Kaktusy 2013|1

Obsah časopisu Kaktusy 2013|1  (vyšlo 15. 2. 2013)

Úvodník
Ivan Běťák,
tajemník Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů

Vážení čtenáři,
zahájili jsme vydávání 49. ročníku našeho časopisu a zároveň nové čtyřleté období následující po valné hromadě. Valná hromada Společnosti konaná 15. září v Plzni kromě trošku pozměněného složení výbor Společnosti odsouhlasila po dlouhé době i mírné zvýšení ceny časopisu z 230 na 270 Kč za ročník a 340 Kč při individuálním odběru. Byli bychom velmi rádi, kdyby toto zvýšení nemělo vliv na počet odběratelů. Doufám, že cena vydrží do příští valné hromady, která se uskuteční v roce 2016 v Piešťanech.
Náš časopis i celá organizace Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů jsou založeny na dobrovolnosti, a tak záleží jen na nás, jak se zapojíme nejen v místě při výstavách a sympoziích, ale i při možnosti celostátní propagace v televizi, rozhlase, novinách a časopisech.

Úspěšně jsme se vypořádali se snahami státu ovlivňovat pěstování některých druhů kaktusů kvůli obsahu meskalinu coby halucinogenní látky u některých rostlin, a tak se situace uklidnila a ze strany úřadů je vše v pořádku. Bylo potěšující, kolik lidí se nezištně zapojilo do jednání.
Možná, že opět nastanou nějaké nejasnosti při schvalování a projednávání „spolkového zákona“, kde začlenění našich organizací bude asi třeba upravit tak, abychom neztratili samostatnost a mohli svou činnost organizovat tak, jak si to sami určíme. Vedení Společnosti je na jednání připraveno, tvorbu těchto zákonů pozorně sleduje a je případně přichystáno příslušně upravit naše stanovy.

Po letech úspěšného vydávání Atlasu kaktusů př. Pavlíčkem od letošního roku přechází Atlas pod Společnost. Atlas kaktusů je jedním ze spojovacích článků, na který se vždy koncem roku těšíme. Vydavatel se časem trochu vyčerpal, ale ještě zbývá a stále přibývá množství rostlin, které si zaslouží zařazení do tohoto velkolepého díla, proto se na Vás všechny obracíme s prosbou o pomoc – účast na dalších dílech (podle možnosti).

Na podzim loňského roku oslavila nejstarší pravidelně nepřetržitě fungující pražská organizace 90 let svého trvání. Při vzpomínání jsme si připomněli, že i před 1. světovou válkou za Rakouska-Uherska se kaktusáři z Prahy a okolí pravidelně scházeli a pořádali i výstavy. Kaktusaření tedy na území Čech a Slovenska žije již více než 110 let.
Nová elektronická doba zasahuje i do našeho koníčku a je třeba současné možnosti zachytit tak, jak to kdysi dělali i naši předci při organizování prvních spolků, a plně využít k rozvoji i propagaci naší činnosti. Webové stránky a prezentace klubů by měly být povinností, také ostatní média je třeba plně využívat. Rovněž u našeho časopisu kromě zachování tištěné podoby uvažujeme i o možnosti jeho část nebo i celý poskytovat elektronicky.

Jsme také velmi rádi, že se tradice vydávání Speciálů, kterou jsme zavedli před 15 lety, udržela a u několika zahraničních časopisů nejen kaktusářských, ale i z jiných oborů má své následovníky. Snažíme se nadále zajistit prostředky, aby každý rok pokud možno byly alespoň dva. I zde bychom uvítali Vaši pomoc při shánění sponzorů (i za cenu uveřejnění reklamy).

Českým a slovenským kaktusářům a sukulentářům přeji pěstitelsky úspěšný rok 2013. Obětavým funkcionářům v klubech, redakční a vydavatelské radě ve výboru Společnosti držím palce, aby své břímě dál táhli i v roce 2013, bez Vás to nejde.

