Kaktusy 2016|3

Obsah časopisu Kaktusy 2016|3  (vyšlo 15. 8. 2016)

Niektoré druhy z rodu Echinofossulocactus Lawrence 1841
Ladislav Fábián
Autor, známý slovenský pěstitel kaktusů a sukulentů, předkládá svůj pohled na vnitřní uspořádání rodu Echinofossulocactus. Polemizuje o současném pohledu profesionálních botaniků na tuto problematiku i o oprávněnosti používání jména Stenocactus. Přibližuje obrazem i slovem vybrané rostliny ze své sbírky, kterou má uspořádanou podle monografie brněnského specialisty na rod Echinofossulocactus pana Pechánka. V závěru konstatuje, že i přes některé nejasnosti jde o velmi krásné rostliny, jejichž pěstování a pozorování udělá každému určitě radost.

Sulcorebutia tiraquensis v. huanacuniensis W. Gertel novinka z Bolívie
Pavel Heřtus  
Vyprávění známého cestovatele o strastiplné anabázi při hledání novinky v rodu Sulcorebutia – S. tiraquensis v. huanacuniensis. První pokus nedopadl kvůli havárii jednoho z vozů dobře, proto se výprava druhý den pokouší nalézt předpokládanou lokalitu (Huanacuni Chico) z jiné světové strany. Ani druhý pokus se nezdařil a je rozhodnuto odsunout další a poslední pokus až na konec expdice. Rozuzlení je překvapivé a radost z nalezených rostlin i zralých semínek na celkem třech lokalitách obrovská. A tak byla expedice nakonec úspěšná i přes téměř zdemolované auto, jednu zlomenou ruku, nakopnutí koněm a mnoho odřenin a šrámů…

Vegetační rozmanitost xerofytního matorralu na Piedra Azul, Nizanda, Oaxaca
Zdeněk Štěpančík

Jednou z botanicky nejzajímavějších částí pacifických svahů Tehuantepecké šíje státu Oaxaca je širší okolí obce Nizanda, známé jako Paso Chivela, rozprostírající se přímo na rozhraní centrální pahorkatiny a pobřežních pacifických rovin. Náš průzkum jsme zahájili v kopcovité oblasti cca 1 km severně od obce Nizanda, na jihovýchodním okraji vápencového zlomu Piedra Azul. Tyto svahy jsou tvořeny vápencovými nakupeninami modelovanými vodní erozí s plošně velmi omezenou nevyvinutou vápencovou půdní vrstvou a místně téměř svislými srázy výchozů vápencových skal. Stromový vegetační pokryv se dá charakterizovat jako tropický nízký opadavý les na holé skále (SBCr) s výškou do 7 m a přimíšenými jedinci do 15 m výšky. Je možno zde pozorovat mj. Neobuxbaumia scoparia, Pilosocereus colinsii, Beaucarnea recurvata, Ficus petiolaris, Bursera excelsa, Jacaratia mexicana, Plumeria rubra, Pseudobombax elipticum, Comocladia engleriana, Erythrina lanata aj. Podrost, tedy přízemní vrstvu, lze označit jako xerofytní matorral tvořený terestrickými rosetofilními rostlinami jako Agave nizandensis a ghiesbreghtii, Hechtia rosea a caudata a Tillandsia setacea. Z čeledi Cactaceae epifytními nebo litofytními Selenicereus testudo a Selenicereus coniflorus i Epiphyllum hookeri, terestrickými Peniocereus oaxacensis, Mammillaria karwinskiana subsp. colinsii, Pereskia lychnidiflora. Běžnou součástí tohoto rostlinného společenstva jsou epifytní nebo litofytní rostliny čeledí Orchideaceae, jako např. Cyrtopodium paniculatum, Cohniella cebolleta, jakož i čeledi Bromeliaceae jako Tillandsia concolor, Tillandsia ionantha, Tillandsia caput-medusae aj. V nejvyšších partiích vápencového zlomu lze pozorovat endemický Cephalocereus nizandensis, Mammillaria albilanata subsp. oaxacana, Clowesia dodsoniana, Cnidoscolus aconitifolius, Jathropa oaxacana, Philodendron warscewiczii a v korunách Pseudosmodingium multifolium, Pittocaulon velatum, Plumeria rubra a Bursera schlechtendalii opět epifytní tilandsie a orchideje.

Sedum suaveolens Kimnach
Ivana a Jiří Jandovi

Sedmdesátá léta minulého století přinesla minimálně tři převratné objevy v oblasti mexických sukulentů čeledi Crassulaceae. V roce 1972 to byl Tacitus bellus, teprve později přejmenovaný na Graptopetalum bellum (1979), Echeveria laui, za jejichž objevem byl A. B. Lau, a v roce 1978 Sedum suaveolens, objevené Myronem Kimnachem. Rostlina způsobila rozruch ve vědeckém světě pro nezvykle vysoké množství chromozomů (n=320), více než desetinásobně převyšující většinu ostatních sukulentů. Sedum suaveolens si zatím cestu k českým pěstitelům nenalezlo, přitom jeho pěstování je podobné jako u příbuzných echeverií, kterým je i podobné, jen květy prozrazují jeho příslušnost k rozchodníkům a jeho epiteton napovídá, že květy příjemně voní. Letní pobyt na nefiltrovaném slunci také miluje.

Dva „nové“ texaské echinocereusy:
Nové uspořádání Echinocereus dasyacanthus Engelmann
Jan Hadrava

Autor přináší informaci revizi komplexu E. dasyacanthus a E. pectinatus na základě rozsáhlého polního studia, studia počtu chromozomů a ploidie populací zveřejněné v internetovém časopisu Echinocereus Online-Journal (2014) autorů D. Felix & H. Bauer a v knize ECHINOCEREUS Der dasyacanthus–pectinatus Komplex opět od autorů D. Felix & H. Bauer, 2014.Vše doplňuje vlastními pozorováními a fotografiemi z přírody i z kultury.
 

Na Salinas Grandes
Martin Tvrdík

Autor přináší reportáž o pozorování tří druhů gymnocalycií semenné skupiny Trichomosemineum Schütz, které rostou na Salinas Grandes na pomezí tří argentinských provincií Cordóba, La Rioja a Catamarca. Relativně nízké teploty a všudypřítomná voda v okolí silnice dávaly naději, že rostliny budou snadněji k nalezení. Jednalo se o G. ragonesei Castellanos (blízko osady Recreo), G. obductum Piltz (u osady Lucio de Mansilla) a G. platygonum n. n. [dnes vedené pod G. bodenbenderianum subsp. paucispinum (H. Till a W. Till.) Papsch] v blízkosti osady La Zanja. Doprovodnou vegetaci zde tvoří nízké keříky a statné Stetsonia coryne. Asi nejhojnější výskyt z výše jmenovaných má na salině G. ragonesei.

Islaya islayensis (C. F. Först.) Backeberg 1934
Mário Snopka

Autor přináší postřehy z přírody o rostlině, která se ve sbírkách vyskytuje pod mnoha jmény. Roste podél pobřeží Pacifiku v Peru, od Limy směrem na jih až do Chile k městu Arica, což je více než 1300 km. Oblasti výskytu odpovídá i variabilita a počet nadbytečných jmen – např. Islaya bicolor, mollendensis, krainziana, brevicylindrica, copiapoides, grandiflorens, maritima, divaricatiflora a další. Jen I. divaricatiflora se líši barvou květu, i když jen na jedné lokalitě. I. islayensis roste v mládí kulovitě, polokulovitě, ve starším věku se může prodlužovat a mírně naklánět. Délka může být až 70 cm a šířka 5–12 cm. V přírodě roste v písku a vodu dostává hlavně z mlh, které se tvoří téměř každý den. V poušti neustále vane větřík od oceánu a rostlinám zasypáva temena, která jsou tím zřejmě chráněna před prudkým sluncem. Na některých lokalitách bylo ve stínu okolo 40°C a písek měl více než 50°C. Vzdušná vlhkost se pohybovala okolo 40 %.

Velká sukulentní trojka údolí Rio Grande, jižně od města Vallegrande – Bolívie
Rudolf Slaba

V úvodní části autor stručně lokalizuje a charakterizuje bolivijskou řeku Río Grande i její údolí mezi Pucara a Nuevo Mundo. Postupně seznamuje čtenáře se třemi obřími sukulentními druhy, které se zde hojně vyskytují – Neoraimondia herzogiana, Vatricania guentheri a Cochlospermum tetraporum. Na rozdíl od údajů v literatuře uvádí, že vystupují ze dna údolí, (800–900 m) až do nadmořské výšky téměř 2000 m. U N. herzogiana také upozorňuje na vývojové adaptace sloužící jak k jejímu šíření, tak k její ochraně proti okusu býložravci. U V. guentheri uvádí důvody, které opravňují druh vést v monotypickém rodu Vatricania Backeb. Závěr příspěvku patří problematice pěstování zmíněných rostlin.

Rhipsalis megalantha Loefgr. – Rhipsalis pachyptera Pfeiff.
Stanislav Stuchlík

Jsou představeni dva zástupci rodu Rhipsalis – R. megalantha a R. pachyptera. R. megalantha byla popsána v roce 1899, pojmenování dostala podle svých velkých květů, které zanechávají velké jizvy na stonku. R. pachyptera má sice menší květy než předchozí druh, ale bývá jich mnoho. Obvykle vykvétají z jedné areoly dva až tři květy. Oba dva druhy kvetou v zimě. Při přenesení na jarní stanoviště je třeba dávat pozor, aby nedošlo ke spálení rostlin sluncem. Jeden rok si na květináči s R. pachyptera postavili hnízdo rehci a vyvedli mladé.

Kaktusy 2016/3 - přední strana obálky

Kaktusy 2016/3 - zadní strana obálky

Speciál časopisu Kaktusy 2015|1

Předplatné časopisu

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přijímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

předchozí - následující číslo časopisu