Kaktusy 2012|3

Obsah časopisu Kaktusy 2012|3  (vyšlo 15. 8. 2012)

Mexické kaktusy v šachtičkách
Libor Kunte, Jaroslav Šnicer

Drobné kaktusy rostoucí ve velmi nepříznivém prostředí bezodtokových pánví nebo v poněkud příznivějším prostředí travnatých společenstev, vyvinuly velmi specifickou životní strategii pro přežití během nejméně příznivých období roku. Jedná se o schopnost během, suchého období, kdy jsou dehydratovány, být zataženy v šachtičce a teprve s příchodem dešťů dosytit vodou oblast řepovitého kořenu a krčku, přičemž dojde k vysunutí zelené části stonku nad úroveň terénu. Dánský botanik Christen C. Raunkiaer vypracoval tzv. systém životních forem rostlin, které rozdělil do šesti skupin (později přibyla skupina sedmá – epifyty). Stručný přehled druhů kaktusů vytvářející šachtičky – bezodtokové pánve severního Mexika: Ancistrocactus sp. nova, Ariocarpus kotschoubeyanus, Lophophora alberto-vojtechii, Lophophora koehresii, Mammillaria coahuilense – rostlinné společenstvo pastizal: Echinocereus pulchellus, Echinocereus pulchellus f. aquirrei, Echinocereus pulchellus subsp. sharpii, Mammillaria picta, Stenocactus phyllacanthus, Stenocactus sp., Turbinicarpus lophophoroides.

Sulcorebutia azurduyensis Gertel, Jucker et de Vries 2006 – velmi žádaná novinka
Pavel Heřtus

Při všech třech posledních cestách do Bolívie vedly autorovy kroky do oblasti Tarvita – Azurduy, kde roste Sulcorebutia azurduyensis. Již nedaleko za Tarvita se nacházejí první lokality tohoto proměnlivého druhu. Na skalnatých kopcích mezi kameny rostou drobné rostlinky o velikosti do 30 mm. Většina je však velikosti kolem 10–20 mm. Dále směrem na Monte Agudo se na skalách nachází Aylostera azurduyensis, některé kvetou dokonce bíle. Na jednom místě rostou i sulkorebutie patřící do skupiny azurduyensis. Je to zajímavá robustní forma, velikosti 50 až 60 mm. O rok později v blízkosti Azurduy na vrcholu kopce je nalezena zajímavá forma S. azurduyensis s květy oranžovými a žlutými, ale i kvetoucí červeně a dvoubarevně. Květ je červený a má žlutý jícen. Zavládne nadšení z této nové a zajímavé populace, i když se nejedná o nový druh. Cestou do Culpina a Camargo v cestě stojí řeka Rio Pilcomayo, kde končí osud jedné expedice.

Australský baobab a láhvové stromy
Josef Odehnal

Předmětem tohoto článku je jediný zástupce rodu Adansonia nacházející se v Austrálii. Autor se zmiňuje o náročných klimatických podmínkách v místech jejich výskytu, limitující rozšíření tohoto druhu. Poukazuje na podobný rod, který daleko lépe zvládá klimatické podmínky celé Austrálie a jeho množení a rozšiřování je vládou Austrálie podporováno.

Nový botanický taxon: Ferocactus wislizeni (Engelm.) Br. & R.
var. ajoensis R. Fencl & R. Kalas var. nova
R. Fencl & R. Kalaš

Autoři popisují novou varietu F. wislizenii ze severní strany obce Ajo, Arizona, USA, která je dále rozšířena v jihozápadní Arizoně, západně od obce Casa Grande až po východní horský hřeben u města Yuma. Roste osamoceně nebo mezi keři Larrea tridentata na rovinatých pláních pouště Sonora. Typový materiál sbíral Rick Fencl 23. června 2012. Herbářový vzorek je umístěn v The University of New Mexico Herbarium, Albuquerque, New Mexico, USA. Lidové názvy: fishhook barrel cactus nebo Arizona barrel cactus.

