Počátkem roku 1992 vydala Česká národní rada zákon číslo 114 sbírky o ochraně přírody a krajiny (Sbírka zákonů 1992, částka 28). Zabývá se a stanoví podmínky pro ochranu přírody a krajiny v celé šíři tohoto problému.

Pokud si důkladně prostudujete paragrafy 48 až 54, dočtete se mj.:

• Kdo drží, nabízí k prodeji nebo zpracovává zvláště chráněnou rostlinu, zvláště chráněného živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv (§ 5, odst. 6), je povinen na výzvu orgánu ochrany přírody prokázat povolený způsob jejich nabytí (povoleným dovozem, povoleným chovem a sběrem, pěstováním v kultuře apod.). Bez prokázání původu je zakázáno zvláště chráněnou rostlinu, zvláště chráněného živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv držet, nabízet k prodeji nebo je zpracovávat.
• Kdo drží, nabízí k prodeji či zpracovává věc uvedenou v odstavci 1, je povinen na vyžádání orgánů ochrany přírody nebo stráže přírody (§ 81) prokázat svoji totožnost…

Mezinárodní úmluvou je v tomto smyslu míněna Úmluva o mezinárodním obchodě s ohroženými druhy živočichů a rostlin CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora, tzv. Washingtonská konvence, pro podrobné studium je v naší knihovně k dispozici anglický originál úmluvy včetně apendixů I, II). V seznamu (appendixu), který tvoří součást CITES, jsou zvláště chráněné rostliny a zvláště chránění živočichové rozděleni do dvou kategorií. Vyšší stupeň ochrany a přísnější režim představují rody a druhy skupiny I. Nebude jistě na škodu, jestliže zde uvedeme jakýsi výtah taxonů, které představují náš společný zájem. Jde o kaktusovité a jiné sukulentní rostliny, např.:

To jsou jen vybrané taxony tvořící appendix Washingtonské konvence. Je nasnadě, že tento seznam byl doplněn novými nálezy, které byly v tomto okruhu zaznamenány od roku 1992. Mám například na mysli takové objevy posledních časů, jako jsou Geohintonia, Aztekium hintonii, řada rostlin řazených do rodu Turbinicarpus v dnešním chápání rodu, Strombocactus a určitě také některé mamilárie (M. perez-de-la-rosae atd.). Zákon předpokládá, že si každý zájemce zaobstará aktuální seznam appendixu tak, aby mohl jeho dikci vyhovět.

Co z uvedeného zákona vyplývá pro nás?
Jsme držitelé a pěstitelé většího či menšího množství sukulentních a kaktusovitých rostlin. Příležitostně a někdy také účelově rozšiřujeme rostliny mezi další držitele. Ať už bezúplatně, tedy darováním, či za úplatu. Pro účely držby či rozšiřování jsme povinni své rostliny oznámit a registrovat u příslušného úřadu ochrany přírody. Pro skupinu II stačí registrace referátu životního prostředí okresního úřadu, skupinu I registruje Ministerstvo životního prostředí, Odbor ochrany přírody, Vršovická 65, 110 10 Praha 10.

Rozhodl jsem se popsat moji zkušenost při naplnění záměru učinit zákonu zadost. Podotýkám, že tuto práci jsem si dal už v roce 1992, tedy před lety, ale po termínu, který určoval zákon. To, co zde uvedu, není fundovaná rada právníka. Popíšu to, co jsem učinil já - a registraci jsem dostal. Předně bych chtěl poradit, abyste si s tím tu práci dali a o registraci požádali. Je to výsostně aktuální, i když je ještě relativní klid. Chování některých našich kolegů na přírodních stanovištích kaktusů jsou všeobecně známa a jsou trnem v oku zvláště zahraničním kaktusářským společnostem a institucím pečujícím o záchranu genofondu. Nebude jistě dlouho trvat a jejich tlak na odpovědné orgány ČR se dostaví. Dá se předpokládat, že i tak přísný zákon přitvrdí příslušnou novelou. Vyřízení registrace tak získá na obtížnosti...

Já jsem se v roce 1992 obrátil na okresní úřad, referát životního prostředí, vyžádal příslušné formuláře a zpracoval žádosti. Zvlášť na OÚ pro II. skupinu, zvlášť na Ministerstvo životního prostředí pro I. skupinu. Obojí dvojmo. V příloze k žádosti jsem uvedl název rostliny a počet jedinců ve sbírce. Všechny pěkně popořádku dle členění čeledí v appendixu v abecedním sledu rodů a druhů. Po určité době jsem obdržel potvrzení od obou institucí. Ve vyjádření ministerstva se mj. uvádí: „…Toto potvrzení je možno použít k prokázání toho, že uvedené exempláře byly ve Vaší držbě před přístupem ČSFR (České republiky) k úmluvě CITES, a to zejména s ohledem na ustanovení §54 zák. č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny“.

Původ případných vlastních odchovů či výpěstků musíte prokázat na základě vlastní dokumentace. Při přenechání exemplářů jiné osobě vystavte potvrzení o tom, že exemplář pochází z Vašeho chovu nebo kultury, a kdy, kde a kým byl získán (narozen, vypěstován). Je-li to proveditelné, musí být každý exemplář označen nepřenosnou a nesmazatelnou značkou pro usnadnění jeho identifikace a číslo této značky, které musí být součástí Vaší evidence, bude uvedeno na vystaveném potvrzení. Případný vývoz z České republiky povoluje ministerstvo životního prostředí."

Co k tomu dodat?
Ti pečlivější jistě uvedená potvrzení vlastní. Těch se moje rada netýká. Těm druhým doporučuji spojit se s příslušným referátem životního prostředí okresního úřadu a urychleně jednat (poplatky jsem neplatil žádné). A ještě něco: každý máme vedle sebe „zpravodaje“, který na nás donáší…!
Zákon č. 114/92 Sb. byl doplněn a novelizován zákony č. 347 z roku 1992 Sb. a 289/95 Sb. Obě doplnění se nevztahují k referované problematice. Identický článek jsem poskytl redakci Minimusu. Domnívám se, že pro svoji závažnost se dá jistá duplicita odpustit. Zákon č.114/92 Sb. v souvislosti s registrací rostlin stanoví konkrétní termíny, které jsou v současné době překročené. I přesto si myslím, že zásada: raději později než vůbec má svoji platnost. Při koketování s příslušnou institucí provádějící zmíněnou registraci je potřeba vysvětlit (a to velmi korektně) důvody, proč k registraci přistupujete až dnes (v době vydání zákona jsem nekaktusařil, k zákonu jsem se nedostal, apod.). Každý už si musí zvolit způsob, jak úředníka naklonit na svoji stranu bez ztráty květinky.  

Další informace o úmluvě CITES poskutují:
Ministerstvo životního prostředí, Odbor ochrany přírody, Vršovická 65, 110 10 Praha 10.
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kališnická 4-6, 130 23 Praha 3 - Žižkov
 
Autor: Slavomír Dupal, Kvasice

CITES na webu SČSPKS

CITES: zákon č. 114/1992 Sb.  Své zkušenosti popisuje v tomto příspěvku Slavomír Dupal.

CITES: Novela vyhlášky č. 82/1997 Sb.
Informace z konzultačního semináře (20.1.1999).

Záznam z jednání mezi Českou inspekcí životního prostředí a SČSPKS ze dne 26. dubna 2001.