Obsah časopisu Kaktusy 2016|1
(vychází 15. 2. 2016)
Úvodník ● Jaroslav Vích
3
Zajímavá miniatura z ještě zajímavější oblasti – Parodia slabana Halda et Horáček ● Rudolf Slaba 4
Islaya omasensis Ostolaza & Mischler 1983 ● Mário Snopka
10
Escobaria cubensis (Br. et R.) D. R. Hunt – vzácný kubánský endemit na nalezišti ● Libor Kunte
13
Aeonium sedifolium (Webb ex Bolle) J. Pitard et L. Proust ● Ivana a Jiří
Jandovi 19
Málo známá gymnokalycia 4: Gymnocalycium dubniorum J. J. Halda et I. Milt ● Ivan Milt 22
Notocactus turbinatus (Arechav.) Krainz u hranice Uruguay–Brazílie ● Stanislav
Stuchlík 24
Červeně kvetoucí Gymnocalycium catamarcense H. Till et W. Till ● Martin
Tvrdík 28
Euphorbia ankarensis Boiteau ● Radek Čech
32
Nový Turbinicarpus ● Jaroslav Šnicer
35
Otevřený výsev s deštěm a bez... ● Lubomír Trnka P/1
ŽIVOTNÍ JUBILEUM OSLAVUJÍ... GRATULUJEME!
Lubomír Otisk – 90 let ● Pavel Karkoška
P/4
30 nejoblíbenějších sukulentů ● Otakar Melichar P/4
Atlas stojí za to ● Jan Gratias
P/5
Zpráva o činnosti Archivu SČSPKS za rok 2015 + Výstava 2014 ● Jiří Vochozka
P/5
Vážení funkcionáři a aktivní členové, … ● Ivan Běťák
P/8
Nabídka kaktusářských akcí P/10
Z obsahu vybíráme:
Zajímavá miniatura z ještě
zajímavější oblasti – Parodia slabana Halda et
Horáček
Rudolf Slaba
Autor popisuje okolnosti, za jakých byla v r. 1996 P.
slabana objevena a později popsána. Upozorňuje na
mimořádnost dané oblasti, kde se vyskytuje. V okolí
Cieneugillas se střídají biotopy s hustě a pestře
zastoupenou kaktusovou vegetací s biotopy pouštního typu,
tedy téměř bez vegetace. Právě na nich P. slabana
roste společně s Weingartia kargliana. V další části
popisuje lokalitu P. ladae, která se nachází 70 km
severně, při cestě ze San Pedro do Culpina. Obě rostliny
porovnává a upozorňuje na skutečnost, že se liší pouze
nepatrně. Jediné rozdíly, které shledává, je větší
variabilita P. ladae v otrnění, které u některých
jedinců může být i delší a mírně vyhlé, naznačující již
příbuznost s P. subterranea rostoucí v okolí. Dále se
liší i barvou květů, které jsou u P. slabana žluté
nebo světle růžově žluté s červenou špičkou okvětních
lístků, u P. ladae oranžové až červené, spíše
výjimečně žlutooranžové. Dále je pak upozorněno na odlišnost
vůně květů. Zatímco u P. slabana voní po kyanidu
(hořkých mandlích), u P. ladae po ovoci až květech
lilií. Pro značnou podobnost obou taxonů autor navrhuje
novou kombinaci, v níž je uváděna P. ladae jako
podřízený taxon P. slabana, tedy Parodia slabana
Halda et Horáček subsp. ladae (J. J. Halda et L.
Horáček) Slaba comb. nova. Zcela na závěr se ještě stručně
zmiňuje o rostlině jim habitem dosti podobné, P. oculta.
Tu však považuje za příbuznou s P. suprema, její
miniaturní mutační odskok.
Islaya omasensis Ostolaza & Mischler 1983
Mário Snopko

Autor v úvodu uvádí historii a charakteristiku rostliny –
byla objevena v roce 1980 T. C. Mischlerem, jím také popsaná
v r. 1983 a publikovaná v Republicado en Boletín de Lima
v roce 1984. I. omasensis roste přibližne 100 km
jižne od Limy, u řeky Omas a městečka Omas, podle ktorého
byla pojmenovaná. Lokalita sa nachází 800–900 m n. m.
Rostliny zde nerostou jako ostatní islaye v písku, ale mezi
kameny, které jsou poměrně velké. Dorůstají výšky až 30 cm a
šířky 14 cm a na první pohled připomínají kopiapoe. Na
některých lokalitách rostou společně s Loxanthocereus
claviceps a Haageocereus pseudomelanostele.
V závěru pak vyjadřuje naději, že se rostliny rozšíří do
kultury, kde mají nároky jako ostatní příslušníci toho
pouštního rodu.
Escobaria cubensis (Br. et R.) D. R. Hunt – vzácný
kubánský endemit na nalezišti
Libor Kunte

