|
Výsevy Dioscorea elephantipes
Autor: Petr Pavelka
Dioscorea elephantipes
Engl., tzv. „sloní noha“, patří stále k málo zastoupeným druhům
v našich sbírkách. Při rozhovorech se svými přáteli se často
dovídám o téměř nemožném pěstování tohoto druhu v našich
podmínkách. Jednou semena vůbec neklíčí, podruhé brzy zajdou
nebo je zahubí plíseň. Způsobů uhynutí je spousta, ale téměř
všichni, kdo o své rostliny takto přišli nebo je vůbec
nevypěstovali, se shodují v jedné věci, a to že hlavním
důvodem je přílišná choulostivost Dioscorea elephantipes.
Zjišťuji, že tento mýtus je silně zakořeněný v myšlení
pěstitelů, přestože podle svých zkušeností nevidím důvod
svědčící o jeho opodstatněnosti.
První „okřídlená“ semena
dioskoreí z Jižní Afriky jsme dostali před několika lety a
jako ostatní druhy jsme je na jaře vyseli klasickou
Fleischerovou metodou do zavařovacích sklenic do mokrého
substrátu. Po dvou měsících vyklíčilo jedno semeno z deseti
a začínal jsem přemýšlet, kde se stala chyba. Výsevy byly
neustále zavřené a položené pod parapetem ve skleníku, kde
se teplota pohybovala v rozmezí 15 - 30°C. Sklenice s
vyklíčenými semeny jsem otevřel, a když jsem si vzpomněl,
trochu jsem je zalil.
Celé léto nedoklíčilo ani
jedno semeno a už jsem měl nutkání sklenice s nevyklíčenými
semeny vyhodit, abych si udělal místo na “cennější” druhy.
Možná v této fázi skončilo svůj život mnoho semen dioskoreí
u jiných pěstitelů. Přes léto se zem ve sklenicích (i v
uzavřených) zazelenala mechy a řasami, ale i tak jsem semena
ponechal svému osudu, neboť i když byla ve vlhku, všechna
vypadala zdravě.
Jakmile přišel podzim a
teplota pod parapetem dosahovala hodnot mezi 5 až 15°C, začala
postupně semena klíčit a do vánoc byly sklenice zelené ne
mechem, ale dioskoreami. Nejdříve skoro současně se objevily
rychle rostoucí kořínek a úzký šlahoun, který se asi po 10
dnech rozvinul v lístek. Během prvních deseti dnů se také
vytvořila zásobní hlíza o průměru asi 1 cm, která v této
velikosti zůstala po celou zimu.
Semenáčky jsem přepikýroval
jednotlivě do květníků a držel je ve vlhku. Jak hlíza, tak
list se nezvětšovaly a na jaře listy uvadly. Tehdy jsem
semenáče přestal zalévat. Asi jednou za měsíc jsem “prázdné"
květníky trochu zalil, přeci jsem měl o osud malých
rostlinek strach.
A takto spící semenáčky jsem opustil 20. července, kdy jsem
se vydal na výpravu do Jižní Afriky. Po návratu, koncem
září, byly rostlinky v plném růstu a podle slov úspěšné
pěstitelky - o celý skleník se starala moje maminka, která v té době dokázala odlišit kaktus a euforbii - se samy
probudily, aniž by je zalévala. Ani jedna dioskorea nevzala
za své.
Protože jsem viděl dioskoree
v přírodě v jejich přírodních podmínkách, bylo mi jasné
chování semen ve sklenicích. Tyto v zimě rostoucí kaudexy
rostou při teplotách blížících se v noci 0°C a 10-15°C přes
den. V té době je silná rosa, i několik milimetrů za noc, a
semena mají dostatek vláhy na vyklíčení. V létě je rosa
menší a rychle se vypařuje. Proto si rostliny i semena
„vybraly” zimní období za nejvhodnější k přechodu ze stavu
dormance do aktivního růstu. Táta tedy brzy po příletu domů
vysel semena dioskoreí a výsledek na sebe nenechal dlouho
čekat - klíčila téměř stoprocentně.
Při dodržení několika zásad, je vypěstování dioskoreí
snadné. Pro klíčení je třeba zajistit teplotu kolem 10°C a
vlhko. Potom už můžete jen čekat. Pro vyhnutí se plísním
doporučuji minerální substrát bez humusu. Stejně tak
semenáče nesnáší přímé slunce a nejlepší je umístit výsevní
sklenice pod parapet, kde vám už jiná rostlina neporoste. V
době růstu zalévám rostliny vydatně a po uschnutí listů na
jaře je dobré květníky pomlžit rozprašovačem, a nahradit tak
rosu. Zálivka v době dormance není stejně jako pro další
jihoafrické sukulenty nebezpečná, některé druhy a rody ji
dokonce vyžadují. Pro rychlý růst je možné přihnojovat. Ve
skleníku dioskoreje nepřihnojuji a za tři roky od výsevu
rostliny dosahují maximálně 3 centimetry v průměru.
Při výsevech dioskoreí vám přeji mnoho úspěchů a hlavně
trpělivosti. Přesto se málokomu podaří vypěstovat ve
skleníku exemplář o průměru 120 cm, jaký jsme viděli v
přítomnosti cykasů (Encephalertus lehmanii) nedaleko
jihoafrického Steytlervillu.
|
Fotogalerie k článku
o výsevech
Dioscorea elephantipes
|
|
Dioscorea elephantipes
Engl.,
„sloní noha“
|
|
|
Dioscorea elephantipes
Engl.,
|
|
|
Dioscorea elephantipes
Engl.,
detail „sloní nohy“
|
|
|
Dioscorea elephantipes
Engl.,
olistění během vegetačního období,
v našich podmínkách od podzimu do jara
|
|
|
Dioscorea elephantipes
Engl.,
nenápadné květenství sloní nohy
se objevuje na podzim |
Všechny
ilustrační fotografie
©
Zdeněk Podešva |
