Notocactus mammulosus var. roseiflorus

V roce 1970 to byl velký sál v Kině Družba, který byl součástí tehdejšího hotelu Družba, nyní je sál opuštěný a hotel se osamostatnil a poskytuje služby pod jménem Sole. To jen tak na vysvětlenou, jak to bylo tehdy a jak to bylo dnes. V salonku Hotelu Sole se podle prezenční listiny sešlo nějakých 21 účastníků a k tomu několik jednotlivců, kteří se neprezentovali a jen se schůze zúčastnili. Pro plnost a historický zápis upřesňuji, že výroční členská schůze byla svolána na sobotu 21. srpna 2010, tedy v den dalšího – možná ne tak příjemného výročí.

V prvním vystoupení zahájil schůzi předseda Stanislav Stuchlík. Předně všechny zúčastněné přivítal a poděkoval jim za účast. Vzpomněl čtyřicátého výročí od založení a vzniku Notosekce. Následně na to přednesl hodnotící zprávu o činnosti Notosekce za období mezi poslední výroční členskou schůzí konanou v Lipníku nad Bečvou a dnešní schůzí. Hlavním počinem je zachování existence sekčního časopisu Minimus a to i přes řadu nepříznivých skutečností – hlavně nedostatek písemných příspěvků z členské základny. O této bolesti je možné si ale přečíst v každém hodnotícím článku z výročních schůzí posledních několika let. Břemeno redakční činnosti včetně článků leží na předsedovi.

Plán práce na příští roční období se nijak neliší od předchozího. Vychází ze střízlivého odhadu možností, které Notosekce v příštím období bude mít. Hlavní důraz klade na vydávání Minimusu, svolání výroční členské schůze a řádné vybrání členských příspěvků – jediného toho zdroje pro financování chodu Notosekce. Sponzoři se jaksi v poslední době nevyskytují a řekněme si upřímně, Notosekce není pro sponzory zas až tak atraktivní subjekt, do kterého by byli bývali vkládali své náklady. S financemi souvisí zpráva pokladní, popisující hospodaření organizace. Tu přečetl hospodář Jaromír Dohnalík, dlouholetý pečovatel o společný groš. V pokladní zprávě se uvádí:

Stav na začátku období: 14 164,60 Kč
Příjmy: 9 010,10 Kč
Výdaje: 12 198,00 Kč
Zůstatek: 10 976,60 Kč

Největší položku příjmů představují vybrané členské příspěvky, největším výdajem jsou náklady spojené s tiskem Minimusu (9 879 Kč) a distribucí (poštovné 1 837 Kč). Stav členské základy nyní čítá 53 členů (kde jsou ty dvě stovky z dob někdy před třiceti, pětatřiceti léty?), z toho ze Slovenska je jeden a z jiných států tři. Zprávu pokladní a jiné informace potvrdil Bohdan Hiekisch – šéf revizní komise. Činnosti výboru včetně oblasti hospodaření s finančními prostředky vyslovil absolutorium, které lze chápat jako morální ocenění práce zúčastněných funkcionářů.

V následujícím výstupu informoval host – Oldřich Novák z Košic o existenci kaktusového fóra, které je zavěšené na Internetu a do něhož lze volně vstupovat a účastnit se tak veřejné diskuse nad kaktusářskými tématy. Jak mi později upřesnil přítel Jiří Kolařík, jsou to tyto webbové stránky:

http://kaktusyforum.ic.cz/index.php
http://cactus.rastislav.net/forum/index.php?sid=1ac1b448a680cdd7f331cb037e016a55

Jako další zahraniční host vystoupil s gratulací k čtyřicátému výročí pan Norbert Gerloff z Německa. Ve svém příspěvku se zmínil také o životaschopnosti notofilských časopisů v ČR a Německu – Minimusu a Internoto. V úsměvném tónu se pokusil o věštbu, že existence těchto dvou účelových pracovních časopisů je odvislá od existence jejich hlavních přispívatelů. Měl na mysli př. Stuchlíka u nás a sama sebe v Německu. Zdá se, že problémy s pravidelným vydávání jakýchkoliv periodik jsou vždy spojeny s řadou příčin, z nichž asi ty největší plynou z nedostatku publikačního materiálu.