Sclerocactus polyancistrus v kultúre
Gabriel Vereš
Autor článku sa zaoberá pestovaním kaktusov Severnej Ameriky. V článku uvádza svoje skúsenosti s pestovaním rastlín Sclerocactus polyancistrus v kultúre. Sleduje hlavne podmienky pre ich kvitnutie. Kvitnutie týchto zaujímavých a krásnych rastlín v minulosti sa považovalo za veľkú raritu, dnes už tomu tak nie je. V rukách bežne skúseného pestovateľa kvitnú a vytvárajú semená, ktoré dávajú väčší predpoklad na potomstvo kvitnúcich rastlín v kultúre.

Backebergia militaris (Audot) Bravo ex Sánchez-Mej., 1973 v přírodě
Oldřich Fencl  
Centrem výskytu je údolí řeky Balsas a Tepalcatepec v jižním Mexiku a zasahuje do států Jalisco, Michoacan a Guerrero, kde tvoří malé populace, které okupují teplá místa od 100 do 600 m n. m. Klima je suché a horké s malými teplotními výkyvy během roku. Letní maxima od 26 st. C do 46 st. C. Nejnižší zimní teploty neklesnou pod 5 st. C. Srážky se pohybují od 400 do 1200 mm, ale výpar dosahuje 2000 mm. Doprovodná vegetace je typická pro mexické jižní pobřeží Pacifiku a nejčastěji se zde setkáme se zástupci čeledi Burseraceae. Mezi doprovodné kaktusy patří Mammillaria beneckei, Ferocactus lindsayi, Pachycereus pecten-aboriginum a několik druhů z rodu Stenocereus. Autor popisuje svá pozorování druhu z mexického státu Michoacan. .

Backebergia militaris (Audot) Bravo ex Sánchez-Mej., 1973 v kultuře
Petr Pavelka

Na rozdíl od předchozího článku autor popisuje svá pozorování druhu z Botanické zahrady v Monaku, kde se mu loni na jaře poštěstilo vidět rostlinu v květu a vyfotofrafovat ji.  

Naleziště Turbinicarpus swobodae L. Diers a Echinocereus rayonesensis N. P. Taylor po 25 letech
Josef Bušek

V roce 2011 podnikl autor spolu s Berndtem Roczekem cestu na naleziště T. swobodae, čtvrt století po jeho objevení H. Swobodou a A. Lauem. Popisuje barvitě výstup na horu Pico de Aquila, pod jejímž vrcholem se oba druhy vyskytují, který se zprvu jevil jako procházka rozkvetlou přírodou, ale bohužel se cesta protahovala, a tak se z výstupu nakonec stala zkouška odolnosti obou cestovatelů - voda ubývala a teplota stoupala. Vše bylo nakonec korunováno úspěchem - nalezením obou rostlin, ale i jiných, které cestou k vrcholu potkávali. Na připojených fotografiích je vidět, že strasti během cesty byly vyváženy pohledem na krásné rostliny.

Frailea perumbilicata Ritter – malý kaktus s velkými květy
Stanislav Stuchlík

F. perumbilicata má nezvykle velké květy v rámci rodu, jejich šířka je v přírodě i v kultuře 50 až 60 mm. Byla popsána Ritterem v roce 1979 společně s varietou spinosior, dle mínění autora ale tato varieta nemusela být popsána vzhledem k variabilitě rostlin. F. perumbilicata má také veliké plody a veliká semena. Roste na skalnatých místech v Rio Grande do Sul především v okolí města Santana do Livramento. Nachází se na kamenitých pastvinách mezi travou, v době květů není žádný problém rostliny najít. To ale neplatí v období, kdy nekvetou. Velká koncentrace rostlin druhu byla zjištěna v okolí Passo do Espinilho

Vliv prostředí na vzhled rostlin, aneb Co ovlivňuje kvetení (u některých echinocereusů)
Jan Hadrava

Autor slovem i obrazem přbližuje tvorbu poupat u dvou druhů rodu Echinocereus. Popisuje své zkušenosti s tím, jak tyto rostliny přivést každoročně ke kvetení. Představovaným rostlinám jde zdá se k duhu chladné až velmi chladné přezimování na světle a bohatá zálivka během první poloviny vegetace.

