Kaktusy 2013|3

Obsah časopisu Kaktusy 2013|3  (vyšlo 15. 8. 2013)

Eriosyce umadeave – krásná rostlina z ještě krásnějších hor
Rudolf Slaba
V úvodu je vzpomenuto řazení druhu v minulosti. V hlavní části se pak autor zabývá jeho výskytem v domovině. Uvádí, že byl sice téměř vyhuben na několika stanovištích při stavbě silnice procházející údolím severozápadně od Quebrada del Toro, ale v bočních ramenech údolí se stále nachází řada nedotčených početných populací. Dále upozorňuje, že se s ním lze setkat i na pahorcích jihovýchodně Tres Moros (východní okraj Salinas Grandes) vzdálených téměř 100 km od lokalit v okolí Quebrada del Toro. Druh označuje za mimořádně tolerantní k rozličným stanovištním podmínkám. Vyskytuje se v nadmořských výškách od 2400 do 4000 m, jak na stanovištích velmi suchých, tak i vlhčích, jak na půdách jílovito-štěrkovitých, tak kamenitých i čistě písčitých, vždy minerálních, a to v zápoji ostatní nízké doprovodné vegetace, tak téměř bez ní. Bohatou doprovodnou kaktusovou vegetaci i vyjmenovává, jedná se nejméně o 10 druhů. Dále uvádí, že jeho husté, vzhledově velmi atraktivní otrnění se vyvíjí až u starších jedinců a podle autora neslouží pouze k ochránění proti požeru býložravci, ale i jako ochrana proti intenzivnímu slunečnímu záření i nočním mrazům a chladným větrům, které jsou v těchto vysokých nadmořských výškách častým jevem. V kapitole pěstování především upozorňuje na skutečnost, že se jedná o druh s mimořádně špatnou klíčivostí, a tak je nutné provádět maceraci případě stratifikaci semen.

Do Sierra Pachuca za Mammillaria pringlei (Coult.) Brand. var. longicentra Backbg.
Zdeněk Štěpančík 
Autor v článku shrnuje výsledky svých opakovaných cest do Sierra Pachuca v letech 2005, 2008 a 2010, jmenovitě do jeho okrajového pohoří tvořícího závěr údolí Actopan, v hledání populací Mammillaria pringlei (Coult.) Brand. v. longicentra Backeb., kterou Curt Backeberg zobrazil a popsal ve svém díle Das Kakteenlexikon (1966). Vychází ze současné taxonomie druhu M. rhodantha a zabývá se územním rozšířením jeho žlutotrnných geografických ras pringlei a aureiceps. Všímá si geologie Sierra Pachuca a její příslušnosti k Sierra Neovolcánica Transversal, což se odráží do vulkanické skladby povrchu horských hřbetů této části Sierra Pachuca. Geologická stavba pohoří se pak nutně promítá i do struktury rostlinných společenstev zde rostoucích. S využitím poznatků ze svých předchozích cest provází čtenáře tímto okrajovým pohořím Sierra Pachuca tvořícím závěr údolí Actopan. Sleduje úsek od San Jeronimo přes San Juan Tianguistengo, Santa María Magdalena až po Santiago de Anaya. Mapuje populace geografických ras druhu Mammillaria rhodantha, sleduje jejich stanovištní odchylky, všímá si přitom geologické stavby každého stanoviště, rostlinných společenstev, jejichž je tato rostlina součástí, i jejich druhové skladby. V závěru se zamýšlí nad opodstatněností taxonomické existence více žlutotrnných geografických ras.

Co je Gymnocalycium nidulans Frič n. n. a co Gymnocalycium nidulans Backbg.?
Martin Tvrdík

O svém pátrtání po obsahu dvou jmen, se kterými se kaktusáři ve sbírkách často potkávají, o tom, k jakým závěrům došel v přírodě i v kultuře, podává zprávu známý gymnofil. První zmínku o tomto gymnocalyciu objevil v dopisu A. V. Friče ze začátku roku 1929 napsaném při jeho cestě po Argentině. U  Nonogasta nalezl několik gymnocalycií. Pro jejich propletené a husté trny je pojmenoval G. nidulans Frič sp. n. (nidus = hnízdo), tedy s hnízdovitě uspořádanými trny. Bohužel tyto rostliny nikdy platně nepopsal, a tak umožnil Backebergovi popsat v roce 1936 jako G. nidulans Backbg. v časopisu Kaktus-ABC úplně jiné rostliny ze severní Argentiny poblíž Mazánu. Lau se podle Schützovy monografie domníval, že G. nidulans roste izolovaně u Pománu, Catamarca, asi 50 km severně od města Mazán. Autor komentuje několik domněnek, ale, jak v úvodu předeslal, konečné řešení této problematiky nepřináší…  

Jak pěstuji ariokarpusy
Jiří Zeman

Velkou pozornost vzbudily fotografie kvetoucích ariokarpusů v internetových novinách www.cact.cz/noviny/ zhruba před rokem, následně jsme autora požádali, zda by se nechtěl podělit o své zkušenosti s pěstováním ariokarpusů také se čtenáři našeho časopisu. Výsledkem je představení jeho „technologie“ při pěstování těchto rostlin, stále ještě považovaných za velmi náročné na pěstování. Vše je doplněno fotografiemi kvetoucích rostlin, kdy za zvláštní pozornost stojí fotografie kříže z šestiletých semenáčů A. agavioides a A. kotschoubeyanus var. albiflorus na zadní straně obálky.

