|
Obsah časopisu Kaktusy 2016|4
(vyšlo 15. 11. 2016)
Dva „nové“ texaské echinocereusy 2: Nový poddruh v okruhu Echinocereus coccineus ENGELMANN ●
JAN HADRAVA | 111
Sulcorebutia polymorpha (CÁRD.) BACKEB. – zastavení na křižovatce dvou blízce příbuzných druhů ●
RUDOLF SLABA | 115
Loxanthocereus convergens RITTER 1981 ● MÁRIO SNOPKA |
122
Pestovanie sukulentov vo voľnej kultúre ● LADISLAV FÁBIÁN |
128
Do Las Vegas kvůli kaktusům ● HORST-HELMUT HENSSEN |
132
Gymnocalycium ragonesei CASTELL. – 40 let ve sbírce ● STANISLAV STUCHLÍK |
136
Není Oskar jako Oskar ● LUBOMÍR BERKA |
140
Jsou červenokvěté Echinocereus viridiflorus ENG. Echinocereus standleyi BR. ET R. 1922? ● JIŘÍ
ŠTEMBERA | 142
Zpráva o jednání Valné hromady SČSPKS v Piešťanech ● JAN GRATIAS |
P/49
Důležité informace pro funkcionáře a členy kaktusářských spolků ● JAROSLAV VÍCH |
P/53
Brněnské sympozium 2016 ● RADEK ČECH |
P/54
Výstava kaktusů v Žatci ● JAN GRATIAS |
P/56
Zlatý Alberto v roce 2016: Pavel Pavlíček ● JAN GRATIAS |
I–XII
Časopis Kaktusy a jeho 53. ročník v roce 2017 ● LIBOR KUNTE |
P/57
Padesát let Polskiego Towarzystwa Miłośników Kaktusów (PTMK) ● ANDRZEJ WANDZIK |
P/58
Z obsahu vybíráme:
Nový poddruh v okruhu
Echinocereus coccineus Engelmann
Jan Hadrava
Autor podává informaci o popisu nové subspecie
Echinocereus coccineus Engelmann subsp.
transpecosensis Wolfgang Blum & Traute & Jörn Oldach,
který vyšel v internetovém časopisu The Cactus Explorer (No.
14, April 2015) v článku: A New Echinocereus Taxon
with red Flowers from The Trans Pecos Area of Texas. Zároveň
popisuje své vlastní zkušenosti s těmito rostlinami
v přírodě během návštěvy USA (v pohoří Davis Mountains, Jeff
Davis Co., Texas, v nadmořské výšce 2100 m), kde roste
v sousedství formy E. chloranthus subsp.
cylindricus.
Sulcorebutia polymorpha (Cárd.) Backeb. – zastavení
na křižovatce dvou blízce příbuzných druhů
Rudolf Slaba
V úvodu autor potvrzuje
mimořádnou variabilitu druhu, ale i fakt, že se
morfologickými znaky zčásti blíží S. stainbachii a
zčásti S. tiraquensis. To napovídá skutečnosti, že se
s velkou pravděpodobností jedná o taxon vzniklý v dávné
minulosti hybridizací uvedených druhů. Dále popisuje jeho
výskyt v oblasti východně Cochabamba na úseku asi 50 km
dlouhém, mezi Kairani a Monte Punku. Protože směrem k Tiraque
se přibližuje k lokalitám S. steinbachii var.
horrida, jsou populace z této oblasti o něco více
podobnější S. steinbachii var. horrida. Ve
středu výskytu S. polymorpha, nedaleko Rancho Zapata,
se zase střetává se S. tiraquensis var. longiseta.
Jedinci S. polymorpha rostoucí v této oblasti jsou
proto trnitější. Nejvýchodněji položené stanoviště S.
polymorpha pak autor uvádí 4 km západně od Monte Punku,
kde se dotýká lokality S. tiraquensis var. aglaia
(syn. bicolorispina). Tuto varietu považuje, na
rozdíl od některých zahraničních specialistů, za
opodstatněnou, a to nejenom proto, že se vyskytuje na dobře
izolovaném stanovišti, ale také proto, že se jedná
o uniformní, v potomstvu stálou populaci, což se o jedincích
jí podobné formy „aglaia“ ojediněle se vyskytující na
typové lokalitě S. tiraquensis var. tiraquensis
v sedle Monte Punku, nedá říci.
