|
Obsah časopisu Kaktusy 2000|3
NOVÝ POPIS
Eriosyce multicolorispina Janeba & Slaba spec. nova - nový argentinský druh
z podsekce Pyrrhocactus ● Rudolf Slabá a Zlatko Janeba
Notocactus neobuenekeri Ritter - bohatě odnožující notokaktus ● Stanislav Stuchlík
Dvě nové kombinace v rodu Pediocactus ● Miloslav Hájek
NÁMĚT PRO SUKULENTNÍ BONSAJ
Pelargonium gibbosum (L.) L. Hér. ● Jan Gratias
SETKÁNÍ S...
Trichocaulon cactiforme N. E. Br. f. cristata ● Václav Richtr
KAKTUSAŘSKÉ ABC
Kaktusářská latina II. ● Jan Klikar
Z HISTORIE KAKTUSÁŘSTVÍ
Z historie Svazu českých kaktusářů • Jaroslav Stejskal
FEJETON
Šoupací skleník • Antonín Hlava
Kaktusy na poštovních známkách
Afghánistán 1999 • Jan Klikar
Werner Rauh † • Jan Říha
K taxonomii jihoamerických opuncií (2.) • Zlatko Janeba
Monadenium ritchei ssp. nyambense • Svatopluk Ryba
Pekelný fík a Porto Santo - Euphorbia piscatoria Ait. • Ivana Richterová
Z NAŠICH SBÍREK
Doc. RNDr. Edmund Sedlák, CSc, Hroznová 8, 603 00 Brno-Pisárky • Jan Gratias
Ferocactus echidne nebo Ferocactus rafaelensis • Jan Klikar
Rebutia heliosa v. condorensis Donald • Josef Odehnal
Turbinicarpus beguinii (Taylor) Mosco y Zanovello (1997)
Rozšírenie, ekológia, stupeň ohrozenia • J. Manuel Sotomayor, Alberto Arredondo Comez, Mario MartInez Méndez
Tanquana prismatica (Marloth) H. E. K. Hartmann & S. Liede • Petr Pavelka
Dvě rostliny variabilního Gymnocalycium quehlianum (Haage jr. ex Quehl) Berger • Stanislav Stuchlík
RECENZE
Kunte Libor a Pavlíček Pavel: NOVÁ KNIHA O KAKTUSECH • Jan Gratias
Je možné že roste právě zde aneb Cintia • Ladislav Horáček
Jdeme s dobou, aneb GPS při hledání kaktusů • Ladislav Horáček
Ze starých knih
WŠEOBECNÝ ROSTLINOPIS JANA SWATOPLUKA PRESLA,
čili Popsání rostlin we wšelikém ohledu užitečných a škodliwých
Botanická zahrada profesora Martina Cárdenase v městě Cochabamba v Bolívii • Jan Říha
Eriosyce multicoloríspina Janeba & Slaba spec. nova -
nový argentinský druh z podsekce Pyrrhocactus
Rudolf Slaba a Zlatko Janeba
Zařazení
některých chilských (výjimečně peruánských a argentinských)
kulovitých kaktusů do jednotlivých rodů přinášelo
v minulosti neustálé diskuse. V poslední době však většina
odborníků přistoupila na revizi F. Kattermanna (ERIOSYCE,
THE GENUS REVISED AND AMPLIFIED, 1994), v níž jsou rody
Eriosyce, Pyrrhocactus, Islaya,
Horridocactus, Chileosyce a Neoporteria
sloučeny v rod jediný, nesoucí název podle prvně
ustanoveného rodu - Eriosyce. Tento nově vytvořený
velkorod pak F. Kattermann rozdělil na dvě sekce (Eriosyce
a Neoporteria) a šest podsekcí, pojmenovaných podle
výše vzpomenutých rodů. Jako druhou podsekci v pořadí, a to
v rámci sekce Eriosyce, uvádí subsect.
Pyrrhocactus. Do ní zahrnuje rostliny vyznačující se
plody, které se otevírají štěrbinou při jejich bázi a které
rostou na východních svazích andské-ho hřebene, tedy na
argentinské straně. Do této podsekce zahrnuje pět druhů,
E. strausiana var. strausiana a var.
pachacoensis, E. bulbocalyx, E. andreaeana,
E. villicumensis a E. umadeave. Ostatní jména
pyrhokaktusů z této oblasti pak považuje za neplatná, popř.
synonymní, protože u nich postrádáme výstižný popis a
přesnější udání místa výskytu. S tímto lze bez větších
výhrad souhlasit, s tím doplněním, že areál výskytu subsect.
Pyrrhocactus nebyl doposud zcela podrobně prozkoumán
a zejména na jižním okraji rozšíření lze očekávat další
nálezy. Jedná se totiž o oblast již poměrně chladnou,
s chudým výskytem jednotlivých kaktusových druhů, se
špatnými cestami a tudíž kaktusáři málo navštěvovanou.
Doposud se v literatuře uvádí výskyt příslušníků podsekce
Pyrrhocactus od města Salta (prov. Salta), přes
provincie Catamarca, La Rioja, San Juan, Mendoza, až po
severní část provincií Neuquén a Río Negro, tedy na úseku
dlouhém více než 1500 km. Nám (Janeba, Slavík, Krejčík,
Slaba) se na jaře 1996 podařilo nalézt a studovat dalšího
příslušníka této podsekce přibližně 200 km jižně od města
Mendoza… |
