Kaktusy 2012|2

Obsah časopisu Kaktusy 2012|2  (vyšlo 15. 5. 2012)

Echinocactus grusonii a Echinocactus grusonii
Karel Pavlíček, Petr Šimon

Autoři v článku srovnávají dvě populace E. grusonii, který, ač patří k nejintenzivněji množeným kaktusům v kultuře, z přírody pomalu, ale jistě mizí díky pokračujícímu nárůstu počtu obyvatel Mexika a s tím spojenou nutností zabezpečit potravu. Z toho důvodu byly patrně rostliny vytlačeny do špatně přístupných míst. První populace E. grusonii je od přehrady Zimapan ve státu Querétaro, kde jsou poslední (?) rostliny k vidění na skalách nad přehradou. Jistotu přežití jim tu poskytuje ochrana vodního zdroje a zákaz vstupu.

Druhá pozorovaná lokalita je asi 500 km severozápadně u osady San Juan Capistrano ve státu Zacarecas, kde rovněž osídluje prudce svažité až kolmé, na jih situované stěny. Rostliny z oblasti San Juan Capistrano jsou na první pohled odlišitelné svým habitem – zelenější, s kratšími trny. Žebra jsou zvlněná a bradavky se zdají být dále od sebe. V květech rozdíl není. Celkový vzhled dospělé rostliny od San Juan Capistrano je protáhlejší, kyjovitý. Semena jsou pouhým okem rozdílná jak ve tvaru, tak i velikosti. Vše je dokumentováno snímky z přírody a snímky semen.

Kaktusové Pele-Mele
Lubomír Berka
Nový nález Frailea tenuissima var. albisetosa n. n.
Astrophytum caput-medusae × Astrophytum ornatum

Notocactus magnificus (F. Ritter) Krainz ex N. P. Taylor roste u Toropi
Stanislav Stuchlík
Notocactus magnificus byl objeven v roce 1964 L. Horstem a F. Ritterem. Autor popisuje své tři cesty za rostlinami, z nichž první k řece Rio Toropi skončila neúspěchem. Teprve při druhé cestě, tentokrát k Arroio Toropi – Mirim, se podařilo najít stanoviště N. magnificus.

Rostliny rostou vysoko na skále ve společnosti tillandsií a cereusů. Cesta ke stanovišti byla obtížná, strmé břehy jsou zarostlé hustým lesem. Přitom byla nalezena další skála s N. magnificus, kterou nebylo od řeky vidět.

Kaktusy národního parku Carlsbad Caverns, Nové Mexiko
Oldřich Fencl
Na procházku po novomexickém Carlsbad Caverns Park za kaktusovou i ostatní suchomilnou vegetací zve článek autora, který má představovavý park téměř „za humny“. Procházka začíná krátkým představením NP, který byl založen v roce 1930 na rozloze 18 926 ha a spadá do dvou hlavních ekoregionů: severní výběžek pouště Chihuahua v nižších nadmořských výškách a Arizonské horské pásmo (Guadalupe Mountains). Hlavní atrakcí NP jsou jeskyně a nejznámější je Lechuguilla s délkou téměř 180 m.

V další části autor představuje suchomilnou vegetaci – Agave lechuguilla, Dasylirion leiophyllum, Fouquieria splendens, Yucca torreyi a Agave neomexicana a nakonec také největší klenoty, tedy kaktusové druhy, které ve zdejších horách rostou: Escobaria sneedii var. leei, která roste v nadmořské výšce mezi 1200-1500 m, a dále na jih se prolíná ve vyšších polohách s E. sneedii var. sneedii.

Dalším zajímavým druhem je Echinocereus viridiflorus subsp. cylindricus, který roste i ve vyšších polohách a odolává mrazům i do –10 °C. Mezi další druhy v parku patří Ancistrocactus uncinatus, Epithelantha micromeris, Coryphantha macromeris, Echinocereus dasyacanthus, E. coccineus var. gurneyi, Mammillaria heyderi, M. lasiacantha. V rovině pod vápencovými útesy nalezneme Homalocephala texensis, C. scheeri a E. horizonthalonius a několik druhů opuncií. V roce 2011 část parku bohužel zachvátil požár a suchomilná vegetace se jen obtížně regeneruje.

Gymnocalycium kieslingii Ferrari – rostlina tří provincií a tří podob
Rudolf Slaba
Autor se v příspěvku zabývá třemi taxony z příbuzenstva G. kieslingii (G. kieslingii, G. kieslingii f. castaneum, G. frankianum) vyskytujícími se ve třech provinciích (Catamarca, La Riocha, Santiago del Estero). Nejdříve popisuje lokalitu G. kieslingii v Cuesta de la Cebila, včetně doprovodné vegetace a zastavuje se i u hlavních determinačních znaků tohoto druhu. V druhé části se pak zabývá gymnokalyciem popsaným Ferrarim jako G. kieslingii f. castaneum. Upozorňuje na značnou vzdálenost výsku od lokality G. kieslingii i izolovanost pohořím Sierra de Mazán.

