|
Výsevy mesemb
Autor: Zdeněk Podešva & Petr Pavelka
Úvod
V tomto článku bychom Vás chtěli seznámit s našimi
několikaletými zkušenostmi s výsevy rostlin čeledi Aizoaceae
(dříve Mesem-bryanthemaceae), známějších u nás pod označením
„živé kameny“. Domovinou většiny mesemb je jižní Afrika,
zejména pak Jihoafrická republika a Namibie. Na tomto území
jsou však značně rozdílné klimatické podmínky a z toho
plynou i rozdílné nároky na pěstování dospělých rostlin.
Nároky mesemb na výsevní podmínky nejsou již tak vyhraněné.
Základní způsob výsevu se tak dá s určitými zásadami a
obměnami aplikovat na všechny mesemb.
Závažným problémem při výsevech mesemb je kvalita
semen, čímž je míněna hlavně druhová čistota, správné určení
taxonu a v neposlední řadě i dobrá klíčivost. Většina druhů
totiž není samosprašná ale velmi snadno tvoří mezidruhové
hybridy (zejména Lithops, Conophytum, Pleiospilos). Proto je
dobré opatřovat si semena ze spolehlivých zdrojů a pěstíren.
Nejlepší zkušenosti jsme měli zatím se semeny získanými se
sběrů přímo z nalezišť v jižní Africe. Zde je totiž
zajištěna téměř 100%-ní čistota druhu a dobrá až výborná
klíčivost. U všech ostatních zdrojů, ať už z profesionálních
pěstíren nebo i tzv. importních semen z botanických zahrad
(např. z Jihoafrické republiky) tato záruka čistoty vždy
není a také klíčivost bývá někdy horší.
Vlastní výsevy mesemb
Vlastní výsev lze provádět různými technikami, je však třeba
dodržet určitá specifika pro rostliny čeledi Mesemb: pokud
budeme vycházet z podmínek v přírodě, zjistíme, že zde v
zimě ranní teploty klesají mnohdy až pod bod mrazu a i přes
den je při jasném počasí jen 10 až 12°C. Platí tedy zásada
"studených výsevů". Pro lithopsy jsou nejvhodnější teploty
klíčení 15-20°C, pro konofyta 10-15°C i méně (pocházejí
většinou z chladnějších oblastí). Obdobně je tomu u dalších
rodů mesemb a také u ostatních jihoafrických sukulentů
(např. Othonna, Pelargonium, Sarcocaulon). Pro přípravu
výsevů platí obdobné zásady jako u kaktusů:
1. Výsevní substrát
Substrát by měl být hlavně porézní,
spíše s jemnější strukturou (protože semenáčky mají dlouhé
jemné vlasové kořínky), pH spíše neutrální, s minimem látek
organické povahy, které by mohly způsobit hnilobu. Při
výsevech používám jako substrát směs praného říčního písku
(velikost zrn 0,1 až 3 mm), agroperlitu (zbaveného prachu),
rašeliny a dobré pařeništní zeminy (přesáté a zbavené
hrubších organických částic). Podíl jednotlivých složek je
stejný, pouze u choulostivějších druhů (jako např.
Dactylopsis, Didymaotus, Maughaniela, Meyerophytum,
Titanopsis hugo-schlechteri atd.) je lépe snížit obsah
zeminy a rašeliny, naopak pro rychle rostoucí keříčkovité
druhy může být substrát výživnější.
Další používané substráty jsou např. směs žulového písku,
popele a rašeliny nebo zahradnického substrátu (P. Pavelka,
Příbram, Česká republika) nebo 50% hrubého písku, 30%
přesáté písčité hlíny a 20% pemzy nebo perlitu (S. Brack,
USA). Je možno vysévat také do minerálních substrátů
(perlit, antuka) s doplňkovou výživou (umělá hnojiva s
nižším obsahem dusíku.) Ve všech případech je vhodné použít
asi 2-3 mm tlustou vrchní krycí vrstvu z antuky nebo lépe
praného písku či drti, zrnitosti 0,5 až 3 mm podle velikosti
semen tak, aby semena zapadla, ale neutopila se. Základním
předpokladem úspěchu je sterilizace substrátu (např. v
mikrotenových sáčcích asi 1 hodinu v horké páře nebo 10 min.
v mikrovlnné troubě).
