Obsah časopisu Kaktusy 2013|2
(vyšlo 15. 5. 2013)
Huernia oculata N. E. BR. v Angole a doprovodná vegetace ●
Petr Pavelka
Mammillaria reppenhagenii HUNT z pacifického úvodí
Mexika ve státu Colima, Mexiko
● JAN ŘÍHA A THOMAS LINZEN
Chiapasem za Tillandsia eizii L. B. SMITH ●
ZDENĚK ŠTĚPANČÍK
Sulcorebutia albissima (BRANDT) PILBEAM
● MIREK SOCHŮREK
Morro Agudo – domov Notocactus horstii RITTER
● STANISLAV STUCHLÍK
Vliv prostředí na vzhled rostlin, aneb O velikosti květináčů
● JAN HADRAVA
Lobivia cinnabarina (HOOK) BR. ET R. – rostlina plochá
jako Země před Kolumbem
● RUDOLF SLABA
Echinocereus triglochidiatus ENGELM. na skalce
● JAN MÜLLER
FOTOAPARÁTEM ČTENÁŘŮ – Agave isthmensis A. GARCIA-MENDOZA
& F. PALMA-CRUZ (1993) ● ALEXANDER TÁSLAR
ŽIVOTNÍ JUBILEUM OSLAVUJÍ – GRATULUJEME!
Pepa Odehnal – jak ho znám já
● RADEK ČECH
Sedmdesátka mezi kaktusy, kočkami a ovocem
● JOSEF POLÁCH
O výlučnosti kaktusářů a některých postupech k jejímu udržení
● MILAN KŮRKA
Z NAŠICH SBÍREK
Návštěva sbírky kaktusů Josefa Králíka v Lipníku nad Bečvou ●
PAVEL MÁTL 1993–2013 | 20 let přátelství a spolupráce českých a polských
kaktusářů ● JINDŘICH SVOBODA
Nový přírůstek do sukulentářské knihovny: Roman Štarha – ALOE, březen
2013
● JIŘÍ MAULE
RECENZE
Steven A. Hammer: Mesembs: The Titanopsis Group I.
● ROMAN ŠTARHA
Informace o klubových výstavách a jiných akcích
Inzerce
Z obsahu vybíráme:
Huernia oculata N. E. BR. v Angole a doprovodná
vegetace
Petr Pavelka
Huernia oculata roste od Namibie po Angolu, ale ve
sbírkách patří mezi vzácné druhy. Autor navštívil několik
lokalit v Angole. Jednotlivé populace se lišily velikostí
stonků i květů a umístěním teček uvnitř koruny. Květy
severních populací byly větší, zatímco menší květy jižních
populací obsahovaly množství teček uvnitř. Rostly buď v
keřích, nebo v puklinách mezi křemeny. Doprovodnou vegetaci
tvořily Stapelia kwebensis, Tavaresia angolensis,
většinou jeden či oba druhy hoodií, jak Hoodia
mossamedensi a H. currori, z dalších zajímavých
sukulentů všudypřítomná Welwitschia mirabilis,
Euphorbia aff. subsalsa, Ceraria carrossoana,
Sarcocaulon mossamedense, Aloe mocamedense či
Pterodiscus aff. aurantiacus.
Mammillaria reppenhagenii HUNT z pacifického
úvodí Mexika ve státu Colima, Mexiko
JAN ŘÍHA A THOMAS LINZEN
Mammillaria reppenhagenii byla objevena W.
Reppenhagenem 1972 na dvou lokalitách, Cerro Carrizal (Repp
669) a Cerro Barrigon (Repp 670). První z autorů jej marně
hledal v roce 1977. T. Linzen pak jej po delším pátrání
nalezl na původních lokalitách a výskyt dokumentoval mnoha
fotografiemi. Taxon je rozšířen jen na malém areálu na
západním pobřeží ve státě Colima, Mexiko v pobřežních horách
nad Pacifikem s celoročně velmi teplým podnebím. Roste ve
skalních puklinách a na terasách na vápencových skalách, kde
se hromadí humusové půdy. Taxonomické zařazení jako druh
nebo poddruh je využíváno různě, obojí je možné. Doporučen
je článek T. Linzena v časopisu Mammillaria (2012),1: 46 –
54.
