Obsah časopisu Kaktusy 2017|3
(vyšlo 15. 8. 2017)
Setkání s Islaya grandiflorens u Atico v Peru ● Zlatko Janeba |
75
Melocactus guitarti León na třech přírodních stanovištích ● Libor Kunte |
81
Loxanthocereus hystrix Rauh & Backeberg 1957 ● Mário Snopka |
86
Aztekium ritteri Bödeker ● Jaroslav Vích |
88
Cerro Portón, stanoviště typu Notocactus werdermannianus Herter ● Stanislav Stuchlík |
91
Situace Ferocactus haematacanthus v přírodě ● Pavel Tůma |
95
Rod Frithia N. E. Br. ● Ivana a Jiří Jandovi |
98
Na stanovišti typu Gymnocalycium schroederianum Osten subsp.
paucicostatum R. Kiesling ● Stanislav
Stuchlík | 102
Cynanchum marnierianum Rauh ● Radek Čech |
106
ŽIVOTNÍ JUBILEUM OSLAVUJÍ... GRATULUJEME!
Zlatý Alberto z roku 2009, JUDr. Miroslav Veverka, oslavil 90 let (*28. 5. 1927) ● Ivan Běťák |
P/33
18. 9. 1947 – Jan Říha sedmdesátníkem ● Libor Kunte | P/33
Drobná zlepšení v pěstitelské praxi ● Jaroslav Vích |
P/38
RECENZE
Succulents in cultivation – breeding new cultivars, Gordon D. Rowley ● Lubomír Berka | P/39
Seznam předsedů organizací SČSPKS (rok 2015) ● Stanislav Stuchlík |
P/40
Výstava kaktusů v Brně 2017 ● Radek | Čech P/42
NEJSOU JIŽ MEZI NÁMI... ČEST JEJICH PAMÁTCE!
Andrzej Mucha – in memoriam ● Tomasz Blaczkowski a Andrzej Wandzik |
P/48
Z obsahu vybíráme:
Setkání s Islaya grandiflorens
u Atico v Peru
Zlatko Janeba
Další vyprávění o putování s Paulem Hoxey po Peru
tentokrát autor věnuje populaci Islaya grandiflorens
Rauh & Backeb jihovýchodně od Atico. Hned v úvodu
konstatuje, že mu moc nesedí zařazení do velkorodu
Eriosyce a islaye považuje za dobře vymezenou skupinu
rostlin. Populace blízko Atico byla popsána hned dvakrát
(?), a to v r. 1957 jako I. grandiflorens a podruhé
Ritterem jako I. maritima (přímořská) v r. 1981,
epiteton byl zvolen podle výskytu téměř „na pláži“. Dále
popisuje historii popisu druhu, která nebyla jednoduchá a ze
stejné lokality byly posány i var. tenuispina (Rauh)
a spinosior (Backeb.), které jsou dnes považovány za
nadbytečné. Dalším, kdo se historie druhu promlouval, byl
i Karel Kníže s 11 sběrovými položkami a neplatnými jmény.
Doprovodná sukulentní vegetace je na navštívené lokalitě
tvořena plazivými haageocereusy (pravděpodobně
Haageocereus australis a H. litoralis),
Neoraimondia arequipensis, a dále od pobřeží se začínají
vyskytovat drobné hlavičky či trsy hlaviček Pygmaeocereus
(Haageocereus) bylesianus. Velmi hojné jsou
Calandrinia sp. se žlutými kvítky nebo růžovokvětá
Portulaca sp. V závěru pak autor rozebírá popisy semen,
podle nichž by navštívená popuace měla být skutečně I.
grandiflorens (matně černá testa). Otázkou zůstává, zda
zde skutečně rostou i islaye s černou, lesklou, velmi jemně
ploše hrbolkovitou testou (I. maritima)?
Melocactus guitartii León na třech přírodních
stanovištích
Libor Kunte

O kubánských melokaktusech
autor podrobně referoval na stránkách
Speciálu v roce
2013. Melocactus guitartii je v našich sbírkách asi
nejvíce rozšířený díky svému bezproblémovému pěstování.
Proto autor popisuje podrobněji i fakta o jeho výskytu
v přírodě. Dále pak popisuje tři navštívené lokality (Manaquitas,
Dagamal a La Rana) a komentuje výskyt druhu na nich. Druh
vždy roste pouze na velmi malých plochách vymezených holou
vulkanickou horninou vystupující z rovinatého okolí. Na
poslední lokalitě pak nalézá rostliny v nejhorší kondici a
jak se zdá, je jen otázkou času, kdy hospodářská zvířata
rostliny úplně vytlačí. I přes negativa na poslední lokalitě
má druh na Kubě velké šance na přežití díky svému rozšíření
pouze na neúrodných vulkanických horninách.
Loxanthocereus hystrix Rauh & Backeberg 1957
Mario Snopka

