Kaktusy 2016|1

Obsah časopisu Kaktusy 2016|1  (vychází 15. 2. 2016)

Zajímavá miniatura z ještě zajímavější oblasti – Parodia slabana Halda et Horáček
Rudolf Slaba
Autor popisuje okolnosti, za jakých byla v r. 1996 P. slabana objevena a později popsána. Upozorňuje na mimořádnost dané oblasti, kde se vyskytuje. V okolí Cieneugillas se střídají biotopy s hustě a pestře zastoupenou kaktusovou vegetací s biotopy pouštního typu, tedy téměř bez vegetace. Právě na nich P. slabana roste společně s Weingartia kargliana. V další části popisuje lokalitu P. ladae, která se nachází 70 km severně, při cestě ze San Pedro do Culpina. Obě rostliny porovnává a upozorňuje na skutečnost, že se liší pouze nepatrně. Jediné rozdíly, které shledává, je větší variabilita P. ladae v otrnění, které u některých jedinců může být i delší a mírně vyhlé, naznačující již příbuznost s P. subterranea rostoucí v okolí. Dále se liší i barvou květů, které jsou u P. slabana žluté nebo světle růžově žluté s červenou špičkou okvětních lístků, u P. ladae oranžové až červené, spíše výjimečně žlutooranžové. Dále je pak upozorněno na odlišnost vůně květů. Zatímco u P. slabana voní po kyanidu (hořkých mandlích), u P. ladae po ovoci až květech lilií. Pro značnou podobnost obou taxonů autor navrhuje novou kombinaci, v níž je uváděna P. ladae jako podřízený taxon P. slabana, tedy Parodia slabana Halda et Horáček subsp. ladae (J. J. Halda et L. Horáček) Slaba comb. nova. Zcela na závěr se ještě stručně zmiňuje o rostlině jim habitem dosti podobné, P. oculta. Tu však považuje za příbuznou s P. suprema, její miniaturní mutační odskok.

Islaya omasensis Ostolaza & Mischler 1983
Mário Snopko  
Autor v úvodu uvádí historii a charakteristiku rostliny – byla objevena v roce 1980 T. C. Mischlerem, jím také popsaná v r. 1983 a publikovaná v Republicado en Boletín de Lima v roce 1984. I. omasensis roste přibližne 100 km jižne od Limy, u řeky Omas a městečka Omas, podle ktorého byla pojmenovaná. Lokalita sa nachází 800–900 m n. m. Rostliny zde nerostou jako ostatní islaye v písku, ale mezi kameny, které jsou poměrně velké. Dorůstají výšky až 30 cm a šířky 14 cm a na první pohled připomínají kopiapoe. Na některých lokalitách rostou společně s Loxanthocereus claviceps a Haageocereus pseudomelanostele. V závěru pak vyjadřuje naději, že se rostliny rozšíří do kultury, kde mají nároky jako ostatní příslušníci toho pouštního rodu.

Escobaria cubensis (Br. et R.) D. R. Hunt – vzácný kubánský endemit na nalezišti
Libor Kunte

Autor představuje historii tohoto vzácného endemitu Kuby od jeho prvního objevení (1909 – J. A. Shafer), popisu (1912 jako Coryphantha cubensis Br. et R) a téměř obvyklou anabázi rody – Neobesseya (Hester, 1941), Neolloydia (Backeberg, 1942) a Escobaria (D. R. Hunt, 1978). Dále přináší postřehy převzaté od Jana Říhy, který na Kubě působil více než rok a v r. 1970 rostliny znovu objevil a do Evropy dovezl pro studijní účely dvacet rostlin. Tyto poznatky doplňuje také svým pozorováním rostlin v přírodě, uvádí složení vegetace na nalezišti i půdní podmínky. V závěru se zabývá i pěstováním a upozorňuje na to, že se jedná o extrémně náročné rostliny při pěstování na vlastních kořenech (hlavně v zimním období je u nás nedostatek slunečního svitu i tepla) a doporučuje roubování na semenáče Myrtillocactus geometrizans a přezimování při teplotách okolo 15 ºC a pokud možno co nejvíce na světle. S laskavým svolením C. V. Starr Virtual Herbarium, New York Botanical Garden je článek doplněn 2 fotografiemi herbářových položek Coryphantha cubensis.