Sulcorebutia canigueralii (Cárdenas) Buining et Donald – harlekýn umírá, publikum pláče
Rudolf Slaba

Autor se zabývá kriticky ohroženým, vymírajícím druhem – S. canigueralii. Popisuje stav na jeho lokalitách, které se nacházejí (nacházely) jak na kraji hlavního města Bolívie Sucre, tak v jeho blízkém okolí. Ze sledování v posledních dvou desetiletích vyplývá, že se jedná o strmý úbytek až zánik rostlin na většině stanovišť. Popisuje důvody vymírání rostlin na typové lokalitě Cerro Churuquella, ale i na ostatních lokalitách. Za jedinou životaschopnou lokalitu S. caniguerallii v extravilanu Sucre označuje S. caniguerallii var. applanata (Don. et Krahn) Horáček, nacházející se při severním okraji města při výjezdu na Aiquile.

Varietu považuje za opodstatněnou, od rostlin z typového stanoviště se liší nejenom tvarem stonku (širší a robustnější), ale i barvou květů (magenta nebo červené, vzácně i bílé). Dále uvádí, že přestože jde o bohaté stanoviště, může být zničeno prakticky přes noc. Jedná se totiž o stavebně atraktivní parcely nad městem. Dále se zmiňuje i o lokalitě S. canigueralii, přechodné formě k S. tarabucoensis (20 km východně Sucre, směr Tarabuco) a o S. canigueralii, přechodné formě k S. pulchra, nacházející se 21 km severním směrem od Sucre. Ta je naštěstí v dobrém stavu, mohutný skalnatý hřbet uprostřed polí nejde rozorat. Zcela na závěr autor ještě upozorňuje na skutečnost, že obdobným způsobem, přetvořením luk a pastvin v pole, byla v poválečné éře zničena většina stanovišť chráněných, kriticky ohrožených rostlin i v Čechách. Nemůžeme se proto divit, že ani v Bolívii neexistují nástroje, jakými by šlo zničení kaktusových lokalit zabránit.

Melocactus perezassoi Areces – vzácný druh ostrova Kuby a zkušenosti s jeho pěstováním
Jan Říha

M. perezassoi je vzácným endemitem, původní je ve střední části Kuby, kde roste na malé ploše v jediném údolí v Sierra Escambray. Dlouhou dobu je považován za velmi vzácný. Poslední studie (srv. také Speciál L. Kunteho) poukazují na snahy jej rozmnožit v kultuře, jak na Kubě, tak i v jiných zemích. J. Gloser, který jej vlastně objevil, poskytl specilistům semenáče, které již dospěly, tvoří cefalium, kvetou a plodí. Druh byl dlouhé roky považován za cizosprašný, kdy je k získání semen potřeba více rodičů. V současné době prokázal J. Menzel z Kalifornie, že jde o druh samosprašný, stejně jako většina jiných druhů rodu. Postačí jeden exemplář. Nutné však je zajistit kontakt pylu a blizny v květu, který se otevírá jen na několik odpoledních hodin a jen jediný den.

Miniatlas sukulentů – opět 4x Crassulaceae
Jan Gratias

Pokračování oblíbeného, ale nepravidelného seriálu, kde se představují zpravidla čtyři sukulentní rostliny. U charakteristik druhů nechybějí pěstitelské poznámky.

Dále také vyšel speciál Za kubánskými melokaktusy, jehož autorem je Libor Kunte.

Kaktusy 2013/1 - přední strana obálky:  Sclerocactus polyancistrus (foto Gabriel Vereš)

Kaktusy 2013/1 - zadní strana obálky:  Fotogafie k článku Melocactus perezassoi Areces – vzácný druh ostrova Kuby a zkušenosti s jeho pěstováním  ● Jan Říha

FOTOAPARÁTEM ČTENÁŘŮ - ukázková stránka

Speciál časopisu Kaktusy 2013|1

Předplatné časopisu

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přijímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

předchozí - následující číslo časopisu