Autor představuje další druh
peruánského rodu Loxanthocereus, jak jej pozoroval
v přírodě. Druh je ve sbírkach velmi vzácný, ani v přírodě
není jednoduché jej objevit. Od r. 2011 je veden jako
ohrožený druh. Autor pozoroval tento druh nedaleko města
Huallhua, na pozmezí provincií Ica a Ayacucho, ve výšce
2088 m n.m. (přibližne 50 km od Nazca). Obecně se L.
hystrix vyskytuje ve výškách 2000–3300 m n. m., dorůstá
do délky 80–150 cm, odnožuje od paty rostliny, výhony jsou
silné 6–10 cm. Druh je známý i pod množstvím synonym.
Společně se na pozorované lokalitě vyskytovali Browningia
candelaris, Neoraimondia arequipensis,
Weberbauerocereus rauhii, Cumulopuntia sphaerica
a Armatocereus procerus dále různé cibuloviny, které
právě nádherně kvetly.
Aztekium ritteri Bödeker
Jaroslav Vích
Autor po krátkém všeobecném
úvodu o historii nálezu a popisu druhu (jméno bylo odvozeno
ze zvláštní, jakoby historické podobnosti se skulpturálními
pozůstatky aztécké kultury) čtenáře zavádí na jednu lokalitu
v blízkosti městečka Rayones, Sierra Madre Oriental ve státu
Nuevo León. Popisuje jak a kde se rostliny vyskytují a
uvádí, že není úplně lehké pořízení fotografií rostlin na
kolmých drolících se stěnách. V době jeho návštěvy na
lokalitě byla tato populace ještě nezasažena komerčním ani
jiným tlakem. V závěru uvádí, že dnes již má rod Aztekium
další popsané druhy, a to v roce 1991 objevené Aztekium
hintonii Glass &.Fitz a Aztekium valdezii Velazco,
Alvarado & Arias, nalezené v roce 2013.
Cerro Portón, stanoviště typu Notocactus
werdermannianus Herter
Stanislav Stuchlík

Stanoviště typu Notocactus
werdermannianus je kopec Cerro Portón, nacházející se
jižně od města Tacuarembó (Uruguay). Je to kopec zdaleka
viditelný, protože je v rovné krajině. Jeho vrch je plochý.
Hledané rostliny N. werdermannianus byly nalezeny na
skalním srázu až při sestupu z kopce. Bylo nalezeno asi
patnáct rostlin, z dalších druhů kaktusů byly nalezeny dva
druhy wigginsií (W. corynodes, W. courantii),
N. ottonis a Opuntia sp. První rostliny N.
werdermannianus sbíral K. Walther v roce 1921, popis
uskutečnil W. G. Herter v roce 1942 na základě herbárního
materiálu a obrázků z díla C. Ostena „Notas sobre Cactaceas“.
Situace Ferocactus haematacanthus
v přírodě
Jiří Horal a Pavel Tůma

Autoři předkládají
pozorování F. haematacanthus (Monv. ex Salm-Dyck)
Bravo ex Backeb. & F. M. Knuth na přírodních stanovištích
učiněná během šesti let, dále uvádějí krátký historický
přehled, výskyt a rozšíření v přírodě (nesouvislý endemický
výskyt jen ve státech Puebla a Veracruz v nadmořských
výškách 1800 až 2400 m v asi 10 subpopulacích) příslušníka
rodu Ferocactus, který není v kultuře příliš
rozšířený. Na jedné z lokalit u Canada Morelos jsou rostliny
poškozovány pravidelně se opakujícími požáry okolní travnaté
vegetace. V závěru pak představují doprovodnou sukulentní
vegetaci a pro pěstování v kultuře, které nečiní problémy,
doporučují použití vápenatého, minerálního a dobře
propustného substrátu.
Rod Frithia N. E. Br.
Ivana a Jiří Jandovi

Autoři se v článku věnují praktickému
pěstování miniatur rodu Frithia, které si i v kultuře
zachovávají některé zvyklosti z jihoafrické přírody, kde
jejich populace pozvolna slábnou a některé i zcela zanikají
v důsledku těžby uhlí. Fritie si pěstitelé po celém světě
oblíbili především kvůli nádherným květům, pod jejichž
záplavou během českého léta rostliny samotné často na mnoho
dnů zcela mizí. Prostor je věnován i zajímavým barevným
odchylkám květů, přičemž rostliny si zachovávají tradiční
habitus Frithia pulchra.
Na stanovišti typu
Gymnocalycium schroederianum Osten subsp.
paucicostatum R. Kiesling
Stanislav Stuchlík

G. schroederianum subsp.
paucicostatum bylo popsáno v roce 1987 Kieslingem
v americkém časopisu Cactus & Succulent Journal společně se
subsp. bayense, v roce 2002 bylo popsáno G.
schroederianum subsp. boessii. Areál rozšíření
subsp. paucicostatum je v Argentině v prov.
Corrientes. Stanoviště typu je u řeky Río Mocoretá poblíž
města Curuzú Cuatiá. Autor navštívil toto stanoviště v době,
kdy rostliny začaly rozkvétat. Velká část rostlin měla větší
počet žeber i areol oproti popisu. Podle názoru autora je
třeba proto brát subsp. paucicostatum jako synonymum
variabilního G. schroederianum subsp.
schroederianum.
Cynanchum marnierianum
Rauh
Radek Čech
Autor představuje rostlinu z čeledi
Asclepiadaceae (klejichovité), endemitní Cynanchum
marnierianum Rauh. Jeho domovinou je suchý jihozápad
Madagaskaru, zejména pohoří Isalo, kde roste na pískovcových
skalách ve stínu keřů i na plném slunci. Rostlinu
představuje krátkým popisem a uvádí i další příslušníky
tohoto rodu. Dále upozorňuje na zajímavé květy, zabývá se
způsobem růstu v kultuře, rostliny doporučuje do závěsných
nádob, a uvádí některá doporučení pro úspěšné pěstování.
|