Loxanthocereus convergens Ritter 1981
Mário Snopka
Autor v dalším ze série
cestopisných článků představuje cereusovitý druh, který není
v kultuře témeř zastoupený, i když by si to pro své menší
rozměry a zajímavé květy šarlatové barvy určitě zasloužil.
V přírodě jej pozoroval jen asi 120 km jižně od hlavního
města Peru Limy, v blízkosti říčky Omas. Typová lokalita je
o pár desítek kilometrů severněji a blíž k pobřeží. Na
pozorované lokalitě u říčky Omas rostly i Islaya
omasensis a Haageocereus pseudomelanostele.
Zkušenosti z kultury autorovi nejsou známy.
Pestovanie sukulentov vo voľnej kultúre
Ladislav Fábián
Autor prezentuje své bohaté a
letité zkušenosti s pěstováním sukulentních rostlin (myšleny
jsou tzv. ostatní sukulenty) sezónně ve volné kultuře.
Článek doprovázený množstvím fotografií takto pěstovaných
rostlin vyznívá optimisticky, i když autor upozorňuje na
možná úskalí na začátku a konci růstové sezóny, kdy může
dojít k nečekaným poklesům teplot, které mohou během pár
hodin zničit i několikaleté úsilí.
Do Las Vegas kvůli kaktusům
Horst-Helmut Henßen
Las Vegas je pro svou infrastrukturu
(přímé spojení s Evropou, cenově dostupné hotely) ideálním
výchozím místem pro kaktusářské exkurze. Zajímavá cesta může
začít v Red Rock Canyon, který leží před městem. Potom je
možné pokračovat přes státní parky k hranici s Utahem. Všude
se nacházejí malé upravené kempy nebo hotely. Stranou nesmí
zůstat ani Arizona na západ nebo jihozápad od Las Vegas.
Oatman, Grand Canyon nebo Prescott jsou vzdáleny jenom jeden
den cesty. Las Vegas je jednoduše přímo v zemi kaktusů.
Gymnocalycium ragonesei Castell.:
40 let ve sbírce
Stanislav Stuchlík
Před čtyřiceti lety
vysel autor semena Gymnocalycium ragonesei, výsev byl
úspěšný – vyseto bylo 312 semen, vyklíčilo 212 semenáčků.
Část z nich je v jeho sbírce dodnes. Jsou zasazeny
v polystyrénové misce, ve které upoutávají pozornost
návštěvníků. Rostliny jsou nenáročné, dobře rostou a
spolehlivě kvetou. Květy jsou dlouhé a štíhlé. Vzhled
rostlin je stejný jako v jejich domovině, což je solná pánev
Salinas Grandes (severní Argentina).
Není Oskar jako Oskar
Lubomír Berka
Autor se zamýšlí nad českými kultivary
kaktusů, z nichž vyzdvihuje Echinopsis cv. ’Oskar Smrž’,
který poprvé představil F. Pažout v r. 1942 jako výpěstek B.
Polanského. Na fotografiích pak představuje několik typů,
které se pod tímto jménem ve sbírkách vyskytují. Dále potom
připomíná i další české kultivary, z nichž asi nejznámější
je Gymnocalycium cv. ’Jan Šuba’.
Jsou červenokvěté
Echinocereus viridiflorus Eng. Echinocereus standleyi
Br. et R. 1922?
Jiří Štembera
Malé pátrání po tom, co jsou
červenokvěté E. viridiflorus vyskytující se ve
sbírkách a zda by mohly být spojovány s dnes trochu záhadným
E. standleyi Br. et R. Nebo jde jen zajímavě kvetoucí
hybridy?
|