Součástí schůze bylo také zvolení legitimního distributora sekčního časopisu resp. ostatní případné literatury. Jednomyslně byl zvolen přítel Luboš Berka, který tuto práci vykonával už dříve, po odchodu přítele Vyhnalíka a suplování samotného předsedy. Nyní je Berkova činnost posvěcena souhlasem na výroční členské schůzi sešlých členů a má tedy platnost. Ne, že by o podobnou práci byly tahanice, ale pořádek musí být, aby se stanovám Notosekce dostalo zadost. Schůze dále potvrdila, že i pro rok 2011 zůstává členský příspěvek na výši 120 Kč (šlechetným dárcům se strop nestanoví). Pokud se k členům nějakým řízením osudu nedostane poštovní složenka na zaplacení příspěvků, lze tak učinit i bez ní zasláním členského příspěvku vlastní poukázkou na adresu: Ing. Jaromír Dohnalík, Okrouhlá 6, 625 00 Brno, případně se s ním spojit telefonicky a požádat o číslo bankovního konta.

Brasiliparodia hamatacantha var. albispina

V odpoledním přednáškovém bloku vystoupili přátelé Stuchlík – s pokračováním jeho práce týkající se utřídění známých rostlin velkorodu Notocactus sensu Buxbaum. Jako samozřejmost přijali přítomní celou řadu dokonalých fotografií, jak se zdá, nyní pořizovaných digitální technikou, což je v případě př. Stuchlíka jistý revoluční zvrat. Jeho oblíbená zrcadlovka tímto pravděpodobně odchází do fotografického důchodu. Tedy, pokud se nemýlím, dále přítel Norbert Gerloff s jeho výsledky výzkumu na nalezištích. Velice zasvěcený, znalecký komentář upoutal každého, o pěkných fotografiích přímo z nalezišť ani nemluvě, a konečně přítel Petr Kaloč ukázal několik zajímavých postřehů ze svého skleníku a přednesl několik námětů k zapřemýšlení. I on měl přednášku – lze-li to tak vůbec nazvat – doplněnou instruktážními obrázky. Z výrazu naslouchajících se dalo usuzovat, že všechny tři přednášky zaujaly a taky trochu potěšily. Bývají zpravidla podnětem k další intenzivní práci ve skleníku resp. ve sbírce vůbec.

V sobotu pozdě odpoledne byla na poslední chvíli dojednána návštěva sbírky Vladimíra Poláška ve Zlíně. Krásná sbírka vybavená vším, co její majitel chce, aby obsahovala, v krásném prostředí vysoko nad krajským městem a uprostřed zdravé zeleně stála za shlédnutí. Zahrada okolo domu a skleníků je osázená zajímavými exotickými dřevinami, že si připadáte, jako v jiném světě. Z kuloárových řečí neunikla pozornosti informace, že majitel se pilně učí španělštinu, aby při svých cestách na přírodní stanoviště disponoval dostatečnou slovní zásobou pro konzultaci s domorodým obyvatelstvem. Touto návštěvou v podstatě skončil sobotní program. Jen na hotelu ubytovaní účastníci měli k dispozici celý večer pro nekonečné zasvěcené diskuse na téma kaktusy a kdovíco.

Nedělní program, ten už pravidelně bývá zadán sbírkám, pokud v okolí jsou a pokud jsou jejich majitelé ochotni přijmout návštěvu osmi, deseti lidí. Tentokrát hned po ránu přišla na řadu pěkná sbírka pana Jaroslava Janoty v Dešné. Nový barák na krásné parcele u lesa, zřejmě všechno nová zástavba. U baráku velice vkusně přilepený skleník přístupný zvenčí i zevnitř, ve skleníku krásné rostliny. Další rostliny byly umístěny v stolových pařeništích vedle domu případně na zahradě. Ze stavu rostlin je patrné, že se těší velké pozornosti majitele a jsou v dobrých rukou. Nad některými rostlinami bylo třeba postát delší čas, aby ses mohl nabažit všeho, co z nich vyzařovalo. Neřidiči ochutnali valašskou slivovičku. Řidičům nedali, přestože by k posílení kuráže před tím, co je čeká, nějaký ten životabudič potřebovali.

