Kaktusy 2015|4

Obsah časopisu Kaktusy 2015|4  (vyšlo 15. 11. 2015)

Sulcorebutia hertusii (J. J. Halda et L. Horáček) J. J. Halda et L. Horáček – nejkrásnější zástupce rodu?
Rudolf Slaba
Autor uvádí důvody, proč se staví za uznání taxonu jako samostatného druhu. Rostlinu považuje za dostatečně charakteristickou a vyhraněnou, typickou hustým, pektinátně uspořádaným, převážně sněhově bílým až bělavým, jen ojediněle nažloutlým otrněním, jehož délka je mimořádně variabilní. Květy jsou však u všech jejích forem uniformní, červenofialově zbarvené. Areál rozšíření má široký, svou rozlohou plně odpovídá výskytu většiny druhů rodu Sulcorebutia. V případě sloučení s taxonem patriciae se lokality nacházejí na severojižní ose dlouhé asi 40 km. Dále upozorňuje na skutečnost, že za typovou rostlinu byla vybrána dlouze trnitá, tudíž nejatraktivnější forma. Krátce trnití jedinci, vyskytující se mnohdy i na izolovaných stanovištích, však silně převládají. V druhé části pak nově kombinuje S. tarabucoensis subsp. patriciae jako poddruh S. hertusii, tedy Sulcorebutia hertusii (J. J. Halda et L. Horaček) J. J. Halda et L. Horaček subsp. patriciae (B. Bates, J. J. Halda, P. Heřtus et L. Horaček) Slaba stat. et comb. nova. Od S. horacekii subsp. patriciae byly opět nalezeny i ekotypy krátce trnité formy.

Málo známá gymnokalycia 4: Gymnocalycium friedrichii (Werd.) Pažout var. angustostriatum (Pažout) Schütz
Ivan Milt  
Autor přibližuje osudy dalšího z téměř neznámých (a také nejasných) taxonů rodu Gymnocalycium, na začátku jehož cesty stál František Pažout, pražský gymnofil věnující se celoživotně okruhu Gymnocalycium mihanovichii–friedrichii, který taxon popsal v olomoucké Fričiananě jako Gymnocalycium mihanovichii var. angustostriatum. Semena pocházela z importních semen H. Blossfelda a O. Marsonera z doby před rokem 1938. Pod G. friedrichii jej převedl B. Schütz, který ve Fričiana VIII, 1976, uvádí var. angustostriatum jako synonymum ke G. mihanovichii, následovně v Monografii rodu Gymnocalycium z roku 1986 již uvádí novou kombinaci Gymnocalycium friedrichii var. angustostriatum (Pažout) Schütz. V přírodě rostliny znovu objevil německý gymnofil V. Schädlich východně od Aqua Dulce v Paraguayi, v departamentu Alto Paraguay. Nález je označen jako VoS 14a. Jedná se o jiné místo, než objevil A. M. Friedrich. V závěru autor uvádí hlavní rozlišovací znaky mezi G. mihanovichii a G. friedrichii a několik doporučení pro pěstování tohoto taxonu v kultuře.

Tylecodon singularis (R. A. Dyer) Toelken,1978 – hříčka přírody z jižní Namibie
Jan Gratias

Botanická charakteristika a souhrn pěstitelských zkušeností se zcela výjimečným druhem v rámci rodu Tylecodon.

Notocactus brevihamatus (W. Haage ex Backeb.) Buxb.
Stanislav Stuchlík

N. brevihamatus byl popsán v roce 1956 jako Parodia, v roce 1967 byl převeden do rodu Notocactus. Roste v kopcovité oblasti na severovýchodě státu Rio Grande do Sul (Brazílie). Klimatické poměry jsou zde proti oblasti pampy v jižnějších oblastech Rio Grande do Sul poměrně drsné, sníh a mrazy nebývají výjimkou. Nalezené rostliny rostou v nadmořských výškách kolem 1000 m, obvykle mezi mechem a lišejníky. N. brevihamatus patří v kultuře spíše k choulostivějším kaktusům, obzvláště při pěstování na vlastních kořenech, roubováním ale ztrácí přirozený charakter. Výsevy bývají málokdy úspěšné.

Loxanthocereus xylorhizus F. Ritter
Mário Snopka

Autor představuje málo známý a ve sbírkách téměř nepěstovaný druh rodu Loxanthocereus, a to jak krátkou historií, tak i charakteristikou a v neposlední řadě postřehy z přírodní lokality v údolí Rimac, Lima, Peru, kde je sice chráněný, nicméně se zdá, že tlaku člověka odolá jen těžko. Proto věří, že druh se podaří alespoň namnožit v kultuře, a tak jej zachovat.

Pěstování austrokaktusů
Lumír Král

V únoru letošního roku vyšel jako příloha časopisu tohoto speciál o rodu Austrocactus, který se v poslední době těší velkému zájmu pěstitelů. Je to dáno především jak větší dostupností semen těchto pozoruhodných jihoamerických rostlin, větší informovaností o jejich výskytu v přírodě, tak ale i větší propagací těchto rostlin na stránkách kaktusářských časopisů a na internetu. A protože je stále ještě nedostatek informací z praxe ve sbírkách, požádala redakce našeho předního znalce a pěstitele tohoto rodu o krátké shrnutí jeho dosavadních praktických zkušeností s tímto rodem. Výsledkem je malá „kuchařka“ pro pěstitele zahrnující doporučení pro péči o semena před výsevem, samotný výsev a následné pěstování semenáčů až do dospělosti a kvetení rostlin.

Pachyphytum compactum Rose
Ivana a Jiří Jandovi

Zkušení pěstitelé a nadšení propagátoři „ostatních“ sukulentů představují další z druhů vhodný k pěstování v našich sbírkách –
Pachyphytum compactum z horských oblastí mexických států Querétaro a Hidalgo, popsáné Rosem již v roce 1911. Postupem času téměř vymizelé ze sbírek, ale v současnosti znovu přicházející v povědomí pěstitelů. Autoři druh důladně představují a upozorňují na vyskytující se růstové formy a zároveň doporučují, po ověřených zkušenostech, jak se o rostliny starat, aby nejen dobře rostly, ale majitele také potěšily svými květy.

Echinocereus reichenbachii subsp. baileyi aneb Na nalezišti „albispinusů“
Jan Műller

V našich sbírkách se tento taxon vyskytuje dlouhou řadu let pod různými jmény: Echinocereus albispinus Lahm., Echinocereus baileyi Rose var. albispinus (Lahm.) Backeberg, Echinocereus reichenbachii var. albispinus (Lahm.) L.Benson, nebo třeba Echinocereus reichenbachii f. Haage. V současné době je jméno „albispinus“ zařazeno mezi synonyma Echinocereus reichenbachii subsp. baileyi (Rose) N. P. Taylor.

Autor letos na jaře navštívil tři nejznámější lokality, a to Tishomingo, Reagan a Troy v okrese Johnston v Oklahomě, kde podle literatury „albispinusy“ rostou na nízkých granitových výběžcích. Najít ony granitové výběžky nebylo snadné, neboť vyčnívaly asi 20–30 cm, nejvyšší sahaly do závratných 50 cm nad terén. Rostliny zde dorůstají výšky do 10 cm a největší trsy dosahují průměru až 20 cm. Rostliny byly na všech navštívených lokalitách v dobrém stavu. Ale nejvíce překvapilo otrnění. Oprávněnost jména „albispinus“ dostala však první vážnou trhlinu. Barva trnů se pohybuje v rozpětí bílá – žlutá – šedá – okrová – hnědá. Čistě bílých je odhadem asi 15–30 %. Pěstování všech „albispinusů“ autor považujE za bezproblémové. Jsou velmi tolerantní na chladno a vlhko.
V zimě jim dopřává tolik mrazu, kolik poskytuje Polabská nížina. V létě větrané stanoviště s bohatou zálivkou. Bílé exempláře, které u nás pěstujeme, vznikly s největší pravděpodobností selekcí z výsevů a jejich barva je mnohem bělejší než u rostlin na nalezištích.

Euphorbia dilloniana HAAGER & ŠEDIVÁ – nový druh sukulentního pryšce z Chile
Jiří R. Haager, Hana ŠediváN

Autoři popisují náhodný objev nového pryšce na podzim roku 2013 při expedici do Chile v Caleta El Toro (60 km jihozápadně od města Ovalle) v místě, kde se Río Limarí vlévá do Pacifiku. Při průzkum postupně viděli zástupce rodu Nolana, Carpobrotus chilensis, na skalách pak Puya venusta, Malesherbia lanceolata a Viguiera (Aldama) revoluta. Posledním objeveným druhem byl nenápadný, drobnolistý pryšec, vyznačující se silným, asi 20 cm dlouhým a jako mužský palec silným podzemním kmínkem. Skutečnost, že se jedná o dosud nepopsaný druh, autorům došla až za dva dny. V další části porovnávají nový druh s Euphorbia thinophila s mrkvovitě ztloustlým kořenem. Lokalitu navštívili znovu v lednu 2015, kdy rostliny začínaly kvést, a tak se nepodařilo sebrat a změřit semena. Holotyp je deponován v herbáři The Field Museum, Chicago, pod číslem F2312952. Izotyp byl předán po další expedici, tj. v březnu 2015, řediteli Národního přírodovědeckého muzea (Museo Nacional de Historia Natural) v Santiagu.

Kaktusy 2015/4 - přední strana obálky

Kaktusy 2015/4 - zadní strana obálky

Speciál časopisu Kaktusy 2015|2

Předplatné časopisu

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přijímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

předchozí - následující číslo časopisu