2. Výsevní nádoby
Na výsevy je možné použít různé výsevní misky,
nejlépe plastové s vhodným víčkem nebo krycím sklem
(plastové krabičky s průsvitným víkem, plastové květináčky
4x4, 5x5 cm ap.). Je velmi vhodné vysévat do menších nádob
malý počet druhů (nejlépe jen jeden) a do stejné nádobky
vysévat druhy s podobnými nároky a rychlostí růstu
(nevysévat rychle rostoucí keříčkovité druhy např. spolu s lithopsy a konofyty). Samozřejmě vedle sebe nebudeme sázet
těžce rozlišitelné druhy. Např. květináček 4x4 cm (hloubka 4
cm) dělím na 2 nebo 4 políčka, na jedno políčko pak vysévám
asi 20-25 semen (2 políčka), resp. 10 semen (4 políčka).
Jako drenáž používám do spodu nádob perlit nebo kamennou drť
do výšky asi 1 cm.
3. Technika vlastního výsevu
Hlavní zásadou je volný výsev
na povrch výsevního substrátu. Semena tedy nezasypáváme a
zajistíme jejich rovnoměrné vysetí po celé výsevní ploše.
Jak již bylo uvedeno, struktura horní krycí vrstvičky by
měla odpovídat velikosti vysévaných semen.
Hustotu výsevu volíme tak, abychom nemuseli semenáčky
brzy po vyklíčení pikýrovat (nevysévat příliš nahusto).
Chemické ošetření semen před výsevem není potřebné. První
zálivku provádím podmokem 1% roztokem peroxidu vodíku nebo
převařenou měkkou vodou. Peroxid vodíku, na rozdíl od jiných
chemických preparátů - fungicidů, nezanechává žádná rezidua,
která by mohla mít negativní vliv na zdárný vývoj semenáčků
nebo brzdit proces klíčení. V uvedené koncentraci neškodí
ani právě vyklíčeným semenáčkům (zásadně nepoužívat „peroxid
vodíku v tabletách“ určený na odbarvování vlasů, ale ředit
technický nebo koncentrovaný 35% roztok - pozor, silná
žíravina, okamžitě vybělí pokožku na rukou). Povrch výsevu
opatrně postříkáme opět 1 až 3% peroxidem vodíku. Výsevní
misky pak zakryjeme víčkem nebo sklem.
4. Termín a podmínky výsevů
Často diskutován je termín
výsevu a jako nejvhodnější se uvádí únor až duben s optimem
v březnu. Tento termín se ovšem týká pouze klasického výsevu
za okno nebo ve skleníku, avšak s úspěchem lze vysévat také
v zářivkovém aparátu a to i v zimním období. Základním
předpokladem úspěchu, jak již bylo uvedeno, je "studený
výsev" s teplotami kolem 15°C , lithopsy snesou také vyšší
teploty (noc/den 20/25°C, konofyta vyžadují naopak nízké
teploty kolem 10 - 15°C. Noční a ranní poklesy teplot
klíčícím rostlinkám nevadí, naopak to může probudit semena
ke klíčení. Světlo není při vlastním klíčení nutné, ale
klíčenci již vyžadují dostatek rozptýleného světla (v žádném
případě však ne úpal na přímém slunci - na to jsou citlivá
hlavně konofyta). Uvedené podmínky se shodují s teplotním
režimem kolísání denních a nočních teplot v nevytápěném
skleníku, tj. v klimatických podmínkách střední Evropy v
březnu až dubnu, kdy je již i dostatek slunečního záření.
5. Ošetřování výsevů
Semena mesemb klíčí zpravidla již po
2 až 3 dnech, málokdy však vyklíčí všechna semena naráz.