Chiapasem za Tillandsia eizii L. B. SMITH
ZDENĚK ŠTĚPANČÍK
V první části autor
charakterizuje T. eizii jako význačnou epifyticky
rostoucí tilandsii s ozdobným květenstvím, vyskytující se
endemicky v Mexiku na území státu Chiapas a v Guatemale a
popisuje ji. Jejím životním prostředím jsou horské smíšené
mesofilní lesy, kde roste především na dubech. Stále se
zvyšující těžba dřeva dopadá negativně na druhovou skladbu
lesů a dochází ke snižování zastoupení dubu v horských
mlžných lesích. To je také hlavní příčinou mizení T.
eizii z jejího původního prostředí. Populaci T. eizii
ale ohrožuje i využívání ozdobného květenství místními
obyvateli k náboženským a sakrálním účelům, jakož
i k prodeji květenství na místních trzích i pro export. To
proto, že rostlina dosahuje pohlavní zralosti až v 6–10
letech a listové růžice jsou monokarpické. Ve většině
oblastí původního rozšíření je tento druh již vzácný a na
některých místech zcela vymizel. Hlavním areálem původního
rozšíření T. eizii je Centrální Vysočina, oblast Los
Altos de Chiapas. Za účelem ochrany druhu tam byla proto
zřízena, na svazích vyhaslé sopky Huitepec mezi obcemi
Huitepec a Tzontehuitztla, soukromá ekologická rezervace.
V druhé části autor popisuje svou cestu za touto tilandsií.
Cesta vede do oblasti Montañas Nortes podoblasti Selva
Negra, do horských mlžných lesů mezi obce Coapilla, Ocotepec,
Pantepec a Tapalapa, které jsou domovem etnické skupiny
Zoques. U obce Coapilla sleduje bohatou epifytní vegetaci
vč. Tillandsia eizii. Pokračuje do chráněného
přírodního území Tzama Cum Pümy nad obcí Tapalapa a
navštěvuje ekologickou rezervaci Yerba Buena u obce Pueblo
Nuevo Solistahuacán.Tam všude opět fotografuje kvetoucí
T. eizii a řadu dalších epifytických rostlin jako T.
ponderosa, seleriana, magnusiana,
multicaulis, zoquensis, lautneri apod.
Sulcorebutia albissima (BRANDT) PILBEAM
MIREK SOCHŮREK
Rod Sulcorebutia
ustanovil v roce 1951 Kurt Backeberg a nazval jej podle
latinského slova „sulcus“ – brázda, kterou se
domníval vidět v místě nad areolou. Sulcorebutia
albissima je hojně zastoupený druh z oblasti centrálního
výskytu sulcorebutií kolem města Aiquile. Označení
albissima zvolil v roce 1980 Fred Brandt pro rostliny
sbírané Karlem Knížetem v roce 1980. Představovány jsou
populace s označením MS 446 a MS 448 asi 5 km vzdušnou čárou
od města Aiquile a cca 1 km od sebe. Autor upozorňuje na
bizarnost a geometrickou symetrií tvarů, která se opakuje se
strojovou dokonalostí. Dokladem je i detail otrnění.
Zajímavá lokalita je u místa s názvem Salangachi, vzdálená
4 km od Aiquile, kde bylo možno klasifikovat tři různé druhy
sulcorebutií a jejich přechodové formy. Na lokalitě jsou
S. albissima a S. mentosa s různým zabarvením
trnů a epidermis. Bylo objeveno velké množství lokalit, kde
jsou rostliny, které jsou podle vnějších znaků řazeny do
stejného druhu. Jejich epidermis má zabarvení od světle
zelené po hnědočervenou, podobně trny jsou od bílé (proto
albissima) po hnědou, navíc různé délky a tvaru.
Morro Agudo – domov Notocactus horstii RITTER
STANISLAV STUCHLÍK
Jediné známé
stanoviště N. horstii je u města Agudo ve středu
státu Rio Grande do Sul. Rostliny rostou na vrcholu kopce
Morro Agudo. Cesta k nim není jednoduchá, je nutno překonat
prudké stoupání a hustý les. N. horstii není jediným
kaktusem, který roste na holé skále na vrcholu Morro Agudo,
společně s ním se zde vyskytuje také Cereus hildmannianus,
Lepismium cruciforme a zástupce rodu Rhipsalis.
Dohromady s kaktusy roste mnoho dalších rostlin – např.
orchidej Oncidium flexuosum se žlutými květy,
Sinningia sp. s červenými květy, tillandsie, begonie aj.
Starší rostliny N. horstii mívají dýmkovitý tvar.
Bylo nalezeno několik spadených rostlin N. horstii,
které byly zasazeny do země na úpatí skály.
Vliv prostředí na vzhled rostlin, aneb O velikosti
květináčů
JAN HADRAVA
Autor se
zamýšlí nad dříve propagovanými pravdami týkajícími se
pěstování kaktusů. V tomto článku to je polemika o velikosti
pěstebních nádob a jejich vlivu na růst či kvetení kaktusů.
