Obsah časopisu Kaktusy 2003|2
Sulcorebutia losenickyana s varietami ● Rudolf Slaba
Jak jsme hledali Astrophytum niveum Kayser
● Jan Říha
Pěstování dorstenií
● Jevgenij Jerochin
Na nalezišti Notocactus calvescens N. Gerloff & A. D. Nilson
● Stanislav Stuchlík
Thelocactus conothelos var. macdowellii (Reb. ex Quehl) Gl. & F.
● Jan Klikar
Chamaecereus silvestri Speg.
● Albert Pilot
Kam s ním? Ancistrocactus uncinatus var. wrightii (Engelm.) L. D. Benson
● Libor Kunte
Osmdesátiny Rudolfa Šubíka
● Jan Gratias
Stanislav Stuchlík - 60letý mladík
● Josef Odehnal
Nádhera rodu Dasylirion Zuccarini
● Jan Říha
KAKTUSY A SUKULENTY NA POŠTOVNÍCH ZNÁMKÁCH
Malta 2002
● Jan Klikar
Petr Pavelka senior, 6.10. 1941 - 20.2. 2003
● Petr Pavelka jr.
Euphorbia meloformis Aiton
● Vítězslav Vlk
RECENZE
Japonský časopis Haworthia Study
● Petr Pavelka jr.
ZE ZAHRANIČNÍ LITERATURY
Singh M.: Succulent Plants of India. An Introduction ● Petr Koupelka
RECENZE
Avonia 2002, Nr. 2/2002 - Zimovzdorné sukulenty
● Ivana Richterová
INFORMACE Z LITERATURY
Internoto 2002
● Stanislav Stuchlík
RECENZE
Kaktus og andere sukkulenter - Nordisk Kaktus Selskab v r. 2002
● Ivana Richterová
Mammillaria 2002
● Ivana Richterová
Seznam předsedů SČSPKS 2003
●
Špatná zkušenost... aneb Stále se učíme
● Martin Líbal
RECENZE
Stolní kalendář - Kaktusy a sukulenty 2003
● Martin Líbal
Z obsahu vybíráme
Euphorbia meloformis Aiton
Vítězslav Vlk
P.O. Box 43, 312 93 Plzeň
V roce 1979 se v mé sbírce mezi kaktusy objevily i první sukulenty.
Jednou z prvních euphorbií, které jsem získal, byla asi 4 cm velká
Euphorbia meloformis pocházející z bývalé NDR. Utěšeně přirůstala a
probudila ve mně hlubší zájem o polokulovité pryšce z jižního Kapska. Když
se pak po mnoha letech uskutečnil náš sen o návštěvě Afriky, již při první
cestě do Jihoafrické republiky jsme navštívili oblast mezi městy Uitenhage a
Port Elizabeth a poprvé mohli pozorovat tuto fascinující rostlinu na
nalezišti poblíž osady Coega. Hned při následující cestě jsem využil
seznámení s Gerhardem Marxem, který intenzivně studoval euphorbie Kapské
provincie, a společně s ním navštívil několik zajímavých lokalit, mezi
kterými nechyběla naleziště Euphorbia meloformis a Euphorbia
valida. Při dalších cestách jsem pak nevynechal jedinou příležitost ke
studiu těchto rostlin v přirozeném prostředí. V následujících dvou článcích
bych chtěl porovnat tyto dva druhy a shrnout výsledky mého více než
desetiletého pozorování.
Centrem výskytu Euphorbia meloformis je okolí města Port Elizabeth.
Při letošní návštěvě Jihoafrické republiky jsme
našli množství izolovaných, relativně nepoškozených populací v blízkém
sousedství města. V této oblasti roste Euphorbia meloformis na
plochých pláních či nízkých pahorcích poblíž pobřeží a areál rozšíření
zasahuje asi 30 km do vnitrozemí. První rostliny se nám podařilo objevit na
písčitých pláních jen necelé 3 km od pobřeží Indického oceánu. Rostliny
z této lokality jsou převážně ploché, částečně zanořené v písčitém substrátu
a s propadlým temenem. Většina exemplářů je téměř holá, bez zaschlých
květních stopek. Pouze výjimečně persistují (přetrvávají) na některých
rostlinách tyto květní stopky při vrcholu jeden rok, pak působením větru a
deště odpadávají. Rostliny jsou značně variabilní. Převládají jedinci
s plochými žebry, některé rostliny jsou při pohledu shora téměř kulaté.
Základní barva epidermis je světle zelená s různě výrazným pruhováním.
Nalezli jsme exempláře čistě zelené, téměř bez kresby, jiné s výrazným temně
zeleným, červeným či červenohnědým pruhováním. Tato kresba není závislá na
intenzitě slunečního záření, protože několik centimetrů od sebe rostou na
plném slunci rostliny čistě zelené společně s rostlinami s výrazným
pruhováním...
|