Většinou má klíčení tzv. dvouvrcholový průběh jako další
pozoruhodné adaptační opatření pro zachování druhu (viz.
uvolňování semen z tobolek). Část semen klíčí opožděně po 10
až 20 dnech, případně i později. Klíčení bývá ukončeno 14 až
40 dní od začátku výsevu, zbylá část semen ještě zpravidla
dokličuje v dalších vhodných podmínkách, což se mi stává při
jarním výsevu na podzim, kdy dochází ve skleníku opětovně k
výraznějšímu poklesu denních i nočních teplot. Je tedy
vhodné vysévat tak, abychom nemuseli ihned po výsevu
pikýrovat - zde se ukazuje výhoda oddělených výsevů do
menších nádob. Po vyklíčení většiny semen , tj. po prvním
vrcholu, asi po 1-2 týdnech , je třeba začít výsevy větrat a
otužovat. Raději dříve, než později, protože většině
semenáčků vysoká vzdušná vlhkost škodí a semenáčky rychle
hynou nebo se vyvíjejí nezdravě. Semenáčky mají rády v
prvním roce života dostatek rozptýleného světla, ale přímé
slunce je může zničit.
Další ošetřování je třeba přizpůsobit jejich pravidelnému
pozorování - substrát udržujeme v prvním roce mírně vlhký
(rosení, opatrná zálivka podmokem), pouze když zpozorujeme u
vysoce sukulentních druhů tvorbu nového páru listů (k tomu
dochází 3 až 5 měsíců po vyklíčení a v prvním roce se může
několikrát opakovat), je třeba omezit zálivku na minimum a
poskytnout rostlinám dostatek suchého vzduchu. Keříčkové
druhy (skupina 1) rostou mnohem rychleji a po 2 měsících je
dobré je pikýrovat. Pokud se klíčenci ve výsevu vytahují
(nedostatek světla) nebo špatně zapouštějí kořínky a "plazí"
se po povrchu (špatná struktura výsevního substrátu nebo
horní krycí vrstvy), lze je krátce po vyklíčení (2 až 3 dny)
s úspěchem přepikýrovat, později již dochází k rychlému
růstu dlouhých jemných kořínků a je třeba počkat jeden až
tři měsíce, než semenáčky dostatečně zesílí a jsou schopné
regenerace poškozených kořenů po jejich přesazení. Vysoce
sukulentní druhy (skupina 3, hlavně konofyta, ale i lithopsy)
je lépe v prvním roce vůbec nepikýrovat a ponechat je v
původních výsevních nádobách (např. semenáčky konofyt jsou
velmi drobné, v první vegetační sezóně narostou v závislosti
na druhu do průměru kolem 3-10 mm ).
Závěr
Většina druhů mesemb nemá v prvním roce života vyhraněné
nároky na vegetační cyklus a od jara do podzimu vyrostou do
velikosti, kdy jsou již schopné přečkat zimu (období
vegetačního klidu). Např. konofyta, cheiridopsisy,
titanopsisy, ale i jiné druhy udržujeme v růstu i na podzim,
ve vhodných světelných podmínkách i přes zimu. V následující
sezóně se již o semenáčky staráme tak, jako o dospělé
rostliny s důsledným dodržováním jejich růstových cyklů a
vegetačního období. Hlavní zásady pěstování lze nalézt v
každé pěstitelské příručce o sukulentech, ještě jednou je
však třeba zdůraznit, že semenáčky mesemb nemají rády v
prvních letech života úpal na přímém slunci a jejich výsevy
vyžadují pravidelnou péči.
|
Něco o mesemb
|
|
Aloinopsis schooneesi |
Rozmanitost růstových a životních forem
mesemb je tak značná, že i velmi příbuzné druhy mohou být
jak jednoleté, tak vytrvalé rostliny, s různým stupněm
sukulence od bylin, keřů a keříků až k drobným vysoce
sukulentním rostlinám.
