dál směrem na jihozápad našli kvetoucí bikolory a nekvetoucí C. werdermanii, ale nejvíce zaujaly otevřené květy na několika exemplářích Astrophytum capricorne var. senile. Při druhé návštěvě údolí El Hundido (o 9 let později) na konci března 2012 byl stav vegetace po mimořádných mrazech a suchu v předchozím roce žalostný. Nejvíce zbědovaná byla Agave lechuguilla, ale i kaktusy byly mimořádně seschlé a šedivé. Nakonec objevili alespoň jeden rozkvetlý E. horizonthalonius, který trochu oživil celkově smutnou náladu.

Gymnocalycium cardenasianum a Gymnocalycium armatum očima pěstitele
Ivan Milt

Neotřelý pohled na pěstitelské zkušenosti dlouholetého praktika a pěstitele rodu Gymnocalycium se zabývá skupinou rostlin kolem G. cardenasianum a G. armatum. Obě gymnokalycia patří do podrodu Microsemineum Frič ex Schütz, do sekce Loricata Schütz a oba taxony jsou ve sbírkách nepřehlédnutelné. Autor v krátkosti představuje jejich historii, příbuzenské vazby a na připojených fotografiích dokumentuje plasticitu obou taxonů. V druhé polovině příspěvku se více zabývá otázkou pěstování, a to nejen tohoto okruhu gymnocalycií, a popisuje, „jak to dělá on“ od výsevu semen přes opatrování semenáčků až po dopěstování rostlin do dospělosti.

Charakter stanovišť Notocactus herteri (Werderm.) Buining & Kreuz.
Stanislav Stuchlík

Autor se zabývá hodnocením stanovišť, na kterých roste v přírodě N. herteri. Jsou různorodá, u silnice R 30 (mezi městy Tranqueras a Masoller, Uruguay) rostou rostliny na kolmých srázech, obvykle vystavených slunci. Naproti tomu na Rincão da Bolsa (jižní Brazílie) rostou rostliny schovány v lese, kde mají dostatek humusu z opadaného listí. Třetí porovnávané stanoviště je u Santana do Livramento (jižní Brazílie) na úpatí kopce, nazývaného kaktusáři Antennenberg nebo Polizeiberg. Na tomto místě roste N. herteri většinou na slunci, někdy ale ve stínu křoví. Na základě pozorování z přírody lze odvodit, že v kultuře snese N. herteri i poměrné rozdílná umístění.

Echinocereus maritimus subsp. hancockii (E. Y. Dawson) Blum & Rutow
Mirek Sochůrek

Druh je dnes zařazen do rodu Echinocereus jako podrod. Charakteristické jsou relativně velké podzemní zásobní orgány, hlízy. Vyskytuje se na dvou lokalitách na náhorní plošině v Querétaro, México, východně od Cadereyta ve výšce asi 2000 m. Roste pod ochranou nízkých xefofilních keřů a v opadaném listí je nenápadnou rostlinou a je velmi obtížně k nalezení – pokud brzy zjara zrovna nekvete. Stonky jsou tužkovité, měkké, trny vlasovité. Staré adultní rostliny vytvářejí i silnější tmavé středové trny nazvané var. neriispina, naopak juvenilní chlupovitě otrněné var. lanata. Květy, plody a semena jsou shodné. Obě lokality jsou dnes monitorovány pracovníky Jardín Botánico de Cadereyta a taxon náleží ke kriticky ohroženým druhům. Jedná se o sice málo nápadný, ale přesto zajímavý a velmi vzácný kaktus.

Sulcorebutia trojapampensis Gertel et Jucker
– nová rostlina z obtížně dostupné lokality nad soutokem Rio Poco Poco a Rio Pilcomayo
Rudolf Slaba, Mirek Sochůrek

V článku je popsáno osobní seznámení autorů s nalezištěm rostlin Sulcorebutia trojapampensis v Bolívii v blízkosti osady Sotomayor, jejichž popis byl uveřejněn v KuaS, Heft 5, Jahr 2012 – Gertelem a Juckerem. Pojednání zahrnuje obtížnost výstupu z nivy řeky Pilcomayo k dosažení lokality poblíž osady Troja Pampa. Byla prozkoumána plocha asi 100x400 m kolem cesty na vrcholu masívu Molle Punta a Mojon Punta s konstatováním výskytu značného počtu uvedených rostlin S. trojapampensis různě zabarveného hustého otrnění. Rovněž je uvedena doprovodná vegetace, především je uveden zajímavý taxon Parodia tuberculata s výrazně silným otrněním.

Euphorbia officinarum L. subsp. echinus (Hook fil. et Coss) Vindt
Jaroslav Vích

Autor upozorňuje na nenápadnou krásu této dlouho známé euforbie (popis 1847), se kterou se potkal během své dovolené v Maroku, v pohoří Anti Atlas, na mělkých kametitých plochách zhruba do výšky 1700 m n. m. Stanoviště nejsou většinou vůbec zastíněna. Rostliny zde rostou trsovitě, velikost trsu v přírodě dosahuje i přes 1 metr při výšce 60 cm, někdy i výše. Zdrojem vody jsou především noční a dopolední husté mlhy, které v pusté, suché krajině pravidelně smáčejí řídkou vegetaci. Z poměrů vypozorovaných na stanovišti odvozuje doporučení pro pěstování v kultuře.

Janovy postřehy
Mammillaria stampferi Reppenhagen
Jan Říha

Autor píše o svém setkání s touto rostlinou v přírodě v horách státu Chihuahua, kde sídlí kmeny Tarahumara v pospolitosti s komunitami Menonitů, a o jejím objeviteli p. Stampferovi. Dále přináší názor, že později v Durangu objevené a k M. longiflora řazené populace, by neměly být ztotožňovány s M. stampferi. Rozdíly jsou v tvaru bradavek, květech, plodech a způsobu růstu (brzký nástup květní zralosti). Jako vysokohorská rostlina snáší i volnou kulturu během léta a zimování při teplotách kolem nuly st. C.

Kaktusy 2015/1 - přední strana obálky

Kaktusy 2015/1 - zadní strana obálky

Speciál časopisu Kaktusy 2015|1

Předplatné časopisu

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přijímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

předchozí - následující číslo časopisu