Gymnocalycium kieslingii subsp. kieslingii

Dále si všímá poměrně velké rozlohy oblasti výskytu tohoto taxonu, která se rozkládá na severojižní ose cca 60 km dlouhé a 15 km široké v údolí mezi Sierra Velasco a Sierra de Mazán. Soustředí se také na determinační znaky, jimiž se liší od základního druhu. Upozorňuje na skutečnost, že nemůže být takto izolovaně se vyskytující taxon s řadou jasně determinačních znaků a rostoucí v takto rozsáhlé oblasti klasifikován na úrovni forma. Z těchto důvodů pro něj navrhuje nové řazení a to na taxonomické úrovni poddruh – Gymnocalycium kieslingii Ferrari subspec. castaneum (Ferrari) Slaba stat. et comb. nov.

Gymnocalycium kieslingii subsp. castaneum

V poslední části se pak autor soustředí na blízce příbuzný taxon z provincie Santiago del Estero popsaný jako G. frankianum. Charakterizuje oblast jeho výskytu a zmiňuje se i o jeho bezprostředním ohrožení vyhubením po zničení hlavní části lokality skrývkou horniny. Nesouhlasí s návrhem jeho zamítnutí G. Charlesem (viz. monografie rodu Gymnocalycium – 2009) a převedením za synonymum G. kieslingii.

Gymnocalycium kieslingii subsp. frankianum

G. frankianum se řadou znaků G. kieslingii subspec. kieslingii blíží až shoduje, ale řadou i liší. V habitu je jen stěží odlišitelné od G. kieslingii subspec. kieslingii (liší se jen kratším otrněním), ale dobře se rozpozná květy. Ty jsou menší, okvětní lístky mají užší, převážně kopinatého tvaru a jsou řidčeji uspořádány. Také plod dosahuje o 1/3 menších rozměrů. Semena jsou však shodná. Autor se domnívá, že by bylo vhodné zachování zmíněného taxonu, ale na nějaké nižší taxonomické úrovní (varieta, poddruh). Protože je vzdálenost od lokalit předešlých taxonů značná (od subspec. kieslingii 150 km a od subspec. castaneum 200 km), přiklání se k taxonomické úrovni poddruh – Gymnocalycium kieslingii Ferrari subspec. frankianum (Rausch, H. Till et Amerhauser) Slaba stat. et comb. nov.

Dva svícníky z Tenerife
Ota Melichar

Autor mnohokrát navštívil místa původního výskytu dvou nejznámějších keřovitých druhů rodu Ceropegia na ostrově Tenerife. Popis přírodních podmínek je doplněn názornými fotografiemi rostlin i lokalit.

Růstový potenciál kaktusů s nadhledem
Libor Kunte

Autor v článku prezentuje růstový potenciál kaktusů. Ten je v našich podmínkách velmi ovlivněn podnebím a velmi omezeným světelným, resp. slunečním zářením. V kontrastu vyznívají výsledky zjištěné při autorově cestě po několika pěstírnách na Kanárských ostrovech, kde jsou kaktusy a ostatní sukulenty pěstovány v naprosto optimálních podmínkách a jejich roční přírůstky jsou extrémně velké.

Stále zelené a stále kvetoucí Monadenium echinulatum
Stapf (1900)
Jan Gratias

Představení zajímavého druhu z rodu Monadenium a výsledky pozorování jeho neobvykle dlouhého kvetení. Odkaz na zapomenutý text z ročenky Sekce pěstitelů sukulentů (Adenium, 1997) s výzvou pro budoucí autory článků.

Vzpomínky na údolí Jaumave, Tamaulipas, Mexiko
Jan Říha

Údoli Jaumave, Tamaulipas, je přístupné od jihu od Galeana nebo od severu od Cd. Victoria, je sevřeno dvěma horskými pásmy Sierra Madre Oriental, leží ve srážkovém stínu a má poměrně suché klima. Vyvinula se zde bohatá xerofytní vegetace s mnoha kaktusy. Tisíce sloupovitých a kulovitých druhů zde před lety vytvořily jedinečné společenstvo, které je v současnosti silně ohroženo impaktem člověka a během posledních let byla velká část údolí přeměněna na zemědělská pole. Zničeny byly tisíce jedinečných kaktusů jako Obregonia denegri, Ariocarpus trigonus var. minor, Mammillaria candida aj. Je pravděpodobné, že další degradace oblasti bude i přes určitou regulaci státními ochranářskými orgány pokračovat.

Kaktusy 2012/2 - přední strana obálky:  Echinocactus grusonii (foto Karel Pavlíček)

Kaktusy 2012/2 - zadní strana obálky:  Pohled na část údolí Jaumave s kvetoucími Agave aff. scabra v popředí (foto Pavel Pavlíček)

FOTOAPARÁTEM ČTENÁŘŮ - ukázková stránka

Předplatné

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přiímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

předchozí - následující číslo časopisu