Autor představuje historii tohoto vzácného endemitu Kuby od
jeho prvního objevení (1909 – J. A. Shafer), popisu (1912
jako Coryphantha cubensis Br. et R) a téměř obvyklou
anabázi rody – Neobesseya (Hester, 1941),
Neolloydia (Backeberg, 1942) a Escobaria (D. R.
Hunt, 1978). Dále přináší postřehy převzaté od Jana Říhy,
který na Kubě působil více než rok a v r. 1970 rostliny
znovu objevil a do Evropy dovezl pro studijní účely dvacet
rostlin. Tyto poznatky doplňuje také svým pozorováním
rostlin v přírodě, uvádí složení vegetace na nalezišti
i půdní podmínky. V závěru se zabývá i pěstováním a
upozorňuje na to, že se jedná o extrémně náročné rostliny
při pěstování na vlastních kořenech (hlavně v zimním období
je u nás nedostatek slunečního svitu i tepla) a doporučuje
roubování na semenáče Myrtillocactus geometrizans a
přezimování při teplotách okolo 15 ºC a pokud možno co
nejvíce na světle. S laskavým svolením C. V. Starr Virtual
Herbarium, New York Botanical Garden je článek doplněn 2
fotografiemi herbářových položek Coryphantha cubensis.
Aeonium sedifolium (Webb ex Bolle) J. Pitard a
L. Proust
Ivana a Jiří Jandovi
Autoři v článku popisují svoje praktické zkušenosti
s pěstováním Aeonium sedifolium v kultuře a shrnují
výsledky vlastních pokusů s jeho tvarováním. Protože
rostlina z ostrovů Tenerife a La Palma (Kanárské ostrovy)
prožívá hlavní období vegetačního klidu v létě, je třeba
tomu přizpůsobit i samotné pěstování ve středoevropských
podmínkách. Rostlina totiž i v kultuře dodržuje svůj
přírodní životní rytmus, a také kvete ve stejném období jako
v přírodě. Vzhledem ke svým nepatrným rozměrům je vhodná
i pro okenní pěstitele, pokud jí nabídnou to nejslunnější
okno svého interiéru. V závěru článku autoři stručně
popisují svá pozorování Aeonium sedifolium v pohoří
Teno (podzim 2015), ležícím na severozápadě ostrova
Tenerife.
Málo známá gymnokalycia 4
Gymnocalycium dubniorum J. J.Halda et I. Milt
Ivan Milt

Bylo popsáno v roce 2006. V přírodě
bylo nalezeno u města Puerto Madryn v argentinské provincii
Chubut, přímo na pláži. Roste zapuštěno ve štěrkovitém
písku. Pojmenováno bylo po Miloši a Tomáši Dubnových.
Pěstování není bez problémů, výsevy jsou sice jednoduché,
ovšem semenáčky rostou velmi zvolna, jsou od druhého roku
vtažené do půdy a vytvářejí silný a dlouhý řepovitý kořen,
tělo o šířce 1 cm má kořen dlouhý 7–9 cm. Kvetou ve
velikosti asi 3–4 cm, ale dosažení takovéto velikosti trvá
déle než u jiných gymnokalycií. Někteří gymnofilové taxon
považují za formu G. chubutense – do tohoto
příbuzenstva taxon bezesporu patří.
Notocactus turbinatus (Arechav.)
Krainz u hranice Uruguay–Brazílie
Stanislav Stuchlík

N. turbinatus
je rozšířen v Uruguayi, jedno jeho stanoviště se nachází
u města Aceguá téměř na hranici s Brazílií. Cestou k němu se
jede po hranici mezi oběma státy, kolem jsou mohutné
hraniční kameny. Stanoviště se nachází poblíž skládky
odpadu. N. turbinatus je doprovázen dalšími kaktusy,
z notokaktusů je to N. concinnus var. aceguensis,
N. mammulosus, N. megapotamicus, N. ottonis, N. sellowii,
dále Frailea gracillima var. gerloffii n. n. a F. pygmaea.
Některých rostlin je více, některé byly nalezeny jen
ojediněle. První popis provedl J. Arechavaleta v roce 1905
jako Echinocactus sellowii var. turbinatus. Pojmenování
dostala varieta podle uspořádání žeber, připomínajících
lopatky na turbině.
Červeně kvetoucí G. catamarcense H.
Till a W. Till
Martin Tvrdík

Cílem autora článku je představení
gymnocalycií semenné skupiny Scabrosemineum (dříve
Microsemineum) ze západní strany Sierra Manchao a Sierra
Ambato. Upozornění na možnou shodu těchto rostlin s dříve
popsaným G. tillianum Rausch. Dále také upozornění,
že barva květu u těchto kaktusů není podstatným znakem při
určování druhů.
Euphorbia ankarensis
Boiteau
Radek Čech

Autor představuje jednu z rostlin,
o kterou ve sbírce pečuje spolu s manželkou. V úvodu se
zabývá obecnou historií druhu, příbuzenskými vztahy, jejím
rozšířením v přírodě a pozorováními z kultury. Pozorování
z přírody pocházejí ze sdělení P. Pavelky, který článek
doplnil fotografiemi z přírody. V závěru pak autor
prezentuje vlastní zkušenosti z pěstování a uvádí několik
doporučení pro úspěšné pěstování této malé euforbie v našich
podmínkách.
Nový Turbinicarpus
Jaroslav Šnicer

Krátká annonce na nově objevený
turbinicarpus, který bude popsán jako Turbinicarpus
nikolae. Bližší informace v č. 2 tohoto časopisu.
|