Kaktusy 2011 Speciál 2

Rod Rebutia (K. Sch.), sekce Setirebutia Buin. & Don. a Digitorebutia (Buin.) Buin. & Don, aneb co jsme znali jako Mediolobivia Backeb.

Václav Šeda a Edmund Sedlák

Je jen málo rodů kaktusů, u kterých se sběratelé-kaktusáři tak zarputile drží starých jmen a popisů, které byly dávno a dávno opraveny nebo přeřazeny, případně prohlášeny za synonyma k jiným známým druhům. Takovým případem je skupina skutečných „mrňousků" mezi kaktusy, rod Rebutia (K. Schumann). Díky svým nádherným barevným květům, které se objevují na jaře a v časném létě, je nalezneme snad v každé sbírce, bez ohledu na zaměření jejich pěstitelů. Snad každý z nás měl v určité fázi nemoci zvané kaktusářství několik rostlin rodu Rebutia pro svou potěchu. Rádi bychom přispěli k přehlednosti alespoň dvou sekcí tohoto mimořádně rozsáhlého rodu jihoamerických vysokohorských miniatur.

Rod ustanovil r. 1895 Karl Schumann, a to jako monotypický, s jediným druhem Rebutia minuscula K. Sch. Rodové jméno brzy upadlo v zapomenutí a již záhy dochází k prvním taxonomickým kotrmelcům, které tento rod pronásledují prakticky celé 20. století a které nejsou dost možná u konce.

Až v r. 1923 je rodové jméno vzkříšeno a Brítton et Rose do rodu Rebutia zařazují další druhy: R. fiebrigii, R. pseudominuscula, R. pygmaea, R. steinmannii. Záhy poté vytváří Spegazzini rod Aylostera s typovým druhem A. pseudominuscula. To byl začátek postupného oddělování skupin druhů od původního rodu. Ve dvacátých letech jsou v Jižní Americe postupně objevována nová kaktusová naleziště, a to především zásluhou A. V. Friče a jeho následovníků - Backeberga, Stümera, Rittera a dalších. Brzy poté nastává éra taxonomíckých úprav rodu, oddělování skupin druhů s vytvářením podrodů i následným slučováním.
Backeberg např. v r. 1934 vytvořil samostatný rod Mediolobivia a zbývající rebucie rozdělil do podrodů Eurebutia a Aylostera. Frič již předtím upozorňoval na vhodnost členění do několika podrodů a postupně vypracoval nové členění, resp. rozpad rodu do série 8-11 rodů. Z jejich jmen se do současnosti zachovaly a jsou používány Setirebutia, Digitorebutia a Cylindrorebutla.
Systematice rodu se po 2. světové válce věnovali zejména Buining a Donald, Buxbaum, Ritter, Rausch, Bewerunge, Pilbeam, Mosti, Wahl aj. Výsledkem jejich studií bylo vytváření nových podrodů, sekcí a podsekcí, pro pěstitele značně komplikovaných a nepřehledných. Snad jen pojetí Pilbeama s podrody Rebutia, Aylostera, Mediolobivia bylo více akceptováno.

Z našich kaktusářů, specialistů na tento rod, je třeba vyzvednout A. Hlineckého, prvního význačného pěstitele a odborníka, dále O. Šídu, který vytvořil v r. 1986 v monografii Rebutia přehledné taxonomické třídění rodu. Tuto moderní klasifikaci průběžně aktualizuje na svých internetových stránkách. Významnou prací na internetu je také průběžně aktualizovaný Srovnávací registr jmen rodu od slovenského autora S. Šuby (jsou v něm zachyceny snad všechny dostupné informace)…