Kaktusy 2013|4

Obsah časopisu Kaktusy 2013|4  (vyšlo 15. 11. 2013)

Málo známý druh „zelené“ mamilárie od Pacifiku – Mammillaria beiselii Diers
Jan Říha
Druh roste na Pacifickém pobřeží Mexických států Colima, Michoacan a Jalisco, obývá kopce v předhůří Srra. Madre Occidental, vápencové skalní stráně, někdy se vyskytuje na plném výsluní, pak má dlouhé bělavé otrnění. Najdeme jej i v poloopadavých lesích v podrostu na humusovitých půdách, kde má otrnění kratší a řidší. V posledních letech
byla na pobřežních lokalitách nalezena řada zajímavých populací, některé se nacházejí i hlouběji ve vnitrozemí (TL 564). M. beiselii je dekorativním kaktusem, zejména ve vyšším věku, kdy vytváří větší hustě otrněné trsy.

Notocactus leninghausii (K. Schum.) A. Berger var. minor (F. Ritter) Theunissen ex Havlíček roste na skalách
Stanislav Stuchlík 
N. leninghausii patří k několika málo notokaktusům, které se pěstují častěji ve sbírkách. F. Ritter popsal varietu minor, která se liší menším rozměrem stonku a delším otrněním. Autor článku je názoru, že tyto znaky jen dokumentují proměnlivost druhu. Varieta se nachází na hustě zarostlém kopci Klein´s Berg poblíž města Pareci Novo (Rio Grande do Sul, Brazílie). V lese jsou různé skalní stěny, na kterých var. minor roste. Doprovodná vegetace je tvořena několika druhy rodů Lepismium a Rhipsalis i dalšími sukulentními rostlinami (např. rodů Begonia, Sinningia, Dyckia).

Pseudolithos dodsonianus (Lavranos) Bruyns & Meve (čeleď Asclepiadaceae)
Roman Štarha

Autor předkládá své dojmy z botanické expedice po severním Somálsku. Popisuje svá setkání s Aloe peckii, Aloe scobinifolia, Dorstenia lavrani. Ale také Echidnopsis virchowii, Echidnopsis chrysantha a Caralluma moniliformis. Nejemotivnější však bylo setkání s Pseudolithos dodsonianus (Lavranos) Bruyns & Meve (čeleď Asclepiadaceae). Rostliny sbíral a identifikoval v roce 1969 John Lavranos. V roce 1971 byly popsány jako Caralluma dodsoniana Lavranos, kdy holotyp pocházel z kopců 4 km severozápadně od městečka Erigavo. V roce 1993 Plowes přejmenoval rostliny na Anomalluma dodsoniana (Lavranos) Plowes, aby je dva roky na to Bruyns a Mewe překombinovali na Pseudolithos dodsonianus. Dále rostliny přibližuje slovně i obrázky, zabývá se příbuzenskými vztahy a také uvádí doporučení pro úspěšné pěstování v kultuře. 

Nový druh sulkorebucie - Sulcorebutia sedae Heřtus, Horáček, Kunte spec. nova
Libor Kunte

Sulcorebutia sedae Heřtus, Horáček, Kunte spec. nova

Druh je popisovaný na počest pana lékárníka Václava Šedy jako uznání jeho zásluh o propagaci a prozkoumání tohoto rodu kaktusů, které během desetiletí na mnohých cestách navštívil.
Popis
Stonek: jednotlivý až trsovitý, ploše kulovitý až kulovitý, 25 mm vysoký a 35 mm široký, přecházející v až 70 mm dlouhý, výrazně řepovitý kořen, roste trsovitě. Pokožka šedozelená až šedá, s načervenalým až šedočerveným tónem na hrbolcích, temeno ploché a hustě vyplněné trny. Kořen: až 70 mm dlouhý výrazně řepovitý v kultuře kulovitý
Žebra: 13–15 spirálovitě uspořádaná a rozčleněná v ploché, podlouhlé, asi 5 mm dlouhé hrbolky, areoly 4–5 mm dlouhé, 0,5–1 mm široké, pokryté krátkou bílou nebo nahnědle bílou plstí. Trny: okrajové početné, 20–30, na většině rostlin uniformní, sklovitě bílé k bázi hnědé až černé, hřebenovitě uspořádané a přilehlé k tělu, více či méně prohnuté a vzájemně propletené, báze poněkud zesílená a většinou tmavší, délka trnů uniformní 4–6 mm dlouhé, středový trn chybí. Poupata: vyrůstající ze spodních částečně zemních areol, zelenavě až světle fialová už v malé velikosti. Květy: bez vůně, světle fialové do středu světlejší, 23–30 mm dlouhé, 35–40 mm široké. Trubka: fialová až zelená, posázená zelenavými kopinatými šupinami. Vnější plátky: kopisťovité většinou zakončené špičkou. Vnitřní plátky: kopinaté.

Sulcorebutia bruchii HS 119

Tyčinky: pravidelně nasazené na vnitřní stěně trubky, nitky více či méně žlutorůžové, směrem nahoru žluté, pylové váčky žlutavé. Čnělka: ve spodní části asi 5 mm vtlačena do trubky, asi tak dlouhá, jako nejhořejší tyčinky, cca 25 mm dlouhá, bělavá, s bílou bliznou. Nektarium: krátké, sotva rozeznatelné, světle zelenavé. Semenná komůrka: okrouhlá, 2 mm v průměru, bělavá s hustě natlačenými jednotlivými vajíčky. Plod: šedohnědá bobule asi 4–5 mm široká, ve zralosti pergamenovitě vyschne a ve střední části praskne. Semena: průměrně 20–25 zrn v plodu, odpovídají semennému typu Sulcorebutia. Jsou 1–1,2 mm dlouhá a 0,7–0,9 mm široká, většinou bez zbytků oplodí. Hilum: skoro ploché a je menší než průměr semene.
Výskyt a rozšíření: Bolivie Department Chuquisaca cca. 40 km východně od Aiquile. Na mírných pahorcích, v rozpadavé břidlici, v nadmořské výšce kolem 2 600 m nad mořem. Rostliny rostou společně s křovinami na místech, kde se může půda smíšená s trochou humusu.
Typus: označený polním číslem LH 1579 uložený v herbáři Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze pod číslem PRC 454 875.
Variety a formy: rostliny na stanovišti byly uniformní, a stanoviště je geograficky izolované.

