Kaktusy 2011|4

Obsah časopisu Kaktusy 2011|4 (vyšlo 15. 11 2011)

Z obsahu vybíráme:

Echinomastus erectocentrus (J. M. Coult.) Britton & Rose var. acunensis (W. T. Marshall) Bravo
Oldřich Fencl

Autor se po krátkém shrnutí historie druhu a variety pocházejících ze Sonorské pouště (národní park Organ Pipe Cactus National Monument) na jihu Arizony, přičemž výskyt var. acunensis pokračuje i jižním směrem do mexického státu Sonora (hřeben Sonoita Hills), věnuje stavu populace E. erectocentrus var. acunensis na lokalitě východně od města Florence, kde zaznamenal několik rostlin, jejichž květy byly kompletně ukousány. Konstatuje, že celkový stav populace není dobrý a za možné příčiny označuje globální oteplování a nebezpečný vliv zavlečení travin do polopouští jihu USA, které jsou je příčinou častých požárů.

Lobivia densispina Werd. – argentinská miniatura
s atraktivními květy
Rudolf Slaba

Na začátku příspěvku se autor zmiňuje o řazení rostliny v minulosti. Připomíná jeho chybné ztotožnění s L. famatimensis jako její variety i Raushovo řazení L. densispina jako variety L. haematentha – L. haematantha var. densispina (Werd.) Rausch – 1975. Přiklání se k uznání taxonu jako samostatného druhu, tak jak ho klasifikoval již v roce 1934 německý botanik Dr. Erich Werdermann a to nejen pro jeho řadu výrazných determinačních znaků, ale i pro poměrně rozsáhlý výskyt na úseku dlouhém vzdušnou čarou cca 50 km. L. densispina se vyskytuje v provincii Jujuy, severně od San Salvador de Jujuy. Zde obsazuje ostrůvkovitě rozptýlené lokality při dně Quebrada de Humahuaca v nadmořských výškách od 2200 do 3200 m. Vyskytuje se na štěrkovitých naplaveninách Rio Grande v okolí městeček Tilcara, Maimara, Purmamarca, Tumbaya a Volcan. Jednotlivé populace se od sebe mírně liší otrněním, které může být jako hustěji, tak řidčeji uspořádané, buď výrazně přitisklé k tělu, nebo i mírně odstávající. Květy má nejčastěji žluté, na některých lokalitách i barevně promísené s přechody od žluté přes oranžovou až po téměř červenou. Aby si rostlina uchovala i v kultuře miniaturní vzrůst a nízký tvar, je ji třeba pěstovat na slunečném, dobře větraném stanovišti a neroubovat ji. Koneckonců, roste spolehlivě i na vlastních kořenech.

Mammillaria roemeri Krüger & Rischer, zajímavá nová Mammillaria státu Zacatecas, Mexiko
Jan Říha

Po objevení dr. R. Römerem 1981 zůstal nový druh bez potřebného studia a klasifikace řadu let a popis byl publikován teprve 2002. Nový druh byl původně považován za konspespefický s M. gasseriana. Roste však ve specifických podmínkách na plochých vápencových enklávách na propustných štěrkových lavicích se zcela odlišnou, nápadně chudou vegetací. G. Matuszewski nalezl dvě oddělené lokality s poměrně hustou populací. M. roemeri je zařazena do serie Kranzia, vzhledem ke stavbě blanitého neelongujícího plodu, nasazením květů ve spodní části stonku. Pro srovnání je uveden obr. M. gasseriana subsp. hyalina (serie Lasiacanthae), která je velmi podobná.

Dorsténie z divokrásnej Sokotry
Boris Vrškový

V úvodu se autor věnuje obecnému představení rodu Dorstenia a vyjmenovává nejdůležitější druhy s udáním areálů jejich rozšíření. V další části se již věnuje rostlinám tohoto rodu (a nejen jim) na ostrově Sokotra, který opakovaně navštívil. Představuje plasticitu nejrozšířenějšího a asi nejatraktivnějšího (nejen z hlediska zahradnického využití) druhu rodu Dorstenia tohoto ostrova – D. gigas. Ale komentuje i výskyt ostatních druhů rodu na tomto ostrově s důrazem na vzácnou geofytní D. socotrana a v závěru se potom věnuje dalšímu vzácnému endemitu Sokotry – miniaturní Boswellia nana. Jako okořenění popisuje téměř strastiplný výstup na horu Hamadero, kde tato zajímavá forma bosvelie roste. Odměnou mu pak bylo, že společně s touto miniaturou rostly i výše zmiňované dorstenie.