|
|
Conophytum chauviniae |
Již před vlastním výsevem je dobré alespoň
částečně znát charakter vzrůstu a stupeň sukulence
vysévaných taxonů. Z tohoto hlediska můžeme mesemb rozdělit
do 3 skupin:
1. vyšší keříčkové druhy
(Astridia, Delosperma,
Conicosia, Drosanthemum, Eberlanzia,
Jacobsenia, Lampranthus, Psilocaulon,
Ruschia…)
 |
|
Hereroa spec. RSA 1995 |
2. nízké trsovité druhy a keříky (Antimimma,
Aloinopsis, Bergeranthus, Brownanthus,
Cephalophyllum, Cylindrophyllum, Cheiridopsis,
Faucaria, Fenestraria, Frithia,
Mitrophyllum, Nananthus, Rabiea,
Rhinephyllum, Ruschia - některé druhy,
Schwantesia, Stomatium, Titanopsis,
Trichodiadema…)
 |
|
Titanopsis calcarea LMP 1575 |
3. vysoce sukulentní druhy
(Argyroderma, Bijlia,
Conophytum, Dactylopsis, Didymaotus,
Dinteranthus, Gibbaeum, Lapidaria,
Lithops, Oophytum, Pleiospilos,
Tanquana, Vanheerdea a další)
 |
|
Lithops optica cv. Rubra |
Plody a semena mesemb
Plody celé čeledi patří k nejzajímavějším výtvorům v
rostlinné říši. Jsou to vícepouzdré tobolky mimořádně
složité stavby. Semeník vzniká srůstem 3 až 20 plodolistů.
Jejich počtem je dán i počet pouzder v semeníku, která jsou
navíc oddělena přehrádkami. Pouze zcela výjimečně tvoří plod
jedlá bobule (Carpobrotus). Zralé tobolky zůstávají většinou
dlouhou dobu pevně uchyceny na rostlině, což má svůj význam
pro uvolňování semen. Tobolka je totiž hygrochastická a její
hvězdicovitě uspořádané chlopně se otevírají pouze po
zvlhčení vodou (v přírodě za deště nebo silné mlhy). Za
sucha se pak tobolky opět uzavírají. Uvolňování semen z
tobolek probíhá v přírodních podmínkách hlavně za deště, kdy
dojde k otevření tobolek a obnažená semena jsou padajícími
kapkami vody vymršťována do okolí.
Tobolky mají různě komplikovanou stavbu od jednoduchých, kde
jsou po otevření tobolky semena úplně obnažená až po velmi
složitou. U tobolek s komplikovanější stavbou nejsou ani po
úplném rozevření chlopní žádná semena vidět. Protažené stěny
přehrádek vytvářejí nad semeny v pouzdrech stříškovitá víčka
s podélnou štěrbinou a okrouhlými otvory na obou koncích.
Tato víčka brání rychlému vyplavení všech semen při prvním
náhodném dešti a tak zabezpečují dokonalejší zachování druhu
na stanovišti. Víčka také přispívají k vymrštění semen do
větší vzdálenosti od rostliny. Některé složitější tobolky
mají ještě zvláštní přihrádky, ze kterých se semena mohou
uvolnit pouze po úplném rozpadu tobolky, tedy až po několika
letech. Takto může být blokována až polovina semen v tobolce
a tvoří tak jakousi " železnou zásobu ". Semena mesemb mají
rozmanitou velikost od cca 1-2 mm v průměru (Conicosia,
Herreroa, Pleiospilos) až po téměř prachová semena (Dinteranthus,
některé druhy Conophytum atd.). Také velikost semen uvnitř
rodu Lithops je značně proměnlivá.
Z předchozích řádků vyplývá také způsob získání semen z
rostlin pěstovaných v kultuře. Zcela vyzrálé suché tobolky
(semeníky dozrávají až půl roku, tedy u většiny druhů až na
jaře) opatrně vytáhneme tak, abychom rostlinu zbytečně
nepoškodili. Tobolky pak ovlhčíme vodou (např.
rozprašovačem) a ty se pak v krátké době rozevřou. U tobolek
s jednoduchou stavbou můžeme ihned vybírat semena. U tobolek
se složitější stavbou vyklepeme část volně dostupných semen
a pak si pomůžeme např. pinsetou. Rozebereme tobolku tak,
abychom získali pokud možno všechna uzavřená semena (tj. i
tzv. výše uvedenou železnou rezervu). Semena není potřeba po
osušení nijak ošetřovat, je vhodné je do výsevu udržovat v
suchu a chladnu, což platí obecně pro všechna semena kaktusů
i sukulentů. Semena bývají bezprostředně po dozrání údajně
málo klíčivá a tento stav trvá 2 až 6 měsíců. Uvádí se, že
např. semena lithopsů si zachovávají klíčivost až 20 let (to
má také velký význam pro zachování druhů na jejich
přírodních stanovištích po dlouhotrvajících obdobích sucha,
kdy může dojít ke zdecimování původní populace). |
