Kaktusy 2016|2

Obsah časopisu Kaktusy 2016|2  (vychází 15. 5. 2016)

Eulychnia ritteri Cullmann – jediný zástupce rodu Eulychnia z Peru
Zlatko Janeba
Autor v cestovatelsky laděném článku představuje méně známý a v kultuře velice vzácný druh, Eulychnia ritteri Cullmann z Peru, který v přírodě pozoroval spolu s Paulem Hoxeyim. Vzhledem ke složitosti taxonomie rodu Eulychnia o zařazení taxonu E. ritteri není zcela jasno. Centrem výskytu rodu je severního Chile a květy chilských Eulychnia jsou údajně dvakrát až třikrát větší než květy E. ritteri, která roste asi 400 km severně v okolí městečka Chala v departamentu Arequipa. Eulychnia obecně rostou na přímořských svazích a podél vyschlých koryt řek, obvykle v hrubém štěrku či v kamenitých nánosech. Jedná se o velmi suché pouštní oblasti, kde mnoho let neprší a jediným zdrojem vláhy je pravidelná hustá mlha (camanchaca, garúa). Dále autor popisuje dvě nové lokality v okolí Chala, a to v Lomas de Atiquipa, což je oblast severozápadně od města Chala, nadmořských výškách 750 až 900 m. Společně rostly např. Islaya islayensis a Cumulopuntia sphaerica (f. tumida), dále Haageocereus australis, Loxanthocereus sp., Neoraimondia arequipensis, Weberbauerocereus aff. cephalomacrostibas a překvapivě i několik skupinek Pygmaeocereus aff. familiaris.

Na Tehuantepecké šíji za Melocactus ruestii K. Schum.
Zdeněk Štěpančík  
Předmětem tototo článku je cesta autora na Tehuantepeckou šíji státu Oaxaca v Mexiku za jednou z populací Melocactus curvispinus subsp. curvispinus Pfeiff. Tato populace, spolu s populacemi vyskytujícími se na území států Colima, Chiapas a Michoacán, byla původně popsána jako Melocactus ruestii K. Schum. Populace s výskytem ve státu Veracruz byla původně popsána jako Melocactus delessetianus Lem. Všechny byly později zahrnuty do druhu Melocactus curvispinus Pfeiff., jako jeho poddruh. Původní druhová jména obou populací jsou však v Mexiku uznávána jako synonyma tohoto poddruhu. K průzkumu bylo vybráno chráněné přírodní území obce La Ventosa distriktu Juchitán, na křižovatce federálních silnic Mex 185 a Mex 190, konkretně Cerro La Llovizna. Území je součástí pobřežních pacifických rovin floristické provincie Costa del Pacífico na Tehuantepecké šíji. Vegetační pokryv území je tvořen tropickým nízkým opadavým lesem (SBC), prostoupeným několika enklávami xerofytní vegetace (SBCr), rozvíjejícími se na prostorově izolovaných výchozech vápencových skal. Zde se pak vyvíjí vegetační typ druhovou skladbou i okulárně na první pohled odlišný od okolního lesa. CBC je tvořen souvislou vrstvou keřů a nízkých stromů převážně čeledí Fabaceae a Euphorbiaceae o výšce do 7 m, promíšených se zástupci dalších čeledí jako např. Malvaceae, Bignoniaceae, Apopcynaceae, Caricaceae, Cactaceae a na jejich tělech i Bromeliaceae. Na vápencové plošině (CBCr) převládají suchomilné a sukulentní druhy a výška vegetační vrstvy nepřevyšuje 3 m. Viditelné zastoupení zde mají Randia thurberi, Pseudobombax elipticum, Plumeria rubra, Pseudosmodingium multiflorum, Bursera excelsa, Bursera schlechtendalii, Pilea microphylla, Cnidoscolus aconitifiolius aj. Jejich koruny jsou osídleny epifytytními orchidejemi jako Barkeria whartoniana, Encyclia hanburyi a tilandsiemi např. Tillandsia concolor, ionantha, caput-medusae. Masivní skálu osídlují Mammillaria albilanata subsp. oaxacana, Mammillaria karwinskiana subsp. colinsii a Melocactus ruestii K. Schum. Melocactus ruestii zde roste jednotlivě v závrtech holé vápencové skály, zpravidla v polostínu. Rostliny jsou dospělé s vyvinutým cefáliem. Jejich množství v lokalitě lze počítat na několik desítek jedinců.

