Kaktusy 2003 | Speciál 1

Brazílie a její sloupovité kaktusy - 70 let po Werdermannovi
Pierre J. Braun & Eddie Esteves Pereira

Úvod
Když jsme byli v létě 2002 vyzváni napsat příspěvek o „nových brazilských kaktusech“, dlouho jsme přemýšleli o nejvhodnějším zpracování tématu. Aby rozbor určitého regionu nebo studie vybraného rodu dosáhl určité kvality, vyžadoval by delší časové období. Mimo to takové téma by bylo určeno příliš omezenému počtu čtenářů. Navíc, nedávno jsme publikovali Schumannia 3 (ročenka KuaS) s rozsáhlou studií o brazilských zástupcích Cactaceae. Tato dvojjazyčná publikace (německo-anglicky) přinesla výsledky naší téměř třicetileté práce v terénu, přehled více než 1000 literárních odkazů z celého světa a zaměřila se zejména na objevy posledních 25 let (Braun & Esteves 2002a). To znamená, že současný speciál může být považován za doplnění předchozího díla. Jelikož je Schumannia 3 stále snadno dostupná případným zájemcům, pro ušetření místa zde uvedeme pouze ty literární prameny, které v ní nejsou zahrnuty (Braun & Esteves, 2002a).

Protože většina brazilských kaktusů je více či méně sloupovitého vzrůstu a vezmeme-li v úvahu, že přesně před 70 lety, v roce 1932, podnikl profesor Erich Werdermann z Botanické zahrady a muzea v Berlíně-Dahlemu (Německo) svou legendární expedici do Brazílie, využili jsme této příležitosti k připomenutí jeho známe knihy „Brasilien und seine Säulenkakteen" (Brazílie a její sloupovité kaktusy), vydané v 1933. V anglické verzi vyšla v 1942 jako Brazil and its Columnar Cacti. Po mnoho desetiletí sloužila jako jediný zdroj informací o brazilských sloupovitých kaktusech.

Před příchodem Werdermanna byly znalosti o brazilských sloupovitých kaktusech velmi slabé. Existují zprávy jiných německých botaniků a přírodovědců, např. Martius, Schumann, Witt, Sellow, Glaziou, Ule a von Lützelburg, později se připojili Američan Rose, Švýcar Zehntner a Brazilec Campos-Porto. Ti znamenali úplný počátek pozornosti botaniků kaktusům Brazílie, ale teprve rozvoj infrastruktury země dovolil systematický výzkum.

Když Werdermann v roce 1932 dorazil do Brazílie, jízda autem byla možná pouze mezi pobřežními městy a v urbanistických oblastech. Mnohá města na pobřeží spojovaly pouze lodní trasy. Přeprava zboží cesty nevyžadovala a ve vnitrozemí existovaly pouze malé prašné cesty, v době dešťů často nesjízdné. Dovážená auta se v malých počtech objevovala pouze ve městech jako Rio de Janeiro nebo São Paulo. Vlastní výroba aut se datuje až od 60. let minulého století. Vezmeme-li v úvahu tyto podmínky, nedá se snad ani popsat, s jakými obtížemi se muselo cestovat se starým automobilem ve zcela necivilizovaných oblastech Paraiba, Pernambuco, Bahia a Minas Gerais.

Od těch dob se svět a zejména divoké, rozvojové státy Jižní Ameriky velmi změnily. S novým hlavním městem Brasilia se rozvoj západních oblastí stal nevratným. Vznikly nové státy (Roraima, Rondônia, Acre, Mato Grosso do Sul a Tocantins) a velkoměsta, doprovázené vývojem infrastruktury, cest a ničením přírodních porostů. Na druhou stranu tento vývoj zvedl oponu k botanickému studiu panenských oblastí.

Po Werdermannovi znalosti o sloupovitých kaktusech Brazílie obohatili svým výzkumem koncem 30. let Voll z Botanické zahrady v Rio de Janeiro (Backeberg & Voll 1950, Backeberg 1960) a později od 1959 do počátku 70. let Němec Friedrich Ritter (1977, 1979). Od roku 1965 až do počátku 80. let objevili Leopoldo Horst (brazilský občan německého původu), Albert Buining z Holandska a švýcarský majitel pěstírny Werner Uebelmann mnoho druhů, zejména v Minas Gerais a Bahia. Autoři speciálu intenzivně cestovali ve všech státech Brazílie od 70. let a objevili množství nových sloupovitých kaktusů, zejména v centrálních a východních oblastech.

Nedávné taxonomické studie (někdy i značně kontroverzní) sloupovitých kaktusů Brazílie publikovali Braun (1988), Braun & Esteves (1987-1989, 2002a), Taylor & Zappi (1989) a Zappi (1994). Smyslem tohoto příspěvku je poskytnout informativní přehled tak, jak jej nyní známe.