Zpráva o stavu Notocactus vilanovensis C. E. Koch na stanovišti
Stanislav Stuchlík

Autor popisuje na základě svých několika cest poznatky o stavu populací N. vilanovensis na jednotlivých stanovištích. Druh byl objeven v roce 1996, popsán byl v roce 2002. Jméno dostal podle místa nálezu. Rostlin je celkově na jednotlivých stanovištích málo a ubývá jich, např. na místě prvního nálezu nezůstala ani jedna rostlina. V průběhu let byla objevena v okolí další místa, kde druh roste, vždy se ale jednalo o malé populace. N. vilanovensis má veliké květy, jejich šířka dosahuje až 12 cm. Okvětní lístky jsou dlouhé a úzké, mají bledě žlutou, někdy až téměř bílou barvu. Tmavočervená blizna vysoko přesahuje prašníky.

Cumulopuntia rossiana (Heinrich & Backeberg) Ritter
Tomáš Sobota

Autor volně pokračuje v představování „malých“ opuncií vhodných i k pěstování ve volné kultuře (alespoň v růstovém období). V tomto čísle časopisu je to rostlina z příbuzenstva bolivijské C. pentlandii (Salm-Dyck) Ritter, ke které bývá někdy řazena jako varieta. V přírodě jde o jednu z nejtypičtějších a nejčastěji nalézaných kumulopuncií v Bolívii a v severní Argentině ve výškách kolem 3–4 tisíc m n. m. Pro C. rossiana je typická šedozelená epidermis. Její trsy dorůstají v přírodě do průměru jen 300 mm a výška do 200 mm. Geofytní ekotypy z nejsušších lokalit tvoří malé, skoro ploché trsy, téměř schované v půdě. Doprovodné fotografie z přírody ukazují přirozenou variabilitu. Autor pěstuje své rostliny ve volné kultuře na chráněném a k jihu exponovaném stanovišti a svým habitem se neliší od rostlin v přírodě. Jsou vůči teplotám a počasí velmi odolné, takže snesou i letní zapuštění do skalky, kde spolehlivě vykvétají, i velmi časné vynesení ven a velmi pozdní ukládání k zazimování. Aby kvetly, musí od zimy zůstat viditelně seschlé, až dokud se neobjeví poupata a trochu povyrostou.

Monanthes polyphylla Haworth
Jiří Janda

Autor představuje miniaturní druh rodu Monanthes z Kanárských ostrovů, kde roste na ostrově Tenerife a dále ještě na ostrovech Gran Canaria a La Palma. Je to rostlina vskutku drobná a rozměry všeho, co se jí týká, se odvíjejí pouze v milimetrech a nedisponuje žádným tradičním zásobním orgánem (listy, kmen, stonek atp.), do něhož by byla schopna dlouhodobě ukládat vodu. Dále popisuje svá pozorování rostlin v přírodě (Tenerife, pohoří Teno). V závěru pak uvádí doporučení k jejímu úspěšnému pěstování v kultuře a za hlavní pěstitelský problém považuje příliš bujný růst. Proto doporučuje mělké nádoby a na živiny chudý substrát. Zálivku celoroční a vodu dávkovat podle počasí a požadavků rostlin, které zvětšováním a zmenšováním svého objemu dávají jasně najevo, zda vodu potřebují či ne. Dokud se tedy těla rostlin nezmenší na původní velikost, nezalévat. Zjara se listy různě zbarvují a na vrcholech kulovitých těl se objevují první poupata. V té době snesou plné oslunění a nejvíce vody za celou sezónu. Přes léto vyžadují přistínění a velmi mírnou zálivku.

Mammillaria mainiae
M. K. Brandegee
Jaroslav Kašparovský

Autor představuje další zajímavou rostlinu z velkorodu Mammilaria (patří do skupiny měkkomasých, háčkovitých a velkokvětých rostlin tohoto rodu), kterou doporučuje k pěstování v amatérských sbírkách. V úvodu se zabývá obecným popisem druhu, uvádí areál rozšíření – od Arizony (USA) přes Sonoru až po Sinalou (Mexiko) – v nadmořských výškách od 600 do 1200 m. Dále potom uvádí pozorování konkrétních rostlin od jejich výsevu až po dosažení květuschopnosti. Za stěžejní podmínku k vyprovokování násady květů považuje pěstování ve skleníku, kde i přes dobré větrání v době vegetace teploty dosahují až téměř k 50°C, pěstební substrát pro tyto rostliny zcela minerální a zálivku pouze několikrát do roka (dvakrát ročně přihnojení). Zimování zcela nasucho při teplotách kolem 8°C.

Fotoaparátem čtenářů
Karel Tenk

O tom, že nás kaktusy neustále překvapují, svědčí i tato krátká zpráva o vykvetení odnože na podnoži Echinocactus ingens pod naroubovaným Astrophytum caput-medusae.

Kaktusy 2011/4 - přední strana obálky: Echinomastus erectocentrus  var. acunensis v křemenné suti východně od Florence, Az. (foto Oldřich Fencl)

Kaktusy 2011/4 - zadní strana obálky: Parodia stuemeri var. tilcarensis, Tilcara, 2600 m n. m. (foto Rudolf Slaba)

Argentinská miniatura Lobivia densispna Werd.  (foto Rudolf Slaba)

Předplatné

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přiímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@mbox.vol.cz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz

předchozí - následující číslo časopisu