Popis charakteristických rysů variety: Samostatné stonky, výjimečně ve skupinách. Stonek: dospělé rostliny tvaru válce, povrch rozdělen do žeber, výška většiny dospělých rostlin se pohybuje mezi 50 až 150 cm, tloušťka se pohybuje mezi 30 a 40 cm. Pokožka (epidermis) hladká, tmavozelené matné barvy. Žebra: počet 21–30 (střední hodnota 26), 3 až 4 cm hluboká, nejsou rozdělena do bradavek, ale zvýšená u areol. Areoly: eliptického tvaru, spodní sekce nese trny bez vlny; horní neoddělená sekce produkuje u vrcholu rostliny květy a zakrnělé trny ze žlázy. Středové trny: čtyři (4); spodní jeden (1) je výrazný, odstávající a zploštělý, na konci hákovitý nebo téměř hákovitý, často silně pokroucený, načervenalý, délky 7 až 12 cm; horní tři (3) směřují vzhůru, přímé nebo lehce ohnuté, načervenalé, 4,5 až 7,5 cm dlouhé. Všechny středové jsou příčně žebrovité a na stranách sploštělé. Přechodné trny: tři (3) směřují dolů, přímé nebo ohnuté do stran, načervenalé, délky 2,5 až 4 cm a rovněž příčně žebrované. Celkově však méně výrazné než trny středové. Okrajové trny: v počtu 6–10, většinou přímé, štětinového nebo jehlicovitého vzezření, celkově mohutnější než u typu, bělavé až šedé barvy, 3,5–5 cm dlouhé. Kořenový systém: mělký, do stran rozprostřený, blízko půdního povrchu. Květy: objevují se blízko horního růstového temene rostlin na svrchní části areol. Květy se otvírají během dne, vnitřní okvětní lístky jsou oranžové až červené barvy s nádechy žluté a s výrazně tmavším středovým proužkem, vnější okvětní lístky jsou žluté až žlutooranžové. Tyčinky červené až oranžové; prašníky žluté; blizny žluté, v počtu 10–13. Šířka květu se pohybuje kolem 5 cm. Plod: v mládí zelený a masitý, pokrytý šupinami listového tvaru a bez vlny, po dozrání žlutý a masitý, 3 až 6 cm dlouhý, 2,5 cm silný, s přetrvávajícím zaschlým okvětím. Zralé plody zůstávají na rostlinách téměř až do následujícího období květů. Semena: střední velikosti, protáhlého tvaru, 1,9 ař 2,2 mm dlouhá; povrch semene (testa) je žilnatý, isodiametrický, černé nebo kávové barvy; hilum na prodloužené straně semena, hluboké; mikropylární otvor na vnějším okraji hila.

Escobaria abdita Řepka & Vaško, přehlížená miniatura ze severního Mexika
Radomír Řepka & Zdeněk Vaško

V článku je přiblížen nález nového druhu Escobaria abdita a publikován jeho český popis, v originálu otištěný v CSJ. Je to morfologicky výjimečný druh, význačný svým uspořádáním bílých prstovitě utvářených trnů se zvláštní strukturou na příčném průřezu. Tato miniatura je značně uzpůsobena ekologicky velmi vyhraněnému biotopu, neboť roste v hlinitých mělkých pánvích u obce El Oro, ve státu Coahuila v severním Mexiku, po většinu roku téměř zasypána až po vzrůstný vrchol substrátem. V článku je taktéž zmíněna historie nálezu a popisu, pravděpodobná příbuznost s okruhem E. missouriensis a poznámky o chování tohoto druhu v kultuře. 

Notocactus carambeiensis Buining et Brederoo, 1973 a jeho vztah k Notocactus villa-velhensis (Bckbg. Et Voll) Slaba 1984
Jaroslav Vích

Obě rostliny rostou v brazilském státu Paraná, západně od města Curitiba. Je to nejsevernější zaznamenaný výskyt notokaktusů v Brazílii. Areál rozšíření je dokumentován podél silnice č. 376. Rostliny rostou společně, vždy na skalnatých místech. Rozmanitost habitu rostlin je veliká a je vidět na fotografiích. N. villa-velhensis se od N. carambeiensis odlišuje žlutozelenou barvou epidermis, generativní orgány jsou stejné. Jedná se o rostliny jediné velké populace, příslušníky jediného druhu. Pro jeden druh existují dvě validní jména: „carambeiensis“ a „villa-velhensis“. Na úrovni druhu musí být dána přednost jménu „carambeiensis“. Uvádět jméno „villa-velhensis“ jako varietu k N. carambeiensis není důvod.

Gymnocalycium ’andbald’ na pokračování
Stanislav Stuchlík

Autor navazuje na svůj článek o stejnojmenných rostlinách, který vyšel před deseti lety v časopisu Kaktusy. Od té doby vypěstoval další generaci těchto hybridních rostlin, které již také kvetou. Barvy květů nové generace odpovídají barvám květů původních rostlin, odnožování se projevuje v menší míře. Pěstování hybridních rostlin u nás není příliš rozšířené, na Západě se pěstují mnohem častěji. Problémem u hybridních rostlin, vypěstovaných ze semen, je skutečnost, že je třeba si jich ponechat více, abychom viděli jejich květy a mohli si vybrat ty, které nám vyhovují.

Mammillaria carmenae Castaneda, nedoceněná mexická kaktusová (hezká) slečna
Jan Říha

Dlouho zapomenutá, ale hledaná M. carmenae byla opětovně nalezena A. B. Lauem v roce 1977. Několik měsíců poté jsem měl možnost ji tam uvidět. Roste na kolmých severních stěnách. Nedávno ji tam po dlouhém hledání nalezl M. Schauer a pořídil obrázky. Je to něco zcela výjimečného.

Kaktusy 2012/3 - přední strana obálky

Kaktusy 2012/3 - zadní strana obálky

Předplatné

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přiímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

předchozí - následující číslo časopisu