Kaktusy 2003 | Speciál 2

Chile 2003
Josef Odehnal & Václav Šeda

Autoři strávili počátkem roku 2003 se svými přáteli 23 krásných dnů uprostřed přírody a národních parků středního a severního Chile. Letmo se dotkli neopakovatelné chilské přírody, kulturních, historických a přírodních památek. Měli možnost nahlédnout do rostlinných společenství, která jsou zranitelná a činností člověka do značné míry narušená. Popisují jen to, co viděli a nemají v úmyslu zasahovat do taxonomie.

Důvody k tomu jsou nejen v rozloze země a v nepřístupnosti některých oblastí, ale zejména v nestálosti taxonomie kaktusů. Také u chilských kaktusů existuje velké množství synonym. Zejména neustálé změny v taxonomii jsou tedy příčinou, že často nemůžeme přesně určit, kterého druhu se literární údaj týká, nebo ke kterému rodu má být daný druh přičleněn. Nepřesnosti jsou rovněž v udávaných lokalitách. Někteří systematikové jdou od extrému do extrému. Chtěli bychom čtenářům alespoň touto formou přiblížit překrásnou kaktusovou flóru Chile.

K pochopení, proč rostou kaktusy a jiné sukulenty v Chile převážně na svazích přivrácených k Pacifiku, případně přilehlých kaňonech, je třeba úvodem se zmínit o klimatických podmínkách severní části Chile. Severní část Chile je tvořena dvěma pásy pohoří, vyšší Cordillera de Los Andes, tvořící hranici s Argentinou a Bolívií a nižší pobřežní Cordillerou na jihu zabíhající až do oceánu, na severu probíhající více vnitrozemím. Mezi nimi je hluboké údolí zakončené na severu pouští Atacama, jednou z nejdrsnějších a nejsušších pustin na zeměkouli. Zde byla naměřena nejnižší vzdušná relativní vlhkost (10 %) na zeměkouli.

Sever Chile má jednoho společného jmenovatele - nedostatek vody. Překročíme-li však hřebeny pobřežních hor k moři, dostáváme se do oblastí s vysokou relativní vlhkostí, připomínající klima tropické. Musíme brát v úvahu nejen úhrn přímých srážek, ale i množství vody, které rostliny mohou přijímat z mlžných ros nazývaných v Chile camanchacas, které tvoří hlavní podíl na celkovém příjmu vody. Tato mlha je omezena na pobřeží Pacifiku, ale kaňony proniká i hluboko do vnitrozemí. Tyto mlhy nejsou schopny překonat vyšší vrcholky hor jako například u Paposo. Tyto oblasti se nazývají mlžnými oázami.

S ohledem na minimum přímých srážek je kaktusová vegetace odkázána pouze na území pokryté mlhami, což jsou především přivrácené svahy k Tichému oceánu. Výskyt kaktusů ve vnitrozemí je vázán především na průnik těchto mlh. Jejich hranice je poměrně ostrá a probíhá mezi 250-900 m n. m. Mlha, stoupající na svazích vzhůru, se ochlazuje, kondenzuje, a chrání tak zdejší rostliny před sluncem a vysycháním.

Friedrich Ritter uvádí, že v Chile existují dvě pouští zcela oddělené kaktusové oblasti -oblast jižní a západní a oblast severovýchodní. Důvodem tohoto dělení jsou především klimatické rozdíly. Oblast západní je oblastí zimních dešťů, oblast východní se vyznačuje letními dešti. Rozhraním je 70. stupeň západní délky. Obě oblasti jsou odděleny pouští (bezdešťovým pásem). Podle F. Rittera se v oblasti západní nachází 15 rodů, z toho pět endemických, kdežto ve východní oblasti se jedná o pokračování oblasti jihoperuánské, jižněji pak jihobolivijské a severoargentinské.

Do Santiago de Chile jsme přiletěli asi v 11.00 hodin místního času, kdy u nás bylo již 15 hodin, s mezipřistáním v Buenos Aires, po 24 hodinách letu. Na letišti jsme převzali dvě téměř nová terénní auta toyota a nissan. Chvilka dohadování o text smlouvy a pak jsme vyrazili po silnici č. 5 na sever na Polpaio a dál na
Olmue, místo posledního pobytu F. Rittera, do Parque National La Campana. Již cestou jsme uviděli na jižních a jihozápadních svazích hor velké množství Trichocereus chilensis, a tak napětí a nedočkavost kaktusářů soupeří s nutností včas najít vhodné místo pro nocleh…

Adresy autorů:
Josef Odehnal, Glocova 22, 620 00 Brno
Václav Šeda, Dobrovského 183/11, 566 01 Vysoké Mýto

Kaktusy 2003 Speciál 2 - přední strana obálky

Kaktusy 2003 Speciál 2, str. 12

Kaktusy 2003 Speciál 2 - zadní strana obálky

Toto speciální číslo připravili po textové i obrazové stránce Josef Odehnal a Václav Šeda, Překlad: Oldřich Chloupek. Výbor Společnosti jim tímto děkuje.

předchozí - následující číslo časopisu