Horské louky nad Volcánem aneb Komu se nelení, tomu se zelení
Rudolf Slaba

V úvodu se autor zastavuje u severoargentinského údolí Quebrada de Humahuaca. Upozorňuje, že se od pradávna jednalo o jeden z nejvýznamnějších obchodních a kulturních koridorů Argentiny. Dále pak popisuje průzkum svahů menšího bočního údolí jižně od městečka Volcán. Zmiňuje se o třech zde sledovaných taxonech. 1. Rebutia jujuyana, 2. Lobivia sublimiflora a 3. Rebutia euanthema. Posledně jmenovanou rostlinou se pak zabývá podrobněji. Jednak upozorňuje na skutečnost, že se jedná o alogamický (cizosprašný) druh s poměrně značnou variabilitou jednotlivých populací. Proto také považuje uvádění forem a variet ustanovených jen na základě mírné odlišnosti zbarvení květů za problematické. Rostlinu staví nejblíže k R. aureiflora, která je v současnosti nejčastěji řazena jako podřízený taxon R. einsteinii. Z toho důvodu i převádí R. euananthema rovněž k druhu R. einsteinii jako jeho poddruh. Druh R. einsteinii člení na 3 poddruhy, R. einsteinii Frič subsp. einsteinii, R. einsteinii Frič subsp. aureiflora (Backeb.) Hj. a R. einsteinii Frič subsp. euanthema (Backeb.) Slaba. (R. gonjianii Kiesling považuje za samostatný druh.)

Monanthes laxiflora Bolle ex Bornmüller
Ivana a Jiří Jandovi

V pěstitelsky laděném čláku autoři představují Monanthes laxiflora z Kanárských ostrovů, kde roste i na dvou nejsušších východních ostrovech Lanzarote a Fuerteventura, naopak neroste pouze na ostrovech La Palma a El Hierro. Na ostrově Tenerife je M. laxiflora asi nejrozšířenějším druhem, roste od přímořských útesů až do nadmořské výšky 1200 metrů. Vzhledem ke klimaticky naprosto odlišným přírodním stanovištím tak lze spatřit široké spektrum nejrůznějších typů rostlin, jejichž listy se liší nejenom svým tvarem či velikostí (5-12 mm), ale především zbarvením. Rostliny tvoří relativně silný a časem i dřevnatějící stonek, který se později hojně větví, výšky až 20 cm, ale ta je značně zkreslena poléhavým až převislým růstem. 6-8četné kvítky na tenkých stopkách v nejrůznějších odstínech žluté, jen jejich středy jsou mnohdy vínově červené, se objevují zpravidla od února do dubna, což se rostliny snaží dodržet i v kultuře. Pozdní květy (květen/červen) pak bývají výrazně tmavší. V závěru pak autoři uvádějí několik důležitých postřehů a doporučení pro úspěšné pěstování rostlin v kultuře, a to jak ve sklenících, tak i při letním pěstování pod širým nebem, kde je ovšem nutné zajistit ochranu před nájezdy plžů. V zimě doporučují rostliny udržovat při nízkých teplotách (5-10°C) v umělém spánku při malých dávkách vody přibližně jednou za 2-3 týdny.