Jedna krásná lokalita na hranici argentinských provincií Catamarca a La Rioja
Martin Tvrdík

Autor krátce referuje o tom, jak mu náhoda pomohla k nálezu spojovacího článku mezi populacemi Gymnocalycium glaucum Ritter (typová lokalita jihovýchodně od Tinogasta) a Gymnocalycium catamarcense subsp. schmidianum H. Till a W. Till (typová lokalita jižně od Tinogasta) jižně od osady Copacabana, vedle hlavní asfaltové silnice na Tinogasta v hrubém, dočervena zbarveném štěrku. Morfologicky jsou rostliny z této lokality takové hodně otrněné G. glaucum, avšak některými znaky květu i stonku připomínají i G. catamarcense z této oblasti.

Pěstování, téma stále živé
Rudolf Slaba

Autor se v příspěvku zabývá jak obecnými principy pěstování kaktusovitých, tak se i zmiňuje o některých sledováních během své více než padesátileté pěstitelské praxe. Kromě toho připomíná poznatky pramenící z pozorování růstu kaktusů v domovině.
V kapitole „Substrát“ např. upozorňuje na nutnost používat takové složky, které zajistí propustnost, vzdušnost a rychlou vysychavost umožňující jeho vydatné avšak krátkodobé provlhčení. V části zabývající se zálivkou doporučuje interval zálivek v délce 3–5 týdnů. Jen tak může dojít k mírnému sesychání rostlin a následnému zhoustnutí trnů. Spíše jako zajímavost uvádí i dlouholetou zkušenost s používáním ledové studniční vody bez negativního vlivu na růst, vzhled i kvetení kaktusovitých. V otázkách týkajících se teplot doporučuje v době vegetace maximálně možné větrání, a to jak ve dne, tak v noci. Za nejoptimálnější pro růst kaktusů považuje pouze horní krytí proti dešti. Velkou nevýhodou je pak bohužel obtížné zabránění neúmyslné hybridizaci hmyzem. Generativní množení rostlin při tomto způsobu kultury by proto nemělo vůbec přicházet v úvahu.

Kaktusová vegetace White Sands National Monument, New Mexico
Oldřich Fencl

Autor v krátkosti představuje kaktusovou vegetaci, s kterou se setkal v sádrovcovo-písečných dunách v národním parku White Sands, jež jsou skutečnou geologickou raritou zasazenou do Tularoské pánve s drsným klimatem, které je charakterizováno častými teplotními výkyvy. Léta jsou horká s denními teplotami nad 35°C. Zimy jsou zde naopak chladné, v noci teplota pravidelně klesá pod bod mrazu, minima jsou kolem –30°C. Průměrné roční srážky okolo 200 mm se vyskytují převážně v letních měsících v podobě bouřek. Z kaktusů zde rostou Cereus greggii, Coryphantha macromeris, C. sheeri, C. vivipara, Echinocereus triglochidiatus var. triglochidiatus, E. fendleri, E. ennaecanthus, Toumeya papyracantha a šest druhů opuncií, z nekaktusovitch pak např. Yucca elata. Botanicky spadají White Sands pod ekoregion pouště Chihuahua, která je největší pouští v Severní Americe a zasahuje hluboko do Mexika.

Chaco Boreal pootevřelo vrátka – novinky ze světa frailejí
Lubomír Berka

 Frailea larae R. Vásquez

Novinky v rodu Frailea z posledních let z oblasti Gran Chaco představuje specialista a propagátor těchto miniaturních a ve sbírkách stále málo zastoupených rostlin.
Slovem i na fotografiích představuje mj. Frailea piltzii n. n. ze severní Paraguaye, okrajů pohoří Cerro León, a ze severního okraje Chaca v Bolívii Frailea amerhauserii Prestlé, detailněji potom Frailea larae R. Vásquez, jihovýchodně od Roboré v departamentu Santa Cruz v Bolívii, Frailea atrobella Diers, Krahn & R. Vásquez, východně od San José de Chiquitos, v departamentu Santa Cruz, Bolívie, a nejnověji popsanou Frailea angelicana Diers & Schädlich z Mato Grosso do Sul, Brazílie, východně od Porto Murtinho. Jmenované rostliny porovnává s jejich příbuznými. V závěru uvádí i doporučení k pěstování těchto rostlin v kultuře.

Kaktusy 2013/4 - přední strana obálky: Mammillaria beiselii Diers

FOTOAPARÁTEM ČTENÁŘŮ - ukázková stránka …Jak vám letos kvetly?

Kaktusy 2013/4 - zadní strana obálky

Kaktusy 2013 speciál 2 - přední strana obálky Huernia oculata (foto Petr Pavelka)

Kaktusy 2013 speciál 2 - zadní strana obálky: (foto Petr Pavelka)

Předplatné časopisu

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přijímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

Jiří Štembera
Šéfredaktor časopisu Kaktusy
jiri.stembera@cactus.cz

předchozí - následující číslo časopisu