Kaktusy 2002 | Speciál 2

Rod Ariocarpus Scheidweiler
Libor Kunte, Vladislav Šedivý
Autoři fotografií: Jaroslav Bohata, Pavel Malík, Pavel Pavlíček, Vladislav Zatloukal

Úvod
Ariocarpus, ještě donedávna jednoduše pochopitelný a transparentní rod jedněch z nejatraktivnějších mexických kaktusů, se může pro mnohého z nás po několika revizích, nových popisech a kombinacích, provedených v posledních letech, zdát málo srozumitelný.

Cílem tohoto speciálního čísla KAKTUSY 2002 je podat přístupný nástin rodu bez zbytečných konfrontačních názorů, které by další zmatek dále prohloubily. Pokud se tento záměr podaří alespoň zčásti, bude základní účel splněn.

Výchozími podklady pro tuto práci byly současné názory na definici jednotlivých taxonomických kategorií (v tomto případě rod, druh, poddruh, varieta), aplikované do námi navrhovaného schématu rodu, které vyplynulo logickou dedukcí z diskuse o jednotlivých taxonech. Dále práce vychází ze zkušeností získaných při pozorování zástupců rodu v terénu i v kultuře a v neposlední řadě také z obsáhlé literatury zejména z období posledních deseti let.

Limitovaný rozsah SPECIÁLU neumožňuje detailní rozbory jednotlivých taxonů, stejně tak nechceme znovu popisovat známá fakta o historii a botanickém vývoji rodu nebo opakovat návody na pěstování rostlin v kultuře. Soustředíme se tedy především na podstatné skutečnosti, vycházející především z podmínek života rostlin v přírodě s poukazy na mezidruhové a vnitrodruhové příbuzenské vazby.

Výskyt a rozšíření
Ariokarpusy se vyskytují na rozsáhlém území, sahajícím od jihozápadního Texasu (USA) do středního Mexika (konkrétní naleziště jsou ověřena ve státech Coahuila, Chihuahua, Durango, Zacatecas, San Luis Potosí, Nuevo Leon, Tamaulipas a Querétaro), které v zásadě kopíruje Chíhuahuašskou poušť a na ní navazující polopouštní rostlinné formace.

Vegetačním krajinným typem je především matorral xerófilo (semiaridní zóny s nízkou keřovitou vegetací často kaudiciformního typu, kde dominují rostliny se sukulentním stonkem) a jeho podtypy (matorral crasicaule, matorral desértico rosetófilo, matorral micrófilo a matorral submontano).

Křovinatá pouštní a polopouštní krajina je tedy většinovým typickým prostředím. Některé ariokarpusy se však objevují i ve výše položených savanách (pastizal) nebo naopak v prostředí nízko položených řídkých poloopadavých či opadavých lesů téměř tropického charakteru (bosque espinoso, bosque tropical subcaudicifolio, bosque tropical caudicifolio).

V souhrnu lze říci, že jde o kaktusy většinou středních poloh (okolo 1000 metrů nad mořem) vyskytují se však i extrémy (výskyt ve výšce 200 m n. m. nebo 2400 m n. m.).

 
Ukázky ze Speciálu - str. 2 - 3 - 18