Aeonium sedifolium (Webb ex Bolle) J. Pitard a L. Proust
Ivana a Jiří Jandovi

Autoři v článku popisují svoje praktické zkušenosti s pěstováním Aeonium sedifolium v kultuře a shrnují výsledky vlastních pokusů s jeho tvarováním. Protože rostlina z ostrovů Tenerife a La Palma (Kanárské ostrovy) prožívá hlavní období vegetačního klidu v létě, je třeba tomu přizpůsobit i samotné pěstování ve středoevropských podmínkách. Rostlina totiž i v kultuře dodržuje svůj přírodní životní rytmus, a také kvete ve stejném období jako v přírodě. Vzhledem ke svým nepatrným rozměrům je vhodná i pro okenní pěstitele, pokud jí nabídnou to nejslunnější okno svého interiéru. V závěru článku autoři stručně popisují svá pozorování Aeonium sedifolium v pohoří Teno (podzim 2015), ležícím na severozápadě ostrova Tenerife.

Málo známá gymnokalycia 4
Gymnocalycium dubniorum J. J.Halda et I. Milt
Ivan Milt

Bylo popsáno v roce 2006. V přírodě bylo nalezeno u města Puerto Madryn v argentinské provincii Chubut, přímo na pláži. Roste zapuštěno ve štěrkovitém písku. Pojmenováno bylo po Miloši a Tomáši Dubnových. Pěstování není bez problémů, výsevy jsou sice jednoduché, ovšem semenáčky rostou velmi zvolna, jsou od druhého roku vtažené do půdy a vytvářejí silný a dlouhý řepovitý kořen, tělo o šířce 1 cm má kořen dlouhý 7–9 cm. Kvetou ve velikosti asi 3–4 cm, ale dosažení takovéto velikosti trvá déle než u jiných gymnokalycií. Někteří gymnofilové taxon považují za formu G. chubutense – do tohoto příbuzenstva taxon bezesporu patří.

Notocactus turbinatus (Arechav.) Krainz u hranice Uruguay–Brazílie
Stanislav Stuchlík

N. turbinatus je rozšířen v Uruguayi, jedno jeho stanoviště se nachází u města Aceguá téměř na hranici s Brazílií. Cestou k němu se jede po hranici mezi oběma státy, kolem jsou mohutné hraniční kameny. Stanoviště se nachází poblíž skládky odpadu. N. turbinatus je doprovázen dalšími kaktusy, z notokaktusů je to N. concinnus var. aceguensis, N. mammulosus, N. megapotamicus, N. ottonis, N. sellowii, dále Frailea gracillima var. gerloffii n. n. a F. pygmaea. Některých rostlin je více, některé byly nalezeny jen ojediněle. První popis provedl J. Arechavaleta v roce 1905 jako Echinocactus sellowii var. turbinatus. Pojmenování dostala varieta podle uspořádání žeber, připomínajících lopatky na turbině.

Červeně kvetoucí G. catamarcense H. Till a W. Till
Martin Tvrdík

Cílem autora článku je představení gymnocalycií semenné skupiny Scabrosemineum (dříve Microsemineum) ze západní strany Sierra Manchao a Sierra Ambato. Upozornění na možnou shodu těchto rostlin s dříve popsaným G. tillianum Rausch. Dále také upozornění, že barva květu u těchto kaktusů není podstatným znakem při určování druhů.

Euphorbia ankarensis Boiteau
Radek Čech

Autor představuje jednu z rostlin, o kterou ve sbírce pečuje spolu s manželkou. V úvodu se zabývá obecnou historií druhu, příbuzenskými vztahy, jejím rozšířením v přírodě a pozorováními z kultury. Pozorování z přírody pocházejí ze sdělení P. Pavelky, který článek doplnil fotografiemi z přírody. V závěru pak autor prezentuje vlastní zkušenosti z pěstování a uvádí několik doporučení pro úspěšné pěstování této malé euforbie v našich podmínkách.

Nový Turbinicarpus
Jaroslav Šnicer

Krátká annonce na nově objevený turbinicarpus, který bude popsán jako Turbinicarpus nikolae. Bližší informace v č. 2 tohoto časopisu.

Kaktusy 2016/1 - přední strana obálky

Kaktusy 2016/1 - zadní strana obálky Soumrak se snáší na lokalitu T. nikolae…

Speciál časopisu Kaktusy 2015|1

Předplatné časopisu

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přijímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

předchozí - následující číslo časopisu