Co se změnilo od doh Werdermanna?
Při pohledu do Werdermannovy knihy si čtenář všimne, že je rozdělena na dvě části. První část je vlastně vzrušujícím a velmi informativním cestopisem, často humorným a pro ty, kteří znají vnitrozemí Brazílie, plným inspirací.

Druhá část je více technická a obsahuje taxonomické pojednání, v kterém shrnuje všechny v té době známé sloupovité kaktusy Brazílie. Přestože již Britton & Rose (1920-1922) navrhli několik nových rodových jmen, Werdermann ne všechny přijal a v mnoha směrech přijal klasický Schumannův systém (1890, 1898, 1903).

Tabulka 1 (příloha, str. I) obsahuje Werdermannem uznávané rody a v pravém sloupci jsou rody tak, jak se přijímají dnes. Rod Cephalocereus (zejména v americké literatuře) přetrvával po mnoho desetiletí. Nyní se již neužívá a jeho druhy se rozdělily do mnoha rodů, dokonce náležících do jiných tribů.

Nejenom jména rodů se změnila, ale také jejich celkový počet. Ve 20. století byly objeveny nové druhy, většinou Vollem (koncem 30. let), Ritterem (1959,1964, 1971), Buiningem, Horstem a Uebelmannem (60.-70. léta) a autory speciálu (80.-90. léta). To vedlo k vyčlenění nových rodů, jak vidíte v Tabulce 1. Jestliže Werdermann uznával asi 10 rodů sloupovitých kaktusů, nyní mluvíme o asi dvojnásobném počtu.

Porovnáme-li celkový počet druhů, pak Werdermann rozlišoval asi 44 druhů. Současný, stále se rozrůstající seznam, zahrnuje více než 130 sloupovitých druhů (viz Diagram 1 - příloha, str. IV).

V Tabulce 2 (příloha, str. I) uvádíme seznam dnes přijímaných rodů (levý sloupec) a počet druhů daného rodu známých Werdermannovi (prostřední sloupec) a nyní (pravý sloupec). V posledních desetiletích se novými jmény obohatily zejména rody Arrojadoa, Arthrocereus, Cereus, Coleocephalocereus, Facheiroa, Micranthocereus a Pilosocereus. Jediný druh Cleistocactus byl v Brazílii nalezen v roce 1974. Další druhy, které nebyly ve 30. letech známé, se staly typovými druhy nových endemických rodů jako Floribunda Ritter (1979) s jediným druhem objeveným v 1959, Siccobaccatus P. J. Braun & Esteves (1990) se dvěma druhy z let 1973 a 1974 a Pierrebraunia Esteves, jejíž dva druhy byly objeveny v 1988 a 1999.

Celkový počet druhů a jejich jména mohou být z taxonomického hlediska značně složitá. V tomto příspěvku nemáme dostatek prostoru, abychom vše podrobně komentovali. Pro podrobný komentář doporučujeme Schumannia 3 (Braun & Esteves 2002).

V Tabulce 3 (příloha, str. IV) čtenář najde seznam všech druhových jmen, která používal Werdermann, a jejich srovnání se jmény užívanými autory. V některých případech mají jiní autoři, např. Taylor & Zappi, odlišný názor (viz přehled v Braun & Esteves 2002). Tato jména se v zásadě shodují se seznamem CITES, který publikoval Hunt v 1999, a jsou znázorněna v prostředním sloupci...

Kaktusy 2003 Speciál 1 - přední strana obálky: Pierrebraunia brauniorum

Kaktusy 2003 Speciál 1, str. 2 - Pierrebraunia brauniorum na své typové lokalitě spolu s autory, Minas Gerais, 1999.

Kaktusy 2003 Speciál 1 - strana č. 8:

Kaktusy 2003 Speciál 1, str. 47: Siccobaccatus dolichospermaticus, Serra Ramalho, Bahia, 1999

Kaktusy 2003 Speciál 1 - zadní strana obálky. Nahoře typická krajina ve východní Brazílii: Žulové kupole v Espirito Santo s broméliemi a Coleocephalocereus fluminensis, 1983. Dole typická krajina ve středozápadní Brazílii: Campo Cerrado a stolové hory v Tocantins, 1998.

Toto speciální číslo připravili po textové i obrazové stránce pánové Dr. Pierre Braun a
Eddie Esteves Pereira. Do češtiny přeložil Petr Pavelka jr., s anglickou verzí pomohl Roy Mottram. Výbor Společnosti jim tímto děkuje.

předchozí - následující číslo časopisu