Na mysli mám cestu k příteli Jiřímu Pešatovi (úřadující předseda zlínské organizace). Ten žije a má sbírku v Lipové, což je místo poblíž Slavičína. Nicméně z Deštné jsme se do sbírky dostávali krkolomnou asfaltkou přes valašské kotáry a připadali si tak někdy jako na tréninku na Barumku. Husí kůže z cesty nám sotva zmizela a už jsme byli vtaženi do dalšího vzrušujícího dění. Rostliny přítele Pešata jsou opravdu pečlivě pěstované. Zvláště jihozápad USA a některé Mexiko vypadají jako čerstvě přenesené z volné přírody. Je vidět, že horské prostředí, snad i čistší vzduch a hlavně pěstování po „širákem“ je to nejlepší, co bylo lze rostlinám nabídnout. Nejvíce tato technika hoví rodům a druhům, které jsou ve svém přirozeném prostředí zvyklí na neustálý pohyb větru. Zde jej mají a k tomu noční rosa, občas nenadálý déšť, nefiltrované slunce Vizovických vrchů a maličkost: srdce majitele. No, jen tak dál a brzy nebude třeba jezdil pro semena do Mexika…

Závěrečné dvě návštěvy se přesunuly na kroměřížsko. V Kvasicích mají sbírku manželé Dupalovi. Předmětem jejich pěstování je všechno, co si říká kaktus. Je zde zastoupena jak severní část amerického kontinentu, tak i jižní. Ostatní sukulenty mají jaksi do skleníků vstup zapovězen.

Návštěva ve sbírce př. Dupala v Kvasicích

Překrásnou sbírku ve Střížovicích mají manželé Kvasničkovi. Lojza je zatížen na kaktusy, Drahomíra na ostatní sukulenty. Čistota, pořádek a krásně pěstované rostliny, to je charakteristika skleníků Kvasničkových. Specializace zde není žádná. Je sice pravda, že některé rody mají sklon ke kompletaci, ale to jen tak mimochodem. Přítel Kvasnička si už od mládí osvojil roubování a Peireskiopsis, proto nemá žádné problémy s doplňování sbírky o nové rostliny, i kdyby to byly ty sebenejobtížnější kategorie. Na „kolících“ neustále narůstá nová a nová baterie roubovanců, které následně přeroubovává či co s tím dělá. Nejsou výjimky, že některé malé potvůrky vykvetou ještě týž rok, co byly z výsevu naroubovány na kolík Peireskie. Těžko si představit, že by se snad někomu u Kvasničků nelíbilo.

Notocactus scopa × herteri (sbírka A. Kvasnička)

Zde v podstatě skončila společná pouť účastníků výroční členské schůze. Následně se začali rozjíždět tu do Frenštátu pod Radhoštěm, tu do České Třebové, tu do Luhačovic, zbytek do Brna a odtud kamsi na samotu u Dobříše kde žije Luboš Berka či na jihozápad Německa, kde žije Norbert Gerloff.

Závěrem je možno konstatovat, že ta letošní schůze byla poněkud jiná, než předchozí. Jaksi srdečnější a hodně přátelská. Alespoň to tak cítím já, který jsem už výročních schůzí Notosekce absolvoval přinejmenším hodně. Není překvapením, že už byla předložena nabídka přítele Králíka z Lipníka nad Bečvou, aby zajistil příští schůzi v roce 2011 právě v tomto historickém a v současné době velice krásně zrenovovaném městě pod Helfštýnem.
 

Slavomír Dupal
e-mail: S.Dupal@seznam.cz