Dokud se držel zažitých dogmat a rostliny pěstoval
v nádobách jen o málo větších, než byly rostliny, nebyly ani
růst, ani kvetení uspokojivé. Zvrat nastal v okamžiku, kdy
rostlinám dopřál dostatek místa pro kořeny, tedy nádoby
větší než obecně doporučované. Proměnu si vysvětluje tím, že
větší nádoby nevysychají tak rychle, a tudíž tolik netrpí
sací kořínky, které mají deší dobu dosažitelnou vláhu, tím
pádem se více rozrůstají a více zásobují rostlinu živinami.
To má pochopitelný vliv na růst i kvetení rostlin. V jeho
spartánské kultuře zalévá hodně, ale až po důkladném
proschnutí substrátu, takže málo často. Zimuje chladně
(vzhledem k sortimentu rostlin). Rostliny jsou hustě
otrněné, nevadí jim nějaký ten mráz. Zlepšení vitality svých
rostlin připisuje právě větším nádobám. Jako každé
doporučení je třeba i toto brát s rezervou, každý máme jiné
podmínky. Je proto třeba zkoušet postupně.
Lobivia cinnabarina (HOOK) BR. ET R. – rostlina
plochá jako Země před Kolumbem
RUDOLF SLABA
Na začátku
autor uvádí, proč rostlina patří k nejdéle známým kaktusům
(popsána v r. 1847 jako Echinocactus cinnabarinus).
Její typová lokalita se nacházela přímo v hlavním městě
Bolívie Sucre a jeho bezprostředním okolí. Rozšíření druhu
je však široké a částečně kopíruje lokality zástupců rodu
Sulcorebutia, na mnohých stanovištích se stává jejich
doprovodnou vegetací. Vyskytuje se ve čtverci asi
200 x 200 km. Severojižní okraj tohoto čtverce se táhne
přibližně od Mizque k Potosí, jižní od Potosí k Padilla a
východní od Padilla k Valle Grande. Zde obsazuje řídce
travou, bylinami a místy i keři porostlá návrší i vyšší
kopce předhůří And v nadmořských výškách od 2000 do 3200 m.
Dále uvádí, že L. cinnabarina patří, na rozdíl od
většiny ostatních příslušníků rodu Lobivia,
k ustáleným, vývojově pokročilým druhům, což se projevuje ve
značné uniformitě barvy květů i minimální variabilitě stonků
a otrnění. I přesto však bylo zavedeno několik variet,
nejsou však příliš výrazné. L. cinnabarina var.
walterspielii se liší jehlovitě bodavým otrněním a
menšími květy dosahujícími pouze 40–50 mm šířky. L.
cinnabarina var. zudanensis se vyznačuje delšími
středovými trny, jež mohou ve stáří dosáhnout až 80 mm
délky. L. cinnabarina var. draxleriana má
otrnění spíše pokroucené, světlejší a květy s delší květní
trubkou. L. cinnabarina var. grandiflora je
sice habitem neodlišitelná od základní variety, její květy
však dosahují 80–100 mm šířky.
Echinocereus triglochidiatus ENGELM. na skalce
JAN MÜLLER
Autor sděluje své poznatky s
pěstováním rostlin volně na „skaklce“, především komentuje
vybranou formu Echinocereus triglochidiatus z Nového
Mexika (LK 02, Sandia Mts., NM, 1300 m n. m.). Z pěti
rostlin, které měl k dispozici, vysadil ven postupně tři.
Dvě pro jistotu drží přes zimu v nevytápěném skleníku. Po
sedmi letech jsou ty záložní nejmenší a zatím se u nich
dočkal jen dvou květů. Jak kvetou ty venkovní, je vidět na
fotografiích.
|
|
Kaktusy
2013/2 - přední strana obálky
|
|
FOTOAPARÁTEM ČTENÁŘŮ
- ukázková stránka
Agave isthmensis A. GARCIA-MENDOZA & F.
PALMA-CRUZ (1993)
●
ALEXANDER TÁSLAR
|
|
|
Kaktusy
2013/2 - zadní strana obálky:
Lobivia cinnabarina
|
Předplatné časopisu
Časopis
KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a
sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném
podají a objednávky přijímají:
Ing.
Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz
Mgr. Petr
Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail:
pavelka@palkowitschia.cz
Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz
Jiří Štembera
Šéfredaktor časopisu Kaktusy
jiri.stembera@cactus.cz
|
předchozí
- následující číslo časopisu |
|