Setkání s Mammillaria heyderi Muehlenpfordt
Jan Hadrava

Mammillaria heyderi je rostlina s obrovským areálem výskytu. Podle literatury od Zacatecasu v Mexiku až do Spojených států, kde roste od Arizony přes Nové Mexiko a Texas až do Oklahomy. Podle autorova pozorování se zdá, že variety nemají ohraničený areál výskytu a v některých oblastech rostou promíseně, nebo se střídají. Snad by to mohlo být způsobeno i velmi různorodým klimatem a geografií stanovišť. Mammillaria heyderi roste jak na vápenci, tak var. meiacantha na žule. Rostliny byly pozorovány v Mora Co., NM, a Chisos Mts., Brewster Co., TX (var. meiacantha), v Greer Co., OCL (var. heyderi), Coke Co., Brewster Co. a Pecos Co., TX (var. heyderi) a Cochise Co., AZ (var. bullingtoniana). V kultuře jsou velmi odolné, potřebují hodně pohybu vzduchu a při zimování nemají problém s teplotami do –8°C a rostliny z Mora Co., Bernalillo Co., Sandia Mts. v Novém Mexiku mají hranici mrazu ještě mnohem níž.
 

Browningia Britton & Rose
Mário Snopka

Autor popisuje svá pozorování dvou druhů rodu Browningia – Browningia candelaris a Browningia hertlingiana. B. candelaris v Peru roste v provinciích Tacna, Moquegua a na juhu Arequipa, v nadmořských výškach od 1600 do 3000 m a roste až na sever Chile. B. hertlingiana má menší areál rozšíření v provincii Junin. Rod Browningia dnes zahrnuje i zástupce dřívějších rodů Azureocereus, Castellanosia a Gymnocereus. Dále představuje historii obou jmenovaných druhů, popisuje způsob růstu a zapojení v ostatní sukulentní vegetaci. V závěru se pak zabývá zkušenostmi z pěstování těchto rostlin v kultuře a uvádí některá doporučení: velmi propustný substrát, opatrná zálivka jen několikrát ročně a zimování při zhruba 10 °C. B. hertlingiana se zdá být přece jen odolnější.

Čo sa nezmestilo… alebo Tajomstvo epiteta Escobaria vivipara
Gabriel Vereš

Úvaha nad tím, co asi vedlo autora popisu k volbě právě tohoto druhového jména, které v češtině/slovenštině znamená živorodý. Autor předkládá několik hypotéz, ale jako nejpravděpodobnější se mu jeví živá barva květu.

Málo známá gymnokalycia 5 - Gymnocalycium baldianum (Speg.) Speg. var. schreiteri (Till) I. Milt
Ivan Milt

Jako další „málo známé“ představuje autor rostliny objevené C. R. Schreiter před rokem 1970, opětovně nalezené A.B. Lauem, a to v Sierra de la Candelaria na pomezí argentinských provincií Tucuman a Salta (Lau 439). Výskyt byl hlášen také ze Sierra de Medina. Do Evropy se rostliny asi nedostaly, a pokud ano, neměly zde dlouhého trvání. Po 20 letech byly rostliny opětovně nalezeny a na Lauovu počest jim bylo „přiděleno“ staré číslo L 439. Popsáno bylo 2009 v rakouském časopisu Gymnocalycium s uvedením rozdílů oproti Gymnocalycium baldianum a 2015 překombinováno autorem článku na varietu G. baldianum. V závěru potom autor uvádí několik postřehů a doporučení k úspěšnému pěstování v kultuře a upozorňuje i na skutečnost, že rostliny jsou v suchém stavu schopné snášet i velmi nízké přezimovací teploty.

Tři zástupci rodu Lepismium Pfeiffer
Stanislav Stuchlík

Rod Lepismium byl ustaven Pfeifferem v roce 1835, zpočátku zahrnoval čtyři druhy. Postavení rodu Lepismium v čeledi Cactaceae se věnovali v novější době W. Barthlott a N. P. Taylor. Představeni jsou tři zástupci rodu: L. houlletianum kvete početnými menšími květy, vyskytuje se v řadě států Brazílie. L. monacanthum kvete pomerančovými květy, roste v Bolívii a Argentině. Třetí druh – L. cruciforme – je dokumentován ze dvou stanovišť z přírody (stát Rio Grande do Sul, Brazílie), kde roste na skalách. Oblast jeho rozšíření je ještě více na sever Brazílie než u L. houlletianum.

Kaktusy 2016/1 - přední strana obálky

Kaktusy 2016/1 - zadní strana obálky

Speciál časopisu Kaktusy 2015|1

Předplatné časopisu

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přijímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

předchozí - následující číslo časopisu