Notocactus graessneri na stanovištích a v kultuře
Stanislav Stuchlík

N. graessneri roste ve východní části státu Rio Grande do Sul na skalnatých místech, což mohou být skály, ale také balvany. Z kaktusů ho často doprovází N. linkii var. buenekeri nebo některé rostliny rodu Notocactus podrodu Notobrasilia. Většina rostlin má dlouhé štětinovité vlasy, které jsou někdy tak husté, že zahalují celou rostlinu. Autor pochybuje o smyslu publikovaných různých jménech variet nebo forem, která vycházejí z různosti otrnění nebo barev květů. Rostliny na stanovištích jsou natolik proměnlivé, že nemá smysl pojmenovávat jednotlivé odchylky s jedinou výjimkou – f. microdasys. Ta se nepatrným otrněním a velmi malými květy značně liší od dalších rostlin N. graessneri.

Vliv prostředí na vzhled rostlin, aneb Dobrý sluha, ale zlý pán
Jan Hadrava

V dalším volném pokračování minisérie o vlivu prostředí na vzhled rostlin autor rozebírá své zkušenosti s nedostatkem i přemírou slunečního záření. Že to mohou být zkušenosti mnohdy bolestivé, dokládá na osudu některých svých rostlin z rodu Esobaria. Nedostatek slunečního světla vede k deformaci rostlin, která se již téměř nedá napravit, přemíra slunečního svitu ve spojení s nevětraným prostorem skleníku však může být i fatální. Celkově z článku vyplývá, že podcenit větrání pěstebních zařízení se může krutě nevyplatit a u rostlin z JZ USA to platí v míře vrchovaté.

Yucca endlichiana Trelease – Patilla Yucca (juka licousnatá) z Desierto de Chihuahua
Jan Říha

Rostlina Y. endlichiana byla pozorována v severním Mexiku ve státu Coahuila, najdeme ji roztroušeně v nadmořských výškách mezi 1000 a 1500 m a je těžko k nalezení. Je velmi dobře maskována, skrývá se mezi sympatrickými jinými rostlinami pouště Chihuahua, Agave lecheguilla a Hechtia spec., osídluje kamenito-jílovité podklady. V kultivaci je velmi vzácná, stonek, polykormon (kaudex) je ukryt pod zemí, nad terén vyrůstají jen mečovité, šavlovitě prohnuté, masité a pružné listy sivě modré barvy s načervenalými skvrnami, na okrajích se zkroucenými vlasovitými bílými chlupy. Květy vyrůstají na krátkém přízemním výhonu, květenství jsou latovitá, květy zvonkovitého tvaru, vnější okvětní lístky červenavé, vnitřní bílé, voskovité, stejně jako pestík. I v ideálních podmínkách přirůstá pomalu a nekvete každý rok. Podmínky pěstování jsou stejné jako u jiných rostlin pouště Chihuahua.

Hybridní Hildewintera aurea
Petr Pavelka

Na rostlinu autor poprvé narazil ve sbírce Warda Verschuerena v Belgii asi asi před 10lety. V té době a bez květů jej nijak nezaujala. Když však při výšce asi 350 mm nasadila na květy a vykvetla, byl nadšený. Květy se otevřely najednou, vydržely dva dny a dosáhly délky asi 100 mm. Jedná se o hybrid mezi Hildewintera a Echinopsis, někdy také označovaný jako Borzicactus hybrid. Autor rozhodně doporučuje všem, kteří milují bohatě kvetoucí kaktusy.

Kaktusy 2013/3 - přední strana obálky: Eriosyce umadeave, foto Rudolf Slaba

FOTOAPARÁTEM ČTENÁŘŮ - ukázková stránka …léto rekordů ● Vojtěch Lukáš

Kaktusy 2013/3 - zadní strana obálky: Kříž z šestiletých semenáčů A. agavioides a A. kotschoubeyanus var. albiflorus, foto Jiří Zeman

Předplatné časopisu

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přijímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

Jiří Štembera
Šéfredaktor časopisu Kaktusy
jiri.stembera@cactus.cz

